WHIE

24

John

Nechápu, co si tím chtěla dokázat. Vtrhnout mi do pokoje a rozkazovat mi, co smím a co ne? Kráva jedna. Poslední dobou tý holky začínám mít až po krk. Udělal bych líp, kdybych se stáhl, jak mě o to Eric žádal. Měl jsem to udělat, ale neudělal. Místo toho trčím tady v posraným Whieově sídle se sobeckou holkou, co si nevidí do huby. Dobře mi tak.
Naštvaně odhazuji nedopalek od cigarety. Automaticky mířím do jediné místnosti, kde vím, že jsem v bezpečí. Za jediným člověkem, co mi rozumí. Rozrážím dveře technické místnosti a ihned je za sebou zavírám. Procházím jí a vcházím do dveří s nápisem Lennon Mercy. Ani se neobtěžuji na svůj příchod upozornit, stejně ten hajzl zas nic nedělá. Jakmile mě zpozoruje, zamyká automaticky místnost svým zbrusu novým dálkovým ovládáním. Obdivuhodně zapískám. „Nová hračka?" Na odpověď jen pokrčí rameny. Pomalu vstane. Potřeseme si rukou. „Rád tě vidím, kamaráde," pronese ranním chraplákem. Pomalu přikývnu. Prohrábnu si vlasy a kolabuju naštvaně na gauč. Přejedu si dlaní po tváři. „Nechápu, co na ní vidíš." Procedím skrz zuby. Ihned si sedá na kolečkové křeslo a otáčí se ke mně. „Proč?" „Je to naprostá kráva. Po dlouhé době jsem si objednal Audrey. Dlouho jsem to neměl, tak jsem toho dole chtěl trochu probudit...a víš co udělala?" Zvednu hlavu a kouknu se na něj. „Doufám, že ti dala pár facek," uchechtne se. Odignoruju to a pokračuju ve svém příběhu. „Vtrhla mi do pokoje, vyhodila ji a ještě po mně začala řvát, že JÁ s nikým spát nebudu. Tak jsem jí řekl, že JÁ si budu šukat koho JÁ chci. Na to mám snad furt kurva právo ne?" Pokroutím hlavou a zadívám se do stropu. Založím si ruce pod hlavou. „Dobře udělala," pokroutí Liam hlavou. „Tak ty jsi ještě na její straně?" „Kámo...Audrey je fakt ale fakt nechutná. Vždyť to ta holka jenom hraje. A ještě tak mizerně vole. Z ní by se mi nepostavil ani kdyby ho kouřila," založí si ruce na prsou. „Však se mi taky nepostavil," odfrknu si. Liam se mi okamžitě zasměje. „Ty jsi fakt šašek," pokroutí nade mnou hlavou. „Říká někdo kdo se nechá oslovovat Lennone," ušklíbnu se škodolibě. Jak já si rád utahuji z jeho falešného jména. „Ha ha. Fakt vtipný. To jméno jsem nevybíral já, ale Alfa." „Existuje tolik dobrých jmen a ty musíš být zrovna Lennon," zasměju se mírně. „To je fakt zoufalství tohle...ale tak, co od Baneovic kluka čekat taky že," mrknu na něj drze. V příští sekundě se však musím vyhýbat nějaké krabici. Co to po mě sakra hodil? „Co to kurva je?" Podívám se na věc, která přistála jen pár centimetrů od mé hlavy. „Stará vysílačka," pronese jak kdyby to byla samozřejmost. A ona to samozřejmost být měla. Přesně takovou jsem měl jako malý. „Není to ta...?" „Se kterou jsme si hráli jako malí kluci. Jo, je," zadívá se znuděně do stropu. Vezmu vysílačku do ruky a začnu si ji prohlížet. Vypadá naprosto neporušeně. Tlačítka drží na svém místě, anténa se dá stále vysunout. Pomalu ji otočím a podívám se na zadní stranu. Majetek Liama Banea (ten s opičí hlavou). Ihned se nad tím nápisem zasměju. Do dnes si pamatuju, jak jsem se s Liamem pral, zatímco Eric do vysílačky vyřezával nápis v závorce. Tehdy jsem si ze souboje odnesl tři stehy a pět ran řemenem od otce.
„Už máš podrobnější zprávy od bráchy?" Vytrhne mě Liam z myšlenek.
„Nemám, odmlčel se..."
„Já to věděl. Říkal jsem hned, že se na nás ten kretén vysere."
„Nevysere."
„Ale vysere."
„Vysral by se na nás, kdyby věděl, že ty jseš ty. Ale on si myslí, že jsi nějakej zasranej beatlsák, takže je to dobrý."
„Jako John Lennon?"
Zasměju se. „Jo, jako John," ukážu na sebe, „a Lennon," ukážu na Liama fakáča. Protočí očima, ale sám se neubrání smíchu. Pomalu se podívám na hodiny. „Měl bych jít, nafrfněná princeznička bude chtít cigáro," pomalu se zvednu a upravím si v zrcadle vlasy. „Ale vážně. Jednou mi musíš říct, co na tý holce vidíš," kouknu se na Liama, zatímco mi odemyká dveře. Mávne rukou, ať mu zmizím z očí a já tak s radostí udělám. Do jejího pokoje se vracím s hned lepší náladou. Ať si teď zkusí mi něco říct, odpálkuji ji jak nikdy. Teď jsem připravený na všechno. Pomalu otvírám dveře do pokoje. Clerens se znuděně dívá na televizi. „Kde je?" Zeptám se okamžitě, i když zaslechnu puštěnou sprchu. „Sobecká svině se šla vysprchovat," napodobí její tón. Ihned se nad tím zasměju. „Tak jsi ji nazval?"
„Jo. Už mi lezla krkem."
„Ty jsi ale gentleman."
„Aspoň jsem nešukal popelnici," ušklíbne se a zadívá se znovu na televizi. Pokroutím nad tím hlavou. I mně se Audrey hnusí. Ale sex jako sex, no ne? Pomalu rozepínám sako a házím ho na gauč. Sundávám si boty a sedám si vedle Clerense. „Na co to koukáme?" „My na nic. Já na Klub rváčů." „Příběh z domoviny?" Zavtipkuju a podívám se na něj. Mu to však vtipné nepřijde a úspěšně mě ignoruje. Fajn. S Clerensem bojujeme už dlouho. Snažím se mu přijít na kloub a ne a ne ten oříšek rozlousknout. Jsme zkrátka moc odlišní, my si do noty nepadneme nikdy. „Jak dlouho už tam je?" Zamračím se a ukážu na koupelnu. Clerens pokrčí rameny. „Nevím," pronese s nezájmem. Zaposlouchám se chvíli do tekoucí vody. Neslyším žádný nepravidelný rytmus, jen čistě dopadající voda na dno sprchy. Pomalu se zvedám a přistoupím ke dveřím. Znovu se zasoustředím na zvuk padající vody. Nic. Ona se nesprchuje. Krátce zaklepu na dveře a chytám za kliku. Zamčeno. „Ano? Můžeš otevřít, prosím?" Nic. Žádná odpověď. Zabouchám tedy na dveře pěstí, tentokrát o dost silněji. „Ano! Otevři sakra." Zvýším hlas naléhavě. Podívám se na Clerense, ten se již rychle zvedá z gauče a běží ke mně. Mačká na svých hodinkách tlačítko k ohlášení vyjímečné situace. Zacloumám znovu s klikou. „Ano!" Kopnu do dveří silně. Drží jak přibité. „Zavolej Liamovi ať to otevře, hned!" Rozkážu Clerensovi a snažím se stále dveře marně vykopnout. „Komu?" Zadívá se na mě nechápavě. „Lennonovi! Čemu nerozumíš, Lennon Mercy kurva!" Vykřiknu rozčíleně. Než to však stihnu doříct, dveře cvaknou a zámek povolí. Na nic nečekám a rychlým krokem vcházím dovnitř. Téměř ihned mi podklouzává noha a padám na kolena. Zachytím se rukou jen pár centimetrů od jejího těla ležícího v kaluži krve. „Kurva ne, ne," zanaříkám a snažím se najít ránu, ze které krvácí. Zápěstí nic, hlava nic. Jakmile však hlavu otáčím na druhou stranu všímám si hluboké rány na krku. Ty krávo pitomá, cos to jen provedla. Okamžitě se snažím krvácení zastavit. Jakmile se mé prsty dotknou její kůže, cítím, jak je studená. Snad ještě není pozdě. „Dýchá?" Ptá se Clerens pohotově. „Já nevím, kurva!" Vykřiknu vynervovaně. Snažím se ji probrat. „Suze, slyšíš mě? No tak, prober se sakra! Cos to udělala," zanaříkám zoufale a snažím se rychle něco vymyslet. Porozhlédnu se kolem sebe. „Tep slábne," pronese Clerens po chvíli. Kurva, kurva, kurva. Zatlačím víc na krvácející ránu. Všimnu si mírného náznaku nadechnutí se. No tak, Suze. Ještě nesmí být pozdě. Zadívám se na její obličej. Teprve teď si uvědomuji, že je opravdu krásná. Ne tak, jak se o ní říká. Ta krása jí vyzařuje zevnitř. Zaslechnu rychlé kroky a několik hlasů. Ihned Anino tělo předávám přibíhajícímu Nickovi. Začne rozdávat pokyny svým spolupracovníkům. Do méně než minuty jsou všichni pryč. Až teď mi dochází, že nahlas dýchám. Prohrábnu si nešťastně vlasy a opřu se zády o zeď v koupelně. Podívám se na své zakrvácené ruce. Chvějí se. Otřu si je pomalu do kalhot a přinutím se vstát. „Tohle je kurva špatný," zašeptá Clerens. Pomalu mlčky přikývnu. „Oba jsme mrtví..." koukne na mě. Okamžitě vzteky zatajím dech. „Ta holka je možná mrtvá. A ty tu teď řešíš sebe?" Zeptám se nevěřícně. Nemám teď sílu křičet. Nemám sílu se s ním o tom dohadovat. On je na tom nejspíš podobně. Jediné na co se zmůže je mlčet. Oba jen mlčíme a nejsme schopni se pohnout. Po chvíli nás vyruší další rychlé kroky. Tentokrát do koupelny vchází Liam. „Do hajzlu," vydechne okamžitě a zatahá se zoufale za vlasy. „Co se stalo sakra?!" Zakřičí zoufale. Clerens pomalu kývne k manikúrním nůžkám uprostřed kaluže. „Nejspíš si probodla tepnu na krku," vydechne tiše. „Pro boha..." zakňučí Liam. Vidím, jak celý zbělá v obličeji. Hned ho chytnu za ramena. „Hej, koukni na mě," zašeptám a mírně s ním zatřesu. Podívá se mi svým zoufalým pohledem do očí. Liam měl Anu opravdu rád. Vždycky to tak bylo. A mě dochází, že mu vlastně nemám co říct. Říct nejlepšímu kámošovi, že dívka, kterou celé ty roky tajně miloval, je možná mrtvá? Ne, to nemůžu. Povzdechnu si a zase od něj odstoupím. Liam se zadívá na stěnu v koupelně. Ignoruju to a chci z koupelny odejít, zastaví mě však a ukáže na zrcadlo. Ihned mi naskočí husí kůže.

Láska je zde bezmocná, když nenávist k tobě je nespočetněkrát větší.

Tvá Ana Suze
THOMAS

Zavřu pevně oči a po chvíli je znovu otevřu. Nevěřím tomu, co vidím. Musela to vědět už dlouho. Dlouho dopředu tohle všechno musela naplánovat, mít to v hlavě srovnané. Na tomhle místě pak stačí jen jeden jediný maličký impuls mezi těmi všemi velkými pohromami a člověk se rozhodne pro takovou blbost. Maličký impuls jako je hádka se mnou. Všechno mi začíná dávat smysl. „Thomas?" Zeptá se Clerens nechápavě. Z tónu hlasu jde poznat, že neví, zda je vhodné se ptát či nikoliv. „To je příjmení Aniny matky. Jmenovala se Suzan Thomas," zašeptá Liam. Clerens to najednou pochopí. Natáhne se pro ručník a chce zrcadlo ihned umýt. Chytnu ho prudce za zápěstí. „Ne." Vyštěknu přísně. „To ti nedovolím."
„Pan Whie bude naštvaný, až to uvidí. Nechci to dělat horší, než to je."
„Horší už to neuděláš. Jeho dcera je s největší pravděpodobností mrtvá a nechala mu poslední vzkaz na rozloučenou. Nemyslíš si, že bychom jí měli prokázat tu laskavost a aspoň mu ten vzkaz doručit, když už jsme ji nezvládli zachránit?" Procedím skrz zuby. Clerens po chvíli přikývne. Pouštím jeho zápěstí a sleduji ho, dokud neopustí místnost. Ten vzkaz budu chránit vlastním tělem. Pomalu se podívám na Liama a uvědomím si, že jsem to přeci jen udělal. Přeci jen jsem svému nejlepšímu kamarádovi řekl, že jeho láska je nejspíš mrtvá.