WHIE

10

Probudila mě facka. Otevřela jsem oči a zjistila jsem, že sedím na kraji útesu. Snažila jsem se pohnout, ale nemohla jsem. Neurčitá síla a strach mě ukotvili k zemi. Sotva jsem dýchala, začala jsem panikařit. Rozhlížela jsem se kolem dokola, ale nezahlédla nic, nikoho, kdo by mě mohl vysvobodit. Najednou jsem ucítila tu vůni. Intenzivní dřevitý parfém. Jeho teplé ruce položil na má ramena a pevně je stiskl. „Vidíš to?" Zašeptal mi do ucha. „Vidíš, kam jsi nás dostala?" Ukázal prstem směrem k vodě. Z hlubin začaly na hladinu vyplavávat mrtvá těla. Voda se zbarvila krví. „Patříš mezi ně," zašeptal mi Eric do ucha naposledy a strčil vší silou do mých ramen. Mé tělo nekontrolovatelně plachtilo vzduchem. Snažila jsem se ovládnout své končetiny, snažila jsem se nadechnout. Pád mi přišel nekonečný. Zdálo se mi, že jsem na okamžik zahlédla Erica, jak celý můj pád sleduje. Ve stejném okamžiku však tvrdě narazím zády na hladinu vody. Vyrazilo mi to dech. Při dalším mrknutí si všímám, že se nacházím na zemi svého pokoje v tátově sídle. Pomalu se postavím a porozhlédnu se. „Zase máš domácí vězení?" Ozve se pobavený hlas od dveří. Prudce se otočím. O rám dveří se opírá Eric. V druhé chvíli si však uvědomím, že se o Erica nejedná. Muž je vyšší svalnaté postavy, světle hnědé vlasy má rozcuchané do stran a svýma zelenýma očima mě pobaveně sleduje. Je velice podobný Ericovi. „Buď zticha, Liame," slyším svůj pobavený hlas odpovídat a házím po Liamovi polštář. Pohotově ho chytne, doběhne ke mně a shodí mě na postel, posadí se na mě obkročmo. „Princezna na útěku, princezna na útěku!" Začne s úsměvem řvát. „Hej! Šššš! Jsi normální?!" Dám mu rychle ruku přes ústa. „Co kdyby to někdo slyšel, víš v jakém bych byla maléru?" „Rothoň v mečnm, š ich-"  „Počkej, neslyším tě," zasměju se, jak huhlá do mé dlaně. Sundám mu ruku z úst. „Rozhodně v menším, než bych byl já, kdyby tvůj otec zjistil, že s tebou spím..." vydechne tiše. „Vy se mnou jen spíte, pane Bane? Myslela jsem, že mezi námi je teda víc..." bouchnu ho naštvaně do ramene. Skloní se ke mně a políbí mě jemně. „Až spolu zmizíme, vezmu si tě, postavím ti nedobytnou pevnost izolovanou od světa...tam to začne být něco víc, až o tebe nebudu mít strach..." šeptá tiše a hladí mě při tom po tváři. Ozve se střelná rána, poté další a další. Zahlédnu tátu, jak stojí ve dveřích a míří na Liama zbraní. „Tati, ne! Přestaň!" Vystřelí naposled.

Probudím se prudce s trhnutím do reality. Tváře mám vlhké od slz, celá se chvěju. Porozhlédnu se rychle kolem. Všimnu si že ležím nahá v Ericově posteli. Eric sám leží vedle mě. „Suze, ššš..." zašeptá a přitáhne si mě pohotově na hruď. „Jen zlý sen, neboj se..." šeptá mi do vlasů, hladí mě konejšivě. Zabořím mu hlavu víc do hrudě a snažím se uklidnit. Je mi jedno, co o mně včera říkal v autě. Ze snu jsem byla rozrušená a on byl jediný, ke komu mám tak blízko. Mám k němu blíž, než bych si sama přála. Byla jsem v šoku. Ve snu jsem si vzpomněla na Liama, na Liama Banea. Byl to Ericův bratr. Pracoval pro tátu necelý rok, když jsme si spolu slíbili, že utečeme. Jak jsem jen mohla zapomenout? Byli jsme přátelé, moc jsme se však neznali. Párkrát jsme spolu prohodili pár slov a spíše si vyměňovali pohledy. Tak tento Liam mě miloval, chránil mě, pomyslím si. Celou tu dobu mu na mě záleželo. A teď je mrtvý. „Už je líp?" Sjede mi Eric rukou po zádech. Zastaví se s dlaní na mém zadku. „Ericu...teď ne, prosím..." zašeptám tiše. Ignoruje mě a začne mě líbat na krku. „Ericu. Dost." Odseknu a snažím se odtáhnout. „Fajn." Odtáhne se naštvaně a vstane z postele, odejde do koupelny a schválně nechá otevřené dveře, abych na něj měla výhled. Chvíli pozoruju, jak se sprchuje. Po chvíli však mé myšlenky zalétnou zpátky k Liamovi. Ani nevím, nad čím přemýšlím. Myslím prostě na něj. Co jsem k němu cítila, jak moc jsem ho znala, proč jsem si ho nevšímala. To kvůli mně je teď mrtvý. Nebýt mě, Ericův bratr teď žije. Nebýt mě, žije spousta dalších lidí, například máma.
Eric pomalu vyjde z koupelny a lehne si znovu ke mně. Je stále nahý, mokré vlasy má rozcuchané do stran a kapičky vodu mu stékají po tváři. „Dneska se pokusíš postavit na nohy. Uvidíme, jak ti to půjde...tvůj stav se zlepšuje. Taky dostaneš první pořádnější jídlo, i když budeš muset držet dietu..." „Děkuju...zachránil jsi mi život..." Eric mlčí, po chvíli jen přikývne. Vážně? Vážně jen přikývnul? „Taky si objednáš oblečení. Objednej si úplně celý šatník, několik kusů od každého, zaplatím ti to. Vybírej tak, ať máš oblečení na každou příležitost, ať to potom nedělá problémy..." „Mám nějaké oblečení v bytě v Privilegiu..." „Tvůj pokoj jsme museli nechat spálit. Bylo tam příliš mnoho důkazů, takže se stala menší nehoda v sousedovic pokoji a požár se rozrostl i do tvého..." „Měla jsem tam i osobní věci!" „Ty byly hlavními důvody požáru..." odpoví stroze. Povzdechnu si nevěřícně a pokroutím hlavou. Přitáhne si mě jemně na hruď. Uvolním se a položím si hlavu na jeho rameno. „Jsi nádherná," zašeptá mi po chvíli do ucha. „Jsi to nejkrásnější, co jsem kdy viděl," vydechne tiše. Podívám se mu zmateně do očí. Políbí mě jemně a přejede mi prsty po pravém prsu. Naskočí mi husí kůže a zachvěju se. Odtáhnu se mírně. „Nemluv takhle," zašeptám a sklopím hlavu. „Jak? Je to pravda..." „Ale nic ke mně necítíš, nechovej se, jak kdyby jo..." po mých slovech mě jemně políbí na krku. „To bych se choval úplně jinak," vydechne mi na krk a začne s polibky putovat po mém těle. U podbříšku zpomalí. „Chci tě, celou..." podívá se mi pomalu do očí. „Ale já teď nechci..." zvednu se s námahou na lokty a odtáhnu se od něj. Roztáhne mi surově nohy a přitáhne si mě prudce na rozkrok. „Ericu! Řekla jsem ne." Ignoruje mě a přejede mi několikrát prsty po rozkroku. Po chvíli ho v sobě ucítím. Podlomí se mi lokty a snažím se odtáhnout, nedovolí mi to. „Okamžitě mě pusť! Nech mě!" Dá mi silně dlaň přes pusu a začne tvrdě přirážet. Snažím odtáhnout, zavřu pevně oči od bolesti. Kroutím se sem a tam a doufám, že ho od sebe zvládnu odstrčit. „Přestaň," zavrčí skrz zaťaté zuby. Skloní se ke mně a začne mě líbat na krku. Proti své vůli se uvolním a začnu si to užívat. Ucítím, jak se Eric nad tím usměje. Odtáhne se po chvíli a podívá se na mě. „Tak co...furt to nechceš?" Usměje se vítězně. „Ty jsi hroznej hajzl," vydechnu tiše a sjedu po jeho těle pomalu pohledem. Ucítím v sobě jeho prsty, začne s nimi rychle pohybovat a skloní se k mým ústům. Zavzdychám nahlas. „Pššš....přece nechceš, aby nás někdo slyšel," zašeptá mi těsně před obličejem a sleduje mě bedlivě. Zavřu oči a snažím se jeho pohled nevnímat, rozechvěju se mírně. Ucítím, jak prsty vytáhne a se vším přestane. „Teď?" Vydechnu zoufale. „To nemyslíš vážně, Ericu," zakňučím a podívám se na něj. „Vždyť jsi to nechtěla," usměje se zákeřně a dá mi pusu do vlasů. Donese mi čisté triko a spodní prádlo a pomůzě mi se obléct. Sám se oblékne a posune mě jemně na kraj postele. Spustím nohy dolů a dotknu se jimi jemně země. „Připravená? Bude to možná bolet..." Protočím očima v náznaku, že mě bolest nezajímá. Eric mě jemně chytne pod paží a pomůže mi se postavit. Nejdříve se mi nohy podlomí, po chvíli najdu rovnováhu a zvládnu se na nich udržet, usměju se široce. Zkusím ujít pár kroků dopředu, Eric mě překvapeně sleduje. „Uzdravuješ se rychleji, než bych čekal," podívá se mi do očí pomalu. Pokrčím rameny. Odtáhnu se od jeho podpůrné ruky a dojdu k posteli sama, svalím se na ni při posledním kroku, jak neudržím rovnováhu. Eric se lekne, snaží se mě chytnout, ale nestihne to. Jakmile uvidí, že narážím do postele, uklidní se. Zasměju se šťastně. „Teď už jenom ruce...a budu zpátky ve vší parádě," usměju se na Erica, přetočím se na posteli na záda. „Ruce nebudou taková hračka...měla jsi je v hrozném stavu, mysleli jsme, že budeme muset pravou ruku amputovat," zašeptá opatrně Eric. „Počkej, to myslíš vážně?" Zarazím se. Pomalu přikývne. „Zkus je zvednout nad hlavu," dojde pomalu ke mně a sleduje mě. Snažím se pomalu ruce zvednout, zastaví se mi však těsně nad boky, rozechvějí se a spadnou zpátky podél těla. „Znovu," poručí mi mile. Zkusím proto pohyb podruhé. Tentokrát se mi je podaří zvednou o centimetr výš. Chvíli je tam udržím a poté opět spadnou podél těla. Povzdechnu si a schovám se pod peřinu zoufale. Ucítím, jak si Eric ke mně přisedne a položí mi ruku na záda. „Vedeš si dobře," pohladí mě při slovech po zádech. „Ne dost dobře," zakňučím zoufale. „Nebuď na sebe tak tvrdá, Suze." „Tvrdá výchova," odpovím neutrálně. Odkryje pomalu peřinu z mého těla a podívá se na mě. „Nemusíš být taková, jakou tě táta chce," začne opatrně.
„Kdybych byla taková, jakou by mě chtěl, nebyla bych přece tady..."
„Jo, to máš asi pravdu...jak se ti to vůbec podařilo? Utéct z Whieova sídla. Nikomu jinému se to nikdy nepodařilo..."
„Pomohl mi tvůj bratr, Liam...utekli jsme spolu."
„Počkej Liam utekl s tebou? Myslel jsem, že řádně odešel, že ho Whie vyhodil nebo něco..."
„Řádně odešel? Vážně? Víš vůbec, co pro mého tátu znamená řádně odejít? To, že tě zabije. Buď pro něj pracuješ nebo tě čeká smrt, jiná cesta není. Není divu, že Liama dostal...i mě to jednou čeká."
„Nemluv takhle..."
„Je to pravda. Nedožiju se ani třiceti, uvidíš..."
„Počkej, moment...jak víš, že Liama zabil tvůj otec?"
Zarazím se mírně. Uvědomím si, že tuhle informaci mi Eric oficiálně nesdělil. „Řekl jsi mi to," zalžu přesvědčivě.
„Ne, tohle jsem ti rozhodně neřekl. Řekl jsem to jen jediné osobě a s tou jsi nepřišla do styku."
„Byla jsem už dávno vzhůru, jasný?!" Vyjedu na něj nečekaně. Zavřu pevně oči a snažím se uklidnit. „Slíbil jsi, že mi budeš všechno říkat. Vše důležité, podstatné."
„Vše podstatné ti říkám, Suze..."
„Takže to, že jsi o mně uzavřel s Alfou obchod ti podstatné nepřijde?!" Posadím se naštvaně a podívám se mu do očí. „Prodal jsi mě a je ti to jedno?! Zajímalo tě alespoň na chvilku, co bych chtěla já?! Nejsem tady pro to, abych zachraňovala tvůj zadek, Banee. Jestli máš průser, tak se z něj vyliž sám! A mě do toho sakra netahej!"
„Zachránil jsem ti život, dlužíš mi to."
„Nedlužím ti nic. Jsi doktor, je tvá práce zachraňovat životy. Nehraj si tady na vůdce, když to stejně neumíš..."
„A ty snad ano, holčičko? Co si myslíš, že jsi v jednadvaceti letech sežrala veškerou moudrost? Probuď se kurva. Jsme ve válce, holka, ať se ti to líbí nebo ne. Být tebou si rychle vyberu stranu, než se o tebe strhne boj."
„Tohle nemáme šanci vyhrát, slyšíš? Má kontakty v Bílém domě, v Rusku i po celé Evropě."
„A proto se jen tak vzdáš?! Necháš ho ostatním dělat to, co udělal tvé matce?!"
„Nemáte šanci ho porazit..."
„My ne, ale ty ano."