New life [FF]

66.

ŠÍleně otrávená a znavená jsem kráčela chodbou a v rukách měla nějaké pomůcky na výuku hodin profesorky, jenž nás v hodině měla. Obávala jsem se toh, co přijde následovně. Musela mít důvod k tomu mě zavolat a já se bála jaký. 

,,Lilly,"oslovila mě. Ajaj, je to tu. ,,všimla jsem si, že jsi nějaká utápená. Stalo se něco?" Zakroutila jsem v odpověd hlavou. ,,Nejsi třeba nemocná? Jindy jsi neustále usměvavá. Mě to můžeš říct, neboj se." Ona si nedá pokoj.

,,Jsem v pořádku,"řekla jsem co nejpřesvědčivěji to šlo. A nejspíše to trochu vyšlo, jelikož mi pak dala pokoj. A za to jsem byla ráda. 

Cestou zpět jsem si na chvíli ulevila, že se mě nikdo neptá, zda jsem v pořádku, ale neunikly mě některé pohledy. Už sice nebyly tak intenzivní jako před tím, ale zvědavé pořád. 

,,Můžu se zeptat, co po tobě profesorka chtěla?" Huh?

,,Proč?"

,,No, nikdy si jen tak nikoho nezavolá, aby jí pomohl s věcmi." 

,,Co mi chtěla, tě nemusí zajímat,"řekla jsem spokusem mu zabránit v dalších otázkách a při tom se modlila v hloubi duše, aby se už opravdu na nic neptal. Tohle mě totiž pomalu ale jistě začínalo vysilovat. 

Ten kluk, ani jsem si nebyla jistá jeho jménem (možná Tobias? nebo Thomas?), k mému štěstí opravdu už dále žádnou otázku nevyřkl. 

,,A to já jsem ten špatnej." 

Oh, ne. Jen to ne.

Myslím, že v tu chvíli mi ztuhly všechny kosti v těle. Vlastně jsem měla pocit, jakobych se nemohla pohnout. Moc brzy. Moc brzy tohle. Nebyla jsem vůbec připravená. 

Asi to bude zbabělé, ale budu muset zdrhnout. 

Na tuhle chvíli jsem nebyla vůbec připravená. 

Jedinej člověk v mý blízkosti, kterej mě mohl ještě "zachránit"měl dost nervozní výraz a jako správný srab zdrhnul. A já byla totálně v prdeli. Fakt že jo. 

Pokusila jsem se o neutrální pohled, který jsem věnovala Shawnovi, a následně jsem se rozešla pryč. Jen kdyby mi to tak vyšlo....to by bylo skvělé. Ale někdo mi nepřál.  

,,Utíkáš?" Kéž by...

,,Uhm...ne." Tlesk tlesk, Lilly. Sis pomohla.

,,Hele, omlouvám s-"

,,Ted ne, Shawne. Ještě jsem to pořádně ani nevstřebala. Dej mi chvilku čas a pak se klidně obhajuj." Prosím, dej mi pokoj!

Shawn na mě hodil pochybný pohled, nakonec však jen zakroutil hlavou a nechal mě jít, za což jsem byla nesmírně ráda. Od té události uběhla moc krátká chvíle na to, abych se s tím smířila či podobně. Ještě k tomu to vypadá, že se mi chce omluvit, nebo se obhájit za to, co udělal. 

-Rolllie-