New life [FF]

44.

..Zpomalené a já v tu chvíli nechtěla, aby čas plynul dál. Chtěla jsem čas zastavit. Jo.
Ten večer byl něčím ohromně kouzelný.

A když jsem si uvědomila, že Shawn je najednou blíž, než byl, došlo mi, o co mu asi jde. A já ho nechala. Nechala jsem ho mě políbit. Chtěla jsem jeho rty cítit na svých.

A to se mi taky ten večer splnilo.
A ne jednou..

Ještě o kousek se opatrně přiblížil, a pak mi koukl do očí, jakoby se ptal, zda může.
A já skoro neznatelné přikývla na souhlas.
Hned na to zareagoval a tu malou mezeru mezi námi úplně zmenšil. Políbil mě.
Jemně. Opatrně. Snad jakoby se bál.
Čemuž se mi nechtělo věřit.

A já mu chtěla dát znamení, že se bát nemusí, přitom jsem se vlastně taky bála, uvnitř jsem to věděla. Bála jsem se, že zase dělám blbost. Další blbost a zase u toho byl on, což mi taky moc nepomáhalo.

Radši jsem myšlenky zahnala do pozadí a za zátylek si k sobě víc přitáhla Shawna, nacož se usmál. Jednou rukou mě chytil za pas a druhou položil vedle mě na zem tak, že mě donutil si lehnout. Musela jsem se do polibku uchechtnout.
Začali jsem se z lehká líbat a já mu vlastně s radostí polibky oplácela.

Když nám došel kyslík, Shawn se odtáhl a pohlédl mi zhluboka do očí.
Asi mu o tohle šlo. Nebo o něco víc....mluvilo na mě zákoutí mých myšlenek.

Pořád jsme ale oba mlčeli. Ani jeden jsme nebyli schopni slova. A já vlastně nechtěla tuhle chvíli kazit. Prostě ne.

Taky jsem si uvědomovala, že to je možná zase chyba mu podlehnout, ale já jsem schopna to risknout i kdybych měla litovat, s tím by se bohužel museli smířit mé budoucí já.

Chybovat je přeci lidský.
Každý dělá někdy chyby.
Stává se to denně.

Zase jsme spojili naše rty v jedny a já se nechala unášet jak jeho přítomností tak jeho polibky. Je pravda, že jsem to dnes tak nějak nečekala, nenapadlo mě to a teď se to děje.

Oplácela jsem mu jemné ale vášnivé polibky a sem tam se i usmála stejně tak i on, zatímco se opíral na loktě jedné ruky vedle mě, aby mě nezalehl a tou druhou mě sem tam pohladil po boku. Já mu naopak prohrabávala vlasy.

Najednou se úplně nečekaně Shawn odtáhl a upřel na mě pohled, že kterého mě na chvíli zamrazilo v zádech.
Na chvilku zavřel oči a zas je otevřel, pak polknul a mě došlo, že se asi k něčemu přinucuje..

A jakmile promluvil, srdce mi vynechalo pár úderů.

,,Lilly...budeš se mnou chodit?"

Taaak...
Lidi blížíme se ke konci příběhu...
A ano je to trošku delší kapitola..😉
Snad se to dá ještě číst😄😅😓

-Rolllie-