WHIE

27

Clerens

Pomalu scházím schody dolů. Je tady větší zima, než jsem čekal. Vše je zde čisté, uklizené a nové. Je obdivuhodné, za jakou chvilku to tady pan Whie dokázal zrevitalizovat. Hlava mi to stále nebere. „Clerensi, výborně," zvolá, jakmile mě zahlédne. Vypadá spokojeně. Vyrovnaně. „Jak se ti tady líbí?" Zazubí se nadšeně. „Zrovna jsem si říkal, jak úžasně jste to tady za tak krátkou dobu dokázal dát dohromady..." přikývnu uznale. Pan Whie na nic nečeká a pokyne mi, ať ho následuji chodbou. Stihne mi věnovat svůj vděčný pohled. „Velké díky patří Evinovi, dohlížel na to ve dne v noci." „Můžu se vás na něco zeptat, pane?" Téměř ihned sebevědomě pronesu, zároveň však nevím, jestli dělám dobře. Měl jsem být zticha. Vše potřebné mi pan Whie vždy řekl. Jsem vůl. „Jen se ptej..." Vypadá překvapeně. Žádnou otázku ode mě nečeká.
„Proč jste si mě pozval...sem?" Okamžitě se mu začne pohrávat úsměv na tváři. „Jsem rád, že se ptáš," přikývne a jako na znamení se zastaví u podlouhlého zrcadlového skla. Málem do něj narážím. Prudce se zastavím na špičkách a snažím se na sobě nic nedat znát. Tohle je trapné, opravdu trapné. Naštěstí nic nepoznává a sám se zadívá do zrcadlového skla. Pomalu se podívám na vlastní odraz a zpátky na něj. Po chvíli se však rozhodnu udělat totéž co on - tedy hledět sám sobě do očí. Nebo za skleněnou stěnou vidí něco víc? A také že ano. Za sklem se rozsvítí. Umělé bílé světlo ozáří celou místnost. Je téměř prázdná, jen u uprostřed stojí několik nemocničních přístrojů a postel, ve které leží - to snad není pravda. Srdce mi leknutím poskočí, zatají se mi dech. Cítím, jak mi po zádech přeběhne mráz , chlupy na rukách se mi téměř ihned zježí. Zadívám se pozorněji, zda se nemýlím. Ne. Zrak mě nešálí. Je to ona. Pan Whie se mi začne smát. „M-myslel jsem, že je mrtvá," vykoktám ze sebe. Netuším, zda jsem při pohledu na její tělo rád nebo se děsím toho, co přijde dál. „Může být, když budu chtít," pokrčí pan Whie rameny. Lhostejně se na ni zadívá. „Proč?" Vydám ze sebe skřehotavě. Nechápavě se na pana Whieho podívám. „Tím vzkazem, co mi nechala, jsem si to uvědomil. To, že ona je klíč ke všemu. Já už ničeho sám nedosáhnu, vždyť mám všechno," rozhodí dramaticky rukama. „Ale nikdy není tolik, aby nemohlo být ještě víc. Nick myslel, že ji nezachrání, ale povedlo se. Ztratila hodně krve, musel ji uvést do umělého spánku. A já nařídil ji neprobouzet. Bude žít, jen bude spát, tak dlouho jak budu chtít já. Zatímco venku bude vládnout chaos, ona bude klidně odpočívat. Nic nenamítne, nikomu neublíží, neuteče. Konečně bude taková, jaká vždy měla být, sluníčko moje..." usměje se na ni. Pomalu natáhne ruku a pohladí s ní sklo. Pan Whie je opravdu geniální. Tento plán, s ním můžeme konečně dobít svět. Koho by napadlo, že klíč ke všemu je zrovna ona. Koho by napadlo, že klíč je zároveň překážka. Odstraníme překážku a otevřeme si vrátka. „Jste génius," vydechnu obdivuhodně. Pokrčí rameny. „Až prohlásím, že žije, strhne se o ni bitka," usměje se zářivě. „Vy to chcete vyzradit?" Povytáhnu obočí. „Samozřejmě. Nikdo neví kde je, ani v jakém je stavu, můžeme toho využít." „Nemyslím si, že to je dobrý nápad...můžeme toho využít lépe," vypadne ze mě. Okamžitě mě probodne pohledem a já začnu litovat, že jsem vůbec něco říkal. Musím něco rychle vymyslet, zamluvit to. „Můžeme využít toho, že si všichni myslí, že je mrtvá." „Jak všichni? Nikdo to neví." „Byl jsem u toho Erica Banea, pane. Mám souřadnice jeho nového domu," podám mu je napsané na papíře spolu s detaily, jak je jeho dům zabezpečený. „Vzal mě tam John Wein, pane. Dělá pro něj. Nebo spíše dělal."
„Ta zkurvená krysa Wein!" Kopne naštvaně do zdi. „Už jeho otec byl podrazák, měl jsem to čekat. Hned ho nechám zabít."
„Být vámi bych to nedělal. Můžete teď všeho využít přeci...John řekl Ericovi, že je Ana mrtvá. Eric ho vykopl, nechce s ním dál spolupracovat, John se ale této spolupráce nechce vzdát. Využijte přeci situace. Jste tu vy, Eric Bane, Alfa a Opozice. Alfa dělá pro vás. Eric Bane zbrojí proti vám stejně jako Opozice. Opozice však zabije každého, kdo se jim postaví do cesty. Chtějí být na vašem místě a ví, že aby vás mohli nalákat a zabít, potřebují ji," ukážu na spící Anu. Je bezvládná, nic nezmůže. Přesně taková, jaká měla od začátku být. „Budou si však myslet, že je Ana mrtvá. A od koho se to dozví? Od Banea, nikdo jiný to neví. A co můžeme tedy udělat my? Eliminovat jednoho nepřítele. Vypustíme informaci, že hledáte Anu a že za její nález dáte cokoliv, stejně jako před rokem. Vypustíme informaci, že může být kdekoliv, ale naposledy byla viděna s Baneem. Opozice si dá dvě a dvě dohromady, bude si myslet, že ji Bane ukrývá. Momentálně je Opozice mnohem silnější než on, neubrání se jim. Pomalu začnou vyvražďovat jednoho člověka po druhém, až bude na své straně sám. Poloha jeho nového domu je oříšek, ale i tu už nyní máme. Nestojí nám nic v cestě..."
„...a až si Opozice bude myslet, že má moc nad vším, přijde poslední úder. Náš úder," dořekne za mě pan Whie. Pomalu přikývnu. „Weina můžeme využít a posílat Baneovi falešné informace." Dodám po chvíli. Pan Whie ke mně udělá váhavý krok. Chytne mě pevně za ramena a podívá se mi do očí. Teď se bojím, co přijde. „Clerensi...ty jsi tady ten génius," zašeptá a zářivě se usměje. Poplácá mě hrdě po rameni, vítězně se zasměje. „Teď mě tak napadá, ty nemáš práci, viď? Budeš dělat přímo pro mě. Tohle ti jde, hlava ti pálí." „Moc vám děkuji," pronesu hrdě. Těžko schovávat úsměv. Taková čest! „S Johnem se dál stýkej, před ním na ničem neděláš. Hlavně se nesmí dozvědět, že jsi má spojka. Je ti to jasné?"
„Já vás nezklamu, pane Whie."
„Já vím, že ne."
„Můžu se jen zeptat, co teď s Anou bude?"
„Bude spát...dlouho spát...a až se probudí, bude tahle válka za námi. Padne mi kolem krku, když zjistí, že jsme ji vyhráli. Už nebude mít kam utéct, už nebude mít co namítat. Bude po všem a my budeme konečně žít jako rodina."