WHIE

30

Tobias

Nejdříve smrt Christiana Whieho, poté smrt jeho vnučky Any. Následné zmizení Erica Banea a útok na Whieovo sídlo. Ať mi nikdo netvrdí, že se tady kurva nic neděje. Celou noc jsem vzhůru a snažím se dát dohromady všechny souvislosti. Všechna pro a proti toho, co se děje. Blíží se konec, všichni to tuší. V Alfě panuje veselá nálada a to ještě nejsou Vánoce. Do nich se vše vyjasní. Za ty necelé tři měsíce bude všechno jinak. Doufám, že na tom budeme všichni lépe.
Zdá se mi, že zaslechnu tiché klepání na dveře. Mírně k ním zvedám pohled, abych se ujistil, že slyším správně. Že by Sam nemohla spát? Dveře se otvírají. Tak přece jen jsem neměl slyšiny. Do místnosti vchází John. Celý znavený, evidentně také celou noc nespí. „Můžu?" Zeptá se ohleduplně. Na to, čím si prošel, se kupodivu chová ohleduplně stále. Pomalu přikývnu. Možná i nějakou tu společnost rád ocením. John se pomalu posadí na jednu z židlí. Podívá se na mě pomalu. „Přemýšlel jsem...o tom, co říkal Liam," začne pomalu. Jde vidět, že si vše důkladně promýšlí. „O čem přesně?" Opáčím. „O Aně. Nevím, možná se cítím už tak moc provinile, že si začínám připouštět, že by mohla žít."
Pokrčím na to rameny a opřu se o opěrátko své židle. „Podívej se, jestli na ni není vypsaný mezinárodní zatykač," pronese vzápětí. Překvapeně povytáhnu obočí. „Co? Proč by tam jako měla být?"
„A proč by jinak Opozice na Whieho útočila?"
„Aby ho zlikvidovala? Navíc, nevíme jistě, že to byla Opozice. Může tady být někdo další."
„Každopádně Whieovi zarazili pořádnou kudlu do zad. Věřil bych, že to byl Eric. To bych ho ale nesměl vidět v tom stavu, v jakém byl. Navíc na to už neměl ani prostředky. Neměl ani lidi na znovuvybudování zdravotního střediska."
„Chceš říct, že jsme teď kompletně bez lékařů?"
„Jo, bez většiny. Někteří se rozprchli a ukrývají se, někteří přešli na jinou stranu. Eric neměl to zázemí na to, provést tak velký útok na Whieovo sídlo. Opozice ano. Zamysli se. Nejdřív zmizí Eric a zanedlouho stejným způsobem zničí Whieovo sídlo. Pochybuju, že by tolik životů obětovali jen pro útok. Whie se dokáže vzpamatovat rychle, i když je teď oslabený nejvíce, co kdy byl..."
Pomalu se mi to rozleží v hlavě. Něco na tom bude. Je to jenom teorie, ale co když pravdivá? Co když Ana nezemřela a Whie ji celou tu dobu ukrýval? Rychle se přesouvám k počítači. Kvapně najíždím na interní stránku Alfy, ve které můžu sledovat lidi, na které je vydaný mezinárodní zatykač. Rychle tam zadám Anino jméno. Nic. Žádná shoda. Pomalu se zase opřu a zavrtím mírně hlavou. John přikývne. „Byl to jen takový nápad," podotkne. Zvedne se a zamíří pomalu ke dveřím. Podívám se znovu na obrazovku svého počítače. „Počkej," vyhrknu a přisunu se k němu zpátky. „Mám tam chybu..." podívám se na Anino příjmení. Já hlupák v rychlosti napsal Whei. To by se mi stávat nemělo, tohle fakt ne. Opravím její jméno a tentokrát si dávám obzvlášť pozor, aby bylo napsáno správně.

A n a S u z e W h i e

Zmáčknu enter. Z hluboka se nadechnu a opřu se znovu o židli. Podívám se na Johna. Více napjatého jsem ho ještě neviděl. Pomalu přikývnu. „Je tam shoda. Je v mezinárodním zatykači," chtě nechtě se usměju. John udělá to samé. „Kurva díky bohu," zasměje se a sedne si zpátky do křesla. Prohrábne si šťastně vlasy. „Zavolám Liamovi," pronesu okamžitě a vytočím ho. Dveře se otevřou a v nich se objeví rozespalý Liam, který nechápavě hledí na svůj zvonící telefon. „Proč mi voláš?" Zachraptí zničeně a věnuje mi krátký pohled. „Bráško, měl jsi pravdu!" Zasměje se hned John a dojde za Liamem. Poplácá ho hrdě po zádech. „Ana žije," usměje se na něj. Liam odmítavě zavrtí hlavou. „Nevím, proč to na mě zase zkoušíš...snažím se přes to přenést, Johne, tak mi to nedělej ještě těžší." Odsekne tiše a posadí se ma místo, kde ještě před chvílí seděl John. „Ne, Liame...myslím to vážně, z tohoto bych si nestřílel. Je na ni vypsán mezinárodní zatykač..."
„Mluví pravdu," dodám. Ještě včera jsme po něm chtěli, ať konečně přijme to, že je mrtvá. Dnes po něm chceme, aby si uvědomil, že žije. Sám v tom mám bordel a to tu holku ani neznám.
„Vážně?" Zeptá se Liam opatrně.
„Vážně," odpovím mu. Vidím na něm, že neví, jestli se má smát nebo ne. Krátce se usměje, poté radost vystřídá vztek. „Kde je?" Vyhrkne okamžitě.
„Musí být u Opozice, jinak by na ni Whie ten zatykač nenechal vypsat." Odpoví John.
„Může být u Erica," podotknu.
„To už jsme probírali. Nemá na to teď možnosti."
„Takže jaký je náš plán?" Vloží se do toho Liam.
„Čekat. Nemůžeme teď nic podniknout, je to moc riskantní," vložím se do toho dřív, než se stihnou radovat.
„Co prosím? To myslíš vážně? Nevím jestli jsi to slyšel dostatečně, Eric a Ana jsou pravděpodobně u Opozice." Zdůrazní John naštvaně.
„Já vím. Alfa ale žádné záchranné akce neposkytuje."
„Takže jste co, příspěvková organizace?!" Uchechtne se John naštvaně.
„Alfa nikdy žádné záchranné akce neorganizovala a organizovat nikdy nebude. Jakmile v tom bude něco víc, rád vám pomůžu, ale do té doby...je mi líto."
„Takže je tam necháš v klidu zemřít?! Jsi ty vůbec člověk? Víš přece, co Ana pro všechny znamená!"
„Pro nás neznamená nic. Dokážeme tu válku vyhrát i bez ní." Odseknu.
„To myslíš vážně, Tobiasi? Po tom všem?" Zeptá se Liam nevěřícně. Přál bych si jim pomoct, moc přál. Ale nejde to. Nebudu riskovat životy nevinných lidí za záchranu dvou životů, které se možná ani zachránit nedají. Každý máme svůj osud předem daný. A ten Anin nevěstí nic dobrého.
„Po čem všem, Liame? Ona pro mě nic neznamená. Ani ji neznám. Proč bych měl riskovat všechno pro nic?"
„Tak pro nic?" Povytáhne Liam obočí.
„Víš, tohle je asi celé chyba," pokroutí John hlavou. „Byla blbost s tím jít za tebou. Byla blbost sem vůbec jezdit. Nemám zájem být členem Alfy," John se vydá rychlým krokem ke dveřím. Kurva. Že oni musí vždycky všechno posrat. Vytáhnu zbraň, odjistím ji a namířím s ní na Johna. „Stůj." Rozkážu přísně. Změň názor, moc tě prosím, změň názor. John se pomalu otočí a povytáhne obočí. „Co uděláš, střelíš mě?"
„Tobiasi, co to sakra děláš?" Vloží se do toho Liam.
„To, co musím. Nemůžu vás pustit, znáte cenné informace. Buď budete pracovat pro Alfu nebo..."
„Nebo nás zabiješ?" Zasměje se John. „Tak tohle je ta slavná mírumilovná Alfa, Liame? Tam, kde lidé nacházejí svůj klid, žijí si své životy a přitom mají práci? Co pro společnost děláte, hmm? Bůh ví, na čí straně vůbec jste." Rozhořčí se.
„Přál bych si být na tvé straně."
„Ale nejsi. Pracuješ pro Whieho, co?"
„Ne. Pro něj bych nikdy nedělal, radši bych se zabil."
„Do toho." Odsekne naštvaně. Podívám se mu do očí. Nedělej žádnou hloupost, prosím. „Jak můžeš sám se sebou žít, když v poklidu necháváš zemřít ostatní, zatímco svůj zadek ohříváš v bezpečí?" Vydechne zklamaně. Pokroutí odmítavě hlavou a odchází z místnosti. Nevystřelím. Nedokážu to. Podívám se pomalu na Liama a položím zbraň na stůl. „Tak co teď uděláme?" Prolomím ticho mezi námi. Teprve teď si všímám výrazu v jeho obličeji. Mísí se v něm hned několik pocitů. Zklamání, smutek a agrese. Snaží se však držet zpátky. „My neuděláme nic. Končím." Vychází z místnosti dřív než stihnu jakkoliv zareagovat. Do prdele.
Tohle jsem posral.