WHIE

36

Ana Suze

Tak ještě jednou. Mé jméno je Nataly Jale, je mi 23 let. Pracovala jsem jako tanečnice v baru, nyní se však léčím z úrazu. Mým rodičům někdo podpálil barák a já nestihla včas utéct. Byla to celkem ironie osudu, vzhledem k tomu, že ten, kdo ten dům podpálil, jsem byla já. Z toho usuzuji, že jsem asi celkem svině, takže bych se toho měla držet celý večer. Kvůli tomuto úrazu na veřejnosti nosím masku přes půlku obličeje a rukavičky. Nikdy si je nesundávám.
Mám přítele, jmenuje se Dean Pore a je mu téměř 30 let. Živí se takzvanými zakázkami na míru - tedy zabíjením na zakázku. Seznámila jsem se s ním v baru, když se mě snažil uplatit, abych se s ním vyspala. Byla jsem zrovna v práci, proto jsem ho odmítla. On na mě čekal před barem a jakmile mi skončila směna, pronajali jsme si pokoj. Zjistili jsme, že toho máme spoustu společného a tak se začali pravidelně scházet. Nyní jsme spolu téměř 3 roky a Dean mě požádal o ruku.
Tak jo, to by bylo. Teď ještě zkontrolovat vzhled. Nervózně vydechnu a pomalu se otočím na zrcadlo. Blonďatá paruka drží na svém místě. Dokonale spletený drdol, který drží černou zdobenou masku na půlce obličeje také drží. Makeup - v pořádku. Zelené čočky zakrývají mou barvu očí překvapivě dobře. Náušnice - ach bože, ty jsou nádherné. Po této akci si je nesmím zapomenout nechat. Černé šaty mi tvarují dokonalou postavu, na které jsem poslední týdny tak pracovala. Vyšší límeček mi ukrývá zjizvený krk a rameno, dlouhé rukávy mi přechází do rukaviček. Ruce mám tak celé zahalené a nejde vidět ani jedna jizva. A přes to to vypadá tak dokonale. Elegantně. A sexy. Ještě aby ne, když mi šaty končí v půlce stehen a podpatky mám vyšší než 10 centimetrů. „Vypadáš úžasně..." vydechne John obdivuhodně. Okamžitě si založím ruce na prsou. „Takže se ti mé normální já nelíbí?" Podívám se na něj v zrcadle. Protočí okamžitě očima a pomalu ke mně přistoupí. Stoupne si pomalu za mě a jemně mě zezadu obejme kolem pasu. „Nebuď nervózní...dopadne to dobře," zašeptá mi u ucha a usměje se na mě v zrcadle. Mírně se pousměju. Teď, když mám tak vysoké podpatky, tak jsem konečně stejně vysoká jako on. Kéž by to takhle bylo napořád. „Mám jen strach, že se něco zvrtne...a potkám se třeba s tátou nebo Tomem," zašeptám. Pomalu si mě otočí k sobě a jemně mě políbí. „To se nestane, slibuju," zašeptá mi tiše na rty. Obejmu ho pomalu kolem krku a chci ho políbit, ve stejnou chvíli se však ve dveřích ozve zakašlání. Okamžitě se tím směrem podívám a od Johna se odtáhnu. „Liam tě čeká v autě. Měla bys už jít." Kývne Johnův táta, ať odejdu. Pomalu přikývnu. John mi dá letmou pusu do vlasů a já vyrážím k autu. Jakmile vycházím z domu ven, překvapí mě, jaká je už tma a zima. Přeci jenom je už téměř devět večer. Zavírám za sebou dveře od domu a vyměním si pohled s Liamem. Netrpělivě čeká na sedadle řidiče v luxusním černém lamborghini. Vlasy má sčesané dozadu, oblek úhledně upravený. Sluší mu to. Až moc. Vydám se pomalu k autu a snažím se zbavit strachu. Snažím se přesvědčit sebe samu, že jakmile sednu do auta, nervozita ze mě opadne a já budu ta sebevědomá svině, kterou bych měla být. Otvírám dveře a sedám si na sedadlo spolujezdce. Žádný účinek to však nemá. „Pěkné auto," snažím se uvolnit atmosféru. Liam na nic nečeká a okamžitě vší rychlostí vyráží od domu pryč. „Johnovo..."
Překvapeně povytáhnu obočí. „Tobě by ale taky slušelo," pousměju se.
„Když se u něj přimluvíš, třeba mi jedno dá," pokrčí rameny mírně. Usměju se nad tím. Uvědomuji si, že to pro Liama musí být těžké. Zvlášť tehdy, jestli je pravda to, co mi říkal John. Opravdu mě Liam miluje? Upřímně mi to občas přijde jako naprostá hovadina. Pak jsou ale chvíle, kdy o tom nepochybuji.
„Nezapomeň, tvoříme pár...vím, že to je teď nepříjemný, protože jsi s Johnem, ale musí nám to lidé uvěřit, že jsme spolu..." řekne, jak kdyby mi četl myšlenky. „Neboj, jsem dobrá herečka," zazubím se a vzápětí si uvědomím, že ho to vlastně mohlo ranit. Tichounce si povzdechnu a podívám se nervózně z okna. Jsem kráva pitomá. Místo toho, abych to zjednodušovala, tak Liamovi hážu klacky pod nohy. Achjo.
„Chtěl bych ti něco říct...já vím, že není ta vhodná chvíle, ale přijde mi fér, abys to věděla, než tam spolu půjdeme..." začne pomalu. Soustředěně při tom stále sleduje cestu.
„Já to vím, Liame," zašeptám tiše a mírně se na něj podívám. Krátce se setkáme pohledem, po chvíli se však opět věnuje řízení. Těžce polkne. „Mohl jsem si myslet, že ti to vyžvaní..."
„Já...je mi líto, jak jsem se k tobě chovala, a to všechno kolem, teď, když už to vím tak...se cítím hrozně..."
Liam se tomu zasměje. „Ty se cítíš hrozně, že tě milují tři chlapi zaráz?" Pokroutí nad tím s úsměvem hlavou. „Měla by sis to užívat."
„Taková já nejsem..."
„Jaká nejsi?" Ozve se mi najednou ve sluchátku, které mám v uchu schované pod vlasy. Okamžitě sebou leknutím trhnu a Liam taktéž, jak pravděpodobně slyší to stejné jak já.
„Bože Johne!" Okřiknu ho. „Málem jsem z tebe dostala infarkt, pro boha..."
„Kokote..." utrousí Liam tiše a zasměje se. Pokroutí při tom hlavou. Usměju se nad tím.
„Tak jo. Než tam půjdete, rád bych vám řekl vtip na odreagování, budete to potřebovat. Šel tak jednou kovb-"
„Jsme tady, kovboji," zašeptá Liam a pomalu zaparkujte auto.
„Ty jsi jel zase jak prase, co? To auto vrátíš ve stejným stavu, v jakým jsi ho dostal." Pohrozí John Liamovi. Okamžitě se nad tím usměju. „Na to, co slyšíš ve sluchátku nesmíš reagovat, jinak prozradíš celou akci." Podívá se mi Liam do očí. Pomalu přikývnu. „Tak jdem?" Zašeptám. „Zůstaň sedět, přijdu pro tebe," pohladí mě Liam po ruce. Nejdřív se nad tím zarazím. Poté periferně zahlédnu blížící se osoby k našemu autu. Liam vystoupí, dveře za sebou zavírá a dá se s muži do řeči. Několikrát se na mě otočí a muži se na mě podívají. Netrvá to dlouho a Liam auto obchází a otvírá mi dveře. „Nezdrav ty muže, nevšímej si jich. Dělej, že jsou pod tvou úroveň," ozve se mi Johnův hlas ve sluchátku. Pomalu za Liamovy pomoci vystupuji z auta. Okamžitě mě chytá kolem ramen a společně se vydáme do domu. „Jména?" Zeptá jeden z mužů u vstupu.
„Dean Pore a Nataly Jale." Pronese Liam arogantně. Muž u vstupu přikývne a ostatní nás vpustí dovnitř. Okamžitě nás pohltí velmi hlasitá hudba, vůně alkoholu a smích bavících se lidí. V domě se nachází více lidí, než jsem čekala. „Welhmart by se...el...chá...ut.." ozve se přerušovaný hlas v sluchátku. Věta se najednou promění v čistý šum a mně je najednou jasné, že jsme veškerou komunikaci s Johnem ztratili. Vyměním si s Liamem pohled. Srdce mi poskočí strachy. Zřejmě tady mají rušičky signálu, to jsme mohli očekávat, sakra. Budeme se muset spolehnout jen sami na sebe. „Aleeee...copak to tady vidím za krásku?" Přistoupí ke mně muž svalnatější postavy. V tváři je nepřirozeně krásný, až umělý. Bílé zuby zdobí několik diamantů, v každém uchu má hned několik náušnic. V jeho doprovodu přichází hned několik žen na vysokých podpatcích a v tangách. Pomalu si prohlédnu jejich odhalená bujná poprsí a podívám se zpátky na muže, který musí být zajisté Welhmart. Liam si mě okamžitě přitáhne více k sobě. Cítím se jak jeho majetek. „Přišla se mnou, Welhmarte." Pronese sebejistě. Welhmart se na něj otočí a povytáhne obočí. „Mluvil jsem snad s tebou?"
„Omluvte jeho chování, pane Welhmarte," usměju se na něj zářivě a přistoupím k němu o krok blíže. Okamžitě se rozzáří. „Jmenuji se Nataly Jale, pro vás ale jenom Nataly," mrknu na něj. „A tohle je můj snoubenec Dean. Je dost majetnický, rád si hlídá to své, však to znáte," usměji se na něj. Welhmart si mě okamžitě sjede pohledem. „Jistě. Mít za snoubenku takovou kočku, dělal bych to samé," zasměje se Welhmart falešně a podívá se na Liama. „Dejte si zatím něco na baru. Jsem si jistý, že se tento večer nevidíme naposledy," mrkne na mě a odejde s houfem nahých žen pryč za jinými hosty. „Jsi moje snoubenka nebo jeho?" Zamračí se Liam a vezme mě pevně za ruku. „Ale no tak, Dee, jen jsem chtěla být milá," podívám se na něj krátce. Pomalu přikývne. Dojdeme spolu k baru a podíváme se na nabídku alkoholu. Mají snad všechno, na co si v tuhle chvíli vzpomenu. Výborně. Hlavně to s tím pitím nesmím přehnat, jinak bude celá akce v prdeli. Ještě víc, než teď je. „Dvakrát whisky," pronese Liam dřív, než se vůbec stihnu rozhodnout, co vlastně chci. Podívám se, jakou značku mají. Mhmm, moje oblíbená, tak to v tom případě jo. To si nechám líbit. Muž za barem před nás postaví dvě sklenice. Okamžitě si jednu vezmu a podívám se na Liama. „Tak na pohodový večer," pousměje se a přiťukneme si. Pomalu si ze sklenice mírně upiju. Snad to pohodový večer opravdu bude. I přes příjemnou atmosféru, která zde panuje, se nemůžu uvolnit. Cítím, jak se vnitřně chvěji nervozitou. Bojím se, že se něco posere a hodně brzo.
„Kurva, co ten tady dělá?" Zasyčí Liam tiše naštvaně. Vidím, jak se mu každý sval v obličeji napne vzteky. Dívá se někam za mě a popíjí ze své whisky. Asi by bylo moc nápadné se teď otáčet a hledat osobu, kterou Liam myslí, proto to neudělám. „Jdu se tu porozhlídnout, zlato, počkáš tady na mě?" Podívá se mi do očí, ať se odsud ani nehnu. Ihned přikývnu a snažím se nedat najevo své zmatení. Stehna se mi mírně zachvějí nervozitou. Sakra. Musím být sebevědomá, namyšlená, ne vystrašená citlivka. Ihned se napiju z whisky. Jestli mě tohle nenakopne v sebevědomí kupředu, tak už nic. „Dvojitou vodku, prosím," ozve se povědomý hlas vedle mě. Pevně zavřu oči. Do prdele, to snad ne. Pomalu je otevřu a podívám se, zda mě sluch nešálí. A on opravdu nešálil. Střetneme se pohledem. Srdce se mi zastaví. Okamžitě se mě zmocní vlna vzteku, mám chuť vytáhnout zbraň a prohnat mu kulku hlavou. Ale neudělám to, celá akce by byla zmařená a za to on nestojí. Za to by stál jen můj otec. Okamžitě se mírně pousměju. Asi se konverzaci nevyhnu, je proto lepší, abych začala sama. Sjedu ho dlouze pohledem, aby si všiml, že si ho prohlížím. Krátce se zastavím u tetování na jeho předloktí, které mě silně šokuje. „Myslela jsem, že členové Opozice teď mají jinou práci," usměji se na něj drze a napiju se z whisky. Číšník před něj položí dvě sklenice s vodkou. Obsah jedné sklenice do sebe ihned vyklopí. Obličej se mu mírně zkřiví. „Někoho tu hledám," vydechne a otřepe se mírně.
„To vidím...na tomhle baru je totiž největší koncentrace lidí," ušklíbnu se. Mírně se porozhlédne a uvědomí si, že jsme na baru sami dva.
„Jsem Eric," představí se mi po chvíli a dojde ke mně. Sedne si na židli vedle mě. Mám chuť mu zařvat do tváře, že kurva vím, kdo je. Jsi ten hajzl, co si se mnou celou tu dobu hrál. Ten hajzl, který mě využíval a prodal mému tátovi. Mírně sklopím hlavu a pousměju se.
„Nemusíš se představovat, znám tě," napiju se ze sklenice a dopiju poslední kapky whisky. „Vážně? A odkud prosím tě?" Uchechtne se.
„Jednu dobu ses pohyboval kolem té Whieovic coury." Pokrčím rameny a doufám, že jsem to řekla dost přesvědčivě.
„Tak už asi víš, koho tu hledám..." vypije druhou sklenici vodky. Nenápadně se z hluboka nadechnu a přikývnu. Mám chuť Liama zabít, že mě tu nechal samotnou.
„Mimochodem, jsem Nataly," podívám se na něj krátce.
„Neviděli jsme se už někdy?" Zeptá se okamžitě. Pokrčím váhavě rameny. „Možné to je, tančila jsem v jednom klubu."
Eric okamžitě přikývne, že si mě vybavuje. Vnitřně se tomu zasměju, vážně?
„Jsi tu sama?"
„Se snoubencem..."
„Tak to tvůj snoubenec musí mít celkem vliv, na Welhmartovu párty se nedostane jen tak někdo."
„A ty snad vliv máš?" Uchechtnu se. Eric se okamžitě urazí.
„Jsem tu na žádost Opozice."
„Jistě...jak jinak," přikývnu.
„Eric Bane!" Ozve se za mnou Welhmartův nadšený hlas. Eric se okamžitě rozzáří.
„Yuistime," zasměje se a okamžitě se obejmou. S mírným úsměvem je sleduji. Přejedu krátce pohledem po místnosti. Na druhé straně zahlédnu Liama. Dlouze zavře oči a mírně přikývne. Tak jo, to byl signál. Jdeme na to. „Vidím, že jste se s Nataly již seznámili," usměje se Welhmart a sjede mi dlaní po odhalených zádech. Okamžitě mi naskočí husí kůže. „Prohodili jsme pár slov," přikývne Eric.
„Překvapilo mě, že členové Opozice mají čas na zábavu," přikývnu vážně. Welhmart se tomu okamžitě zasměje. „To je ale držka malá, viď?" Podívá se na Erica. „Jak se ti tady líbí?" Podívá se mi do očí. „Nelíbí. Snoubenec si vyhlídl nějakou kočku, s kterou zmizel a mě tady nechal samotnou."
„Ach, rozumím...pravděpodobně jedna z mých dívek," přikývne Welhmart. Eric se na nás podívá a rezignovaně odchází pryč a ztrácí se v davu. Tak, je to tady. Musím dostat Welhmarta pod svou kontrolu. „Vy nemáte chvíli času? Ocenila bych něčí společnost a tou vaší bych byla více než poctěna," usměju se. Welhmart mě pohladí po tváři. Mám chuť ucuknout, místo toho si ho však se zájmem prohlížím. Úhledně upravené dredy má sepnuté v krátký culík. Snědá, téměř až karamelová pleť podtrhuje jeho krásu. Červený oblek mu dodává energii a sexappeal. „Moc rád," zašeptá a posadí se na židli vedle mě. „Pověz mi něco o sobě..."
„Já tady nejsem ta důležitá..."
„Ale jsi. A nebudu se žádat dvakrát," podívá se na mě přísně.
„Co byste chtěl vědět?"
„Jak to máš ráda v posteli." Pronese vážně. Okamžitě se tomu zasměju. Nečekala jsem, že půjde až tak moc přímo k věci. „Nechci vám kazit iluze o mé kráse..." usměju se.
„Tvou krásu to jen podtrhne." Zašeptá.
„V tom případě byste měl vědět, že bez pout, biče a nožíku se neobejdu," zašeptám nazpátek. Okamžitě se mu rozzáří oči. Pohladí mě jemně po stehně a pevně jej stiskne. Začíná mi pomalu docházet, jakou hru hraje.
„Ale ujišťuji vás, že mě neprodáte. Utrpěla jsem velice ošklivé zranění," ukážu své ruce ukryté v rukavičkách a mírně k němu nakloním část tváře s maskou. „To jsem tak průhledný?" Zeptá se. „Bohužel. My ženy se vyznáme," mrknu na něj. Mírně se nad tím zasměje. „Proč jsi tady?" Zeptá se podezíravě. „Přítel dostal pozvánku a tak jsem si říka-"
„Jaký je důvod tvé skutečné návštěvy." Vyštěkne přísně. Mírně si povzdechnu. Sklopím pohled a promnu si ruce. „Doslechla jsem se...že prý dokážete sehnat Euphorii, jestli tedy opravdu existuje," zašeptám a zvednu pohled. Podívám se mu do očí. „Začínám mít problém, že...mám potřebu dostávat stále víc a víc...už mi ty biče a nože nestačí. A Deana napadlo, že by tohle mohlo být řešení," zašeptám téměř. Welhmart zakývá hlavou. „Jsem rád, že jsi ke mně upřímná. Rád ti pomůžu s tvým problémem," pohladí mě jemně po tváři. „Vážně?" Usměju se zářivě a poposednu si blíž. Pohladím Welhmarta jemně po ruce. „Ale budu za to něco chtít..." sjede mě pohledem.
„Peněz mám dost..." odpovím.
„Nemyslím peníze..." zajede mi rukou pod sukni a prsty hledá cestu k mému rozkroku. Stoupne si a políbí mě na krku. Celá se zachvěju. Jsem tak ohromená a zaskočená jeho doteky, že úplně zapomínám, že bych měla protestovat. Nebo snad neměla? „Dobrá...ale jsem zvyklá podávat výkony za peníze," vydechnu tiše. Welhmart se okamžitě odtáhne a povytáhne obočí. „Jsem z baru...ráda přijímám dýška," sjedu mu hravě prstem po hrudi. „Ty tady něco chceš, ne já," uchechtne se a chce odstoupit. Pomalu sjedu rukou na jeho rozkrok. Okamžitě poznám, že by to nejradši dělal tady a teď. Usměju se nad tím a podívám se mu do očí. „Vážně?" Zašeptám. Po chvíli ruku odtáhnu a otočím se zpátky k baru. Vidím na něm, že chvíli zaraženě pouze stojí a přemýšlí, co má udělat. Po chvíli mě pohladí po zádech. „Pojď krásko...ukážu ti svou komnatu," zašeptá mi do ucha. Stydlivě se usměju a okamžitě seskočím z barové stoličky. Chytne mě za zadek a vydá se mnou houfem lidí hlouběji do domu. Všichni se za námi otáčí. Jeho dotek je mi nepříjemný, cítím, že má potřebu mě vlastnit. To nesmím v žádném případě dopustit. Snažím se pohledem najít Liama, není však po něm ani památky. Jen doufám, že už na tom pracuje, že našel to, co potřeboval.
Po chvíli vstupujeme s Welhmartem do místnosti, která se ukáže jako jeho ložnice. Nebo sem vodí své milenky? Těžko říct. Na té posteli však nebudu ležet jako první, tím jsem si jistá. Upřímně doufám, že na ní nebudu ležet vůbec. „Víš...obchod s Euphorií má pro mě velmi cenný význam...ta droga je velmi nebezpečná, proto se vždy ujišťuji, že s ní zákazník dokáže dobře nakládat." Welhmart se ke mně otočí zády a začne cosi vytahovat z šuplíku ve skříňce. „Prodám ti ji, ale jen pod podmínkou, že ji teď přede mnou vyzkoušíš." Otočí se na mě pomalu. V ruce drží malý pytlíček s práškovitou látkou. Celá ztuhnu. Sakra, co teď? „Já...nejsem si jistá, že bych ji měla zkoušet s vámi..."
„Proč ne?"
„Třeba jste v sexu dost tvrdý. Třeba to je jen partnerem..." pokrčím rameny a podívám se mu do očí.
„Nepokoušej se na mě cokoliv zkoušet. Nejsem pitomý. Máš prostě strach..." přistoupí ke mně a pohladí mě po tváři. Pomalu rozechvěle přikývnu. „Nemáš se přeci čeho bát, jsi tu se mnou," zašeptá mi u ucha a jemně mě do něj kousne. Okamžitě se celá zachvěju. Snažím se rychle najít ta správná slova. „J-já..." vykoktám ze sebe nervózně.
„Dobře. Máš pravdu, jsem moc zbrklý...odlož si nejdřív." Posadí se na postel a začne mě sledovat. Pomalu se k němu otočím zády a nervózně vydechnu. Začnu si pomalu sundávat šaty z ramen. Sjíždím s látkou po pažích, až mi nakonec padá ke kotníkům. Pomalu se otáčím. Jsem si vědoma, že jsem právě odhalila své jizvy na krku a rameni. A nejen to. Nahá prsa se mi při chůzi k němu mírně pohupují do stran. Welhmart se okamžitě usměje a zakousne se mi zuby do bradavky. Ihned syknu od bolesti. Neudržím se a prudce ho odstrčím. Celá se chvěji. Tohle nedokážu. No tak, Liame, pohni sakra už. Welhmart si naštvaně promne spánek a po chvíli se zvedá a dojde ke stolu. „Připijeme si," nalévá šampaňské. Dojde pomalu ke mně a podá mi jednu sklenici do ruky. „Je v tom ta droga, viďte?" Podívám se mu drze do očí. „Prostě se napij..." odpoví prostě. „Tak na snad nikdy nekončící zábavu," zašeptá a pohladí mě jemně po bradavce. Přiťukneme si a přiložíme sklenice k ústům. Nechci to pít. Nemůžu. Bůh ví, co mi to udělá, co v tom vůbec je. Může mě to omráčit nebo dokonce zabít. Nezbývá mi však jiná možnost. Pomalu nakláním sklenici. Tekutina se mi přibližuje k ústům. Cítím, jak mě Welhmart pečlivě sleduje, sám nepije. Tak jo. Jdeme na to. Ve stejnou chvíli, v jakou se tekutina dotýká mých rtů, se budovou rozezní hlasitý alarm. Světlo v místnosti zhasne a začne blikat červeně. „Kurva...!" Zakleje Welhmart a okamžitě z místnosti vyběhne. Okamžitě tekutinu vyplivnu a rozkašlu se. Zatočí se mi hlava a spadnu na kolena. Sklenice se roztříští na milion kousků. Cítím, jak mi ve spánku pulzuje krev, tělem mi probíhá neskutečná křečovitá bolest. Podlomí se mi ruce a tvrdě dopadám hlavou na zem. Zdá se, že mě rána okamžitě probouzí. Začínám přicházet k sobě. Musím se odsud dostat pryč. Hned. S obtíží se soukám na nohy a přehazuji přes sebe sako, které tady Welhmart nechal. Ani jsem si nevšimla, že si ho odložil. Rozutíkám se ke dveřím, cítím však, jak se mi hlava neustále točí a tak narážím ramenem do rámu dveří. Tiše nad bolestí zakleju. Zrak se mi začíná postupně zaostřovat zpátky, bolest začíná odstupovat. Za chvíli se cítím naprosto v pořádku. Zmateně vybíhám ven spolu s ostatními zmatenými lidmi. Všichni sedají do aut a odjíždí pryč. Nikdo netuší, co se děje. Rychle dobíhám k autu a zjišťuji, že Liam ještě nedorazil. Sakra. Začnu se rychle rozhlížet kolem sebe a hledat ho v davu pohledem. Nikde ho však nevidím. „Dělej, nasedej!" Ozve se za mnou. Prudce se otáčím a sedám do auta. „Máš to?" Zeptám se hned. Liam rychle nastartuje a vycouvá pryč. „Jo...ty?" Vyjíždí rychle z areálu. Okamžitě zavrtím hlavou a povzdechnu si. „Nevadí, byla jsi skvělá," položí mi ruku na stehno. Za normálních okolností by mi to asi vadilo, teď jsem ale ráda. Podívám se z okna ven a nahrnou se mi slzy do očí. „Jsi v pořádku? Celá se chvěješ," podívá se na mě Liam krátce. Otázku ignoruji. Okamžitě ze sebe však strhávám masku a sundávám si paruku. Setřu si z tváří pár neposlušných slz. „Hej...zvládli jsme to, je to už dobrý," pohladí mě Liam po stehně. Pomalu přikývnu. I tak se tiše rozbrečím. Liam mi pomalu ruku ze stehna sundá. Chvíli jedeme mlčky, nikdo se neodváží říct jediné slovo. Sem tam se autem ozývají mé vzlyky. Najednou auto začne zpomalovat, až úplně zastaví. Pomalu se na Liama podívám. Ten prudce vystoupí, obejde auto a otevře dveře na mé straně. Čupne si ke mně a chytne mě jemně za ruce. Pohladí mě po nich jemně palcem. „Byla jsi úžasná, Ano...odvedla jsi skvělou práci, tak neplakej," zašeptá a podívá se mi do očí. „Já ani nevím, proč vlastně brečím," vzlyknu a pokroutím sama nad sebou hlavou. Liam se nad tím pousměje a jemně mě obejme. Okamžitě hlavu zabořím do jeho ramene a obejmu ho kolem krku. Ještě chvíli tiše vzlykám, jeho jemné hlazení na mých zádech mě však postupně uklidňuje. „Už se není čeho bát, už jsme v bezpečí," zašeptá. Pomalu se odtáhnu a podívám se mu do očí. Nedokážu od nich odtáhnout pohled. „Málem jsi to nestihl," zašeptám, tentokrát už více v klidu. „Promiň...snažil jsem se, co to šlo...ublížil ti nějak?" Zatváří se utrápeně. Okamžitě zavrtím hlavou. A sklopím ji. „Tak pojedeme už domů?" Zašeptá a zvedne mi povzbudivě bradu. Usměje se na mě mírně. Tentokrát již na nic nečekám a okamžitě ho jemně políbím. Liam polibek prohloubí, po chvíli se však zarazí a mírně se odtáhne. Odkašle si mírně a zavrtí hlavou. „Promiň, tohle nemůžu Johnovi udělat..." zašeptá a stoupne si. Okamžitě vystoupím za ním. „Liame, počkej..." chytnu ho jemně za ruku. Nebrání se. Chvíli se navzájem díváme tomu druhému do očí. Po chvíli jeho ruku pokládám na mé nahé tělo. Přistoupím k němu blíž. „Suze..." zavrtí hlavou odmítavě. Na jeho očích však vidím, že chce pokračovat. Stoupnu si na špičky a jemně ho políbím. Nespolupracuje, proto se snažím polibek prohloubit. Tentokrát mě jemně kousne do rtu a sjede mi ruku na záda. Posadí mě pomalu na kapotu auta. Automaticky roztáhnu nohy, aby se mezi ně mohl postavit, nepřestávám ho však líbat. Jednou rukou mu zajíždím do vlasů, druhou mu sjíždím prsty po krku. Usměju se mu na rtech. „Tohle bychom neměli," zašeptá mi na krku a mně okamžitě naskočí husí kůže. Políbí mě jemně. Cítím, jak mi Welhmartovo sako pomalu sjíždí z ramen dolů. „Už jsi někdy dělal něco, co by se mělo?" Vydechnu tiše a užívám si každý jeho dotyk. Chvěji se vzrušením, napětím, co bude následovat. Každý jeho polibek mi dodává energii, každý jeho dotek mě naplňuje štěstím. Cítím, jak jeho rty postupují k mým prsům. Mírně mi každé políbí a usměje se mírně. „Jsi neskutečně nádherná," podívá se mi do očí a pohladí mě po tváři. „Jsem zjizvená příšerka," zavtipkuju. Liam okamžitě zavrtí hlavou. „Jsi vesmírné štěstí," zašeptá mi nazpátek. Okamžitě mě to zahřeje u srdce. Celá se rozzářím. To je to nejkrásnější, co mi kdo kdy řekl. Pomalu mu sjedu prsty k rozkroku. Začne si rozepínat kalhoty. „Můžu?" Zeptá se ohleduplně. Pomalu přikývnu a odhrnu si kalhotky. Cítím, jak do mě pomalu vnikne. Oba zároveň vydechneme a usmějeme se nad tím. Liam začne opatrně přirážet. Je velice jemný a opatrný a i přes to, je to o mnoho intenzivnější než kdy dřív s kýmkoliv jiným. Okamžitě se prohnu v zádech a tiše zavzdychám. Zavřu oči a užívám si jeho doteky. Zajíždím mu rukou do vlasů. „Přeju si, abys nikdy nepřestával," vydechnu skrz vzdychy. Okamžitě mě políbí. Začne přirážet rychleji, druhou rukou mi polaská prso. Projede mnou vlna vzrušení a já cítím, jak se Liam po chvíli udělá. Obejmu ho kolem krku a nepřestávám ho líbat. Jemně polibek prohloubí, po chvíli se však mírně odtáhne. Vydechne mi na rty a zadívá se mi do očí. Pohladí mě po tváři. Přeji si, aby tahle chvíle nikdy neskončila.
„Vesmírné štěstí," zašeptá znovu a políbí mě do vlasů.