New life [FF]

29.

Usmála jsem se nad tím kouskem papíru.
Od kluka je to hezké gesto, ale holky jako Madison to dělají až moc často.
A ten Jacob vypadal mile.

Ještě jednou jsem ten papír rozevřela, když jsme šli po chodníku pryč od té kavárny a on šel přede mnou.

Najednou mi ten papírek, ale někdo vytrhl z ruk a slyšela jsem uchechtnutí:

,,Vážně? Takhle se balí holky?"

,,Pořád má lepší metodu než ty."řeknu na jeho účet a on zakroutí hlavou:

,,Alespoň funguje."

,,Narozdíl od tebe."

,,Co máš furt za problém?"nechápal.

,,Ty jsi ten problém!"křiknu na něj a jdu rychlým krokem pryč, ale když slyším, že je za mnou a to blízko, tam se rozeběhnu.

Jsem naštvaná a cítím jak mi jedna neposedná slza teče po líčku.

Nechápu své chování. Fakt ne.

Zastaví mě až ruka, která mě otočí a já tak čelím, dnes už po několikáté, té samé osobě.

,,Nebreč."zašeptá a tu slzu mi setře.

A taky nechápu jeho chování.

Jednou se chová hrozně moc jako hodnej kluk a pak je z něj arogantní blbec.
Klučičí logika tohleto. (😄)

,,Pojď."chytí mě za ruku a jdeme dál.

I tohle malé gesto stejně jako to, když mi setřel onu slzu, mě zahřeje u srdce.
Musím se usmát.

,,Vidíš, smích ti sluší víc."

Už vím kam jdeme. Jsme v místním parku.
Je tu krásně v létě i v zimě. Ikdyž v zimě to tu vypadá spíše jako podzim v Evropě.
Tam si sedneme na lavičku a mlčíme.
Je tu hrobové ticho.

Radši se odsunu až na druhý kraj od něj a opřu si hlavu o dlaň ruky, kterou jsem položila na takovýto opěradlo naboku.

Bude mi zanedlouho šestnáct a chovám se jak naprostá hysterka. Alespoň mě to tak přijde.

,,Jo, tohle asi patří tobě."prolomí ticho a já k němu zvednu pohled. Podává mi zmuchlaný papír, který je ale roztržený.
Jde to poznat.

Vezmu mu jej z ruky a rozdělané ty cáry papíru, které ještě zbyly jakž takž v celku.
Byl roztržený na čtyři pomačkané kousky.

,,A to jsi jako udělal proč?"

,,Určitě to byl nějakej úchyl."pokrčil ledabyle rameny.

,,Ty taky nejsi žádný andílek."mrknu na něj a schovám si to, co ještě zbylo do kapsy.

,,Vůbec nic o mě nevíš."

,,Jo, ale stačí mi vědět, že jsi jen arogantní egoistický debil, který myslí tím, co má tam dole v kalhotech, pokud tam teda něco je."

,,Můžeš to zjistit." Tak to byla poslední kapka. Co si jako myslí, že dělá?
Eeeee.....tohle normální kluk holce neřekne.
Mu snad kape na maják. Fakt.

,,Kreténe." S tímhle se zvednu a odcházím bez rozloučení, které si stejně člověk jako on nezaslouží, pryč odsud a to rovnou domů.

Doma nikdo není, takže mám celý dům pro sebe a to hned využiju.
V pokoji si pustím hudbu na plné pecky, u toho si prozpěvuju a "tancuji" a nakonec si stejně jen lehnu a koukám do stropu.

Tenhle den byl divný. On byl divný. A já též.

Dříve jsem se s klukama ani moc nebavila, neuměla jsem s nimi mluvit.
A teď?
Probudila jsem se jednou vedle něj a podruhé v jeho posteli u něj doma.
A já si vůbec nevzpomínám na nic z toho, co se dělo. Ani žádný nijak necený kousek noci.

-Rolllie-