WHIE

28

Eric

Probouzím se v chladné místnosti. Pomalu otvírám oči a zjišťuji, že sedím přivázaný na židli. Snažím se hnout, provazy mě však pevně drží na svém místě. Zvednu pomalu hlavu. Za krkem mě bolí, nic se však nevyrovnává bolesti, která vychází z pravého spánku. Všímám si, že jsem téměř celý od krve. Zda je to krev má nebo cizí zatím nedokážu rozeznat. Několikrát zamrkám a podívám se před sebe. Tam zahlédnu ten zkurvený obličej. Nemyslel jsem si, že ho teď v nejbližší době uvidím. „Dobré ráno, Bane," usměje se zářivě. „Nazdar Tome," odseknu a protočím očima. Proč se mi jen tohle děje? Ani ve snu by mě nenapadlo, že se dostanu do ruk Opozice. Já. Když Liam zemřel, myslel jsem si, jaký to byl slaboch. Nic nedokázal, jen bezdůvodně nahánět Anu, až se uhnal k smrti. Teď, když mám k smrti blízko já,  se cítím se stejně. „Omlouvám se za ten svinčík u tebe doma. Kdybych zaklepal neotevřel bys mi," usměje se Tom. Pomalu přikývnu. Hlavou mi proběhne myšlenka, co se asi stalo s Katarinou. Vzápětí mi to je však jedno. Nejspíš to nepřežila.
„Jestlipak víš, proč jsem si tě sem pozval?"
„Pozvání si představuji trochu jinak," probodnu ho pohledem.
„Každý tomu říkáme různě. Půjdu rovnou k věci, Ericu, nemáme moc času."
Při těchto slovech povytáhnu obočí. Co může Opozice chtít po muži, který o všechno přišel?
„Tak kde je."
„Cože?"
„Slyšel jsi moc dobře. Kde ji máš."
„Koho?" Svraštím obočí nechápavě. Myslí Katarinu? Říkala, že pro Opozici dělala. To by mě mohlo dostat do pěkných sraček.
„Kde je Ana Whie, Ericu. Chci vědět, kde ji ukrýváš." Vyštěkne a postaví se naproti mně. Opře se zadkem o stůl přede mnou a se založenými pažemi mě sleduje.
„Ana je mrtvá," zachraptím po chvíli. „Tu už hledat nemusíš, je nadobro pryč."
„Počkej, jak jako mrtvá..."
„Prostě mrtvá, ty idiote." Vyštěknu pobouřeně. Okamžitě mi na pravou tvář přistane jeho pěst. Teprve teď ucítím, že mám tvář již dávno naraženou. Zasyčím bolestí. „Nebudu tady trpět blbosti, Bane. Řekni mi, kde ji schováváš nebo to s tebou nedopadne dobře."
„Rád bych ji někde schovával. To mi věř. Byla naše jediná zbraň proti Whieovi a ty si to moc dobře uvědomuješ. Bez ní jsme oba bezmocní."
„Ty jsi bezmocný. Nevěřím ti ani slovo."
„To bys ale měl."
„Víš co je ironické, Ericu?" Začne Tom pobaveně. „Není to tak dávno, co na stejné židli seděla ona. Vyděšená a přesto tak sebevědomá. Přesvědčená že je někým jiným. Bylo až obdivuhodné jak dlouho tě dokázala chránit. Zkoušel jsem celé dny psychického nátlaku, fyzické bolesti a stejně nepovolila. Tvé tajemství by si vzala i do hrobu. Sám jsi viděl jak dopadla a to jsem ti ji předával v již slušném stavu." Usměje se a pokyne jednomu muži u dveří. Ten položí přede mě na stůl notebook na kterém se vyjímá záznam z kamer.
„Když je mrtvá, jak mi tvrdíš...co takhle si spustit nějaká vzpomínková videa? Třeba si pak vzpomeneš, kde vlastně Ana je..." Tom spustí video a posadí se vedle mě, abychom se mohli spolu dívat. Protočím očima a ze zajímavosti se na video zadívám. Ana tam leží na zemi. Její vyhublé tělo je pokryté podlitinami, pravou nohu má od kolene vytočenou v nepřirozeném úhlu. Kolem kotníků i zápěstí má pevně utažené okovy. Jde vidět, jak jí musí již v této fázi deformovat kost. Není tam sama. Kousek od ní se po místnosti prochází Tom. V ruce drží cosi černého, co vypadá jako taser. Jde vidět, že po Aně něco křičí. Ta jen dál nehnutě leží. Vypadá jako mrtvá. Po chvíli Tom Aně zasazuje několik kopanců do břicha, klekne si k ní a přiloží jí dlouze taser k tělu. Celá se rozechvěje. Okamžitě odvrátím od notebooku hlavu. Pohled na to, jak trpí, mě níčí. „Jen se podívej, teď přijde ta nejlepší část," usměje se Tom a násilím mi přidrží hlavu směrem k notebooku. Nedá mi to, musím se dívat. Mohl bych zavřít oči, ale zvědavost mi nedá. Do místnosti na obrazovce vchází několik mužů. Každý chytne Aně jednu končetinu, aby se nemohla hýbat. Jak kdyby na to tehdy měla sílu, pomyslím si. Tom bere do ruky nůž. Pomalu ji začne řezat do břicha. Ana se svíjí bolestí, snaží se mužům vytrhnout. Bolest v ní probouzí novou energii bojovat. Tom však pokračuje dál. Někde zajíždí nožem hluboko, někde nechává jen povrchové rány. Nebojí se ji řezat do stehen, do lýtek, do tváře i na zápěstích. Po necelé minutě je Ana celá pokryta vlastní krví. Muži odchází. Tom ji prudce posadí a třískne s ní o zeď. Její slzy si hledají mezi krví vlastní cestu. Tom jí slzy jemně setře a vášnivě ji políbí. To ve mně probudí další vlnu vzteku. Ten hajzl. Věděl jsem, co jí udělal, ale vidět to na vlastní oči mi pomohlo uvědomit si, jak hrozné to doopravdy bylo. Prudce se mu vytrhnu a snažím se zuřivě uvolnit lana, kterými jsem k židli přivázán. Zoufale zavrčím. Tom se mi zasměje. „Já věděl, že k ní přece jen chováš nějaké city. Nejsi tak bezcitný, jak se o tobě říkalo. To je chyba, Ericu. Kdyby ti byla lhostejná, tak je teď na tom asi lépe, než ve skutečnosti je."
„Je na tom líp než my všichni ostatní. Mimo tento svět."
„Ty budeš trvat na svém viď?"
„Říkám ti pravdu, ty hajzle. To, co jsi jí udělal, ta zvěrstva...to ji už nevrátí. Je načase si uvědomit v jakém průseru se všichni nacházíme. Bez ní to nikdo nemáme šanci vyhrát."
„Proč bych ti měl věřit? Právě jsem se přesvědčil, že bys ji nikdy nezabil..."
„Já ne. Já bych to v životě nedopustil, moc dobře jsem si uvědomoval, co pro nás znamená. Zabila se sama, ve Whieově sídle."
„A to ti mám jako věřit?"
„Nic jiného ti nezbyde. Dodali mi i fotky. Zabodla si nůžky do tepny na krku."
„Nevěřím ti."
„Nechala Whieovi vzkaz, ten tě bude hodně zajímat."
„Proč by měl?"
„Byl o vaší matce." Pronesu prostě. Vidím, že jsem udeřil na správné místo. Málokdo ví, že má Ana bratra. Ani sama Ana to nevěděla. Málokdo ví, že to byl ten důvod, proč James Whie zabil Aninu matku. Podvedla ho s Fredericem Weinem, Johnovým otcem. Porodila mu syna, teprve po porodu se Whie dozvěděl, že to není jeho syn. Dítě dostalo jméno Tom Thomas Wein. Thomas po matce, Wein po otci. Aby však přežil, musel vyrůstat u náhradní rodiny, po které také převzal své nové příjmení - Pott. „O tom nemluvím." Odsekne Tom naštvaně a pošle všechny muže z místnosti pryč. Prohrábne si zoufale vlasy a otočí se na mě. „Jak ses to dozvěděl." Odsekne. „Od Johna. Nějakou dobu jste prý spolu vyrůstali," pokrčím rameny. „Slíbil, že o tom pomlčí. Do prdele."
„Proč by měl mlčet? Málem jsi zabil vlastní sestru."
„Není to má sestra. Máme jiného otce. Já s Whiem nemám nic společného. Nic, rozumíš?!"
„Ale máš...ten vzkaz co mu Ana zanechala."
„Jdi s touto hovadinou už do prdele!" Vykřikne Tom rozzuřeně a udeří mi několik ran pěstí. Z hluboka dýchám. Odplivnu si krev a snažím se nevnímat bolest. „Láska je zde bezmocná, když..." „...nenávist k tobě je nespočetněkrát větší." Doplní mě šeptem. Povytáhnu obočí, že to zná. „Podepsala se tam jako Thomas. " Tom pomalu přikývne a posadí se zaraženě na židli. „To matka napsala Whiemu na svatební přání." Zašeptá zaraženě. Pomalu si začnu uvědomovat hloubku toho, co za vzkaz Ana svému otci zanechala. Anina matka Suzan si vždy Jamese chtěla vzít. Nikdy na to nepřistoupil, protože Suzan odmítala přijmout příjmení Whie. Nesla to špatně. Jednou mu dokonce poslala svatební blahopřání. A jak zjišťuji, tohle v něm bylo napsané. Netuším, jak se tato informace k Aně dostala, ale teprve teď si uvědomuji, co všechno tím dokázala říct. Vyjádřila tím všechno. Svým podpisem jako Thomas mu vrazila ještě větší kudlu do zad, než celým tím vzkazem. „Myslel jsem, že je Ana na jeho straně." Pronese Tom po chvíli.
„Nikdy nebyla. Nenáviděla ho celý svůj život."
„Je hrozně podobná matce."
„Byla." Opravím ho.
„Nevěřím ti, že se zabila. Je dost silná."
„Odkud jsi usoudil, že bych ji měl držet já?" Zeptám se po chvíli mimo téma. „Od Whieho. Zase ji hledá, opět utekla a naposledy ji viděli s tebou."
„Neviděl jsem ji několik týdnů, možná i měsíců..."
„Proč bych ti měl věřit?"
„A proč bys měl věřit Whieovi? Dívej, nemám tě rád a my dva kamarádi nikdy nebudem, na tom se oba shodneme. Ale musíš přiznat, že tohle nemáme šanci vyhrát, pokud budeme neustále proti sobě válčit. Proč jeden druhého oslabovat, když se můžeme spojit proti němu?"
„Tobě snad přeskočilo," uchechtne se. Ve stejnou chvíli do místnosti vchází jeden z Tomových mužů a podává mu nějaké ohořelé fotky. Ihned zase odchází. Sleduji Toma, jak si je se zájmem prohlíží. Zároveň se snažím povolit lano u mého pravého zápěstí. Začíná se mi to dařit. „Tohle jsou ony?" Ukáže mi fotky, které mu muž donesl. Pomalu přikývnu. Jsou to fotky od Johna. „Co se jí stalo?" Svraští nad fotkami obočí. Zřejmě myslí Aniny popáleniny. „Já nevím...nebyl jsem s ní v kontaktu."
„Víš, Ericu, hrozně rád bych ti tu pohádku věřil. Ale nevím proč bych měl být tak naivní. Nebyl jsi to náhodou ty, který ji prodal zpátky Whiemu?"
„Byl, ale..."
„Nebyl jsi to náhodou ty, který mi ji ukradl?"
„Ano, al-"
„Nevěřím ti. Tuhle fotomontáž si strč někam." Hodí po mě naštvaně fotky. „Naučíš se jednu větu a hned si myslíš, že ti uvěřím co?!" Kopne do mě naštvaně. Židle ztratí rovnováhu a padám spolu s ní prudce k zemi. Zavrčím od bolesti. Kopne mě silně do břicha. Rozkašlu se a cítím, jak se mi z pusy začne valit krev. Tohle není dobrý. Tohle sakra není vůbec dobrý. „Zůstal jsi sám. Nemáš nikoho. O všechno jsem tě připravil, stejně tak, jako ty jsi připravil o všechno mě. A něco ti řeknu, Banee," klekne si ke mně pomalu. Snažím se pohnout, provazy však stále ne a ne povolit. Notak. „Já Anu najdu. Ať už ji ukrýváš kdekoli, ať už je v jakémkoliv stavu, najdu ji a přivedu sem."
„Že zrovna tobě na ní tak záleží," zachraptím a vykašlu krev. „Samozřejmě, že záleží. Jak jsi říkal, bez ní tuhletu válku nemůžeme vyhrát. Já ji vyhraju a ona bude stát po mém boku. Ne jako Ana Suze Whie, ne jako Ana Suze Thomas. Ale jako Ana Suze Pott." Usměje se na mě. Vytřeštím ihned oči. „To nemyslíš vážně. Zbláznil ses?!"
„S kým jiným by měla mít děti nejvlivnější žena mafie než s tím, který to celé vyhraje?" Zvedne se pomalu a opět do mě kopne. Tentokrát do hlavy. Tentokrát naposled.