New life [FF]

41.

,,No netvař se tak, tys neviděla nikdy kluka řídit auto?"uchechtl se na mě, když si všiml mého výrazu alá Vyklop to!
,,Co je?"

,,To není tvoje auto."oznámila jsem nahlas věc, kterou jsem si už chvíli byla jistá.

,,Ne, to není."pokrčil rameny a soustředil se na cestu před námi.
Už asi pět minut ne-li víc jedeme po hlavní silnici někam, ani nevím kam, pryč od školy.
,,Cameron mi ho půjčil."Cameron. Aha.
Já si říkala, že jsem to auto někde viděla.

,,Super. To chce každá holka vědět."

,,Ty ale nejsi jako ostatní."

,,To ne, lidi nemůžou být stejní."zakroutila jsem nad ním hlavou.

,,Chytrá holka."

,,Shawne, víš ale, že takhle žádnou holku nesbalíš?"uchechtla jsem se s pohledem upřeným ven z okénka.

,,Hm...ale ty se chystáš."zamumlal skoro neslyšně, ale já ho, nevím jestli bohužel nebo bohudík, slyšela.
Poté už cesta trvala v tichosti a já pohlížela z okna na ubíhající krajinu, abych mohla aspoň částečně určit, kam jedeme nebo si jen zapamatovat cestu...kdyby náhodou.

Projeli jsme centrem až někam za město.. (lidi, menší problém...nikdy jsem v LA nebyla😄..), kde jsem to moc neznala, abych pravdu řekla.
Chvíli jsem se obávala, kam mě to vůbec veze, než nakonec zastavil u krajnice silnice, od které stály kousek stromy.
A vypadalo to docela pěkně takhle.

Shawn zatím stihl vystoupit, ale já radši dál seděla v Cameronově autě na místě spolujezdce a nemínila vystoupit.

,,Proč nejdeš ven?"zeptal se, když otevřel dveře na mé straně a natáhl ke mně ruku.
Jako gentleman...

S jeho pomocí jsem se dostala ven a postavila se vedle auta, zatímco on za mnou zavřel dveře spolujezdce.
Bylo to tu pěkné a já furt nechápala, proč mě sem vzal. Jo, lidi se rádi ulévají z vyučování, ale...i tak.

V jednom jsem ale měla jasno- nebyl to úchyl, který znásilňuje nevinné v temných uličkách....A proč jsem si tím byla tak jistá?
To protože zaprvé jsem ho znala, alespoň trochu, myslím, a zadruhé tu v blízkosti ani žádná temná ulička není. Haha, já vím..

,,Počkej tu."řekl mi po chvíli ticha Shawn a otočil se k odchodu, načež hned odešel.
Pak jsem ho jen viděla, jak o kus dál stojí a mluví. Nejspíš s někým po telefonu.

A já mezitím přemýšlela nad tím, proč jsem tak rychle a snadno polevila v tom, aby mě vzal s sebou. Už jsem někdy řekla, že mě to tu mate? Tedy hlavně jeden nejmenovaný a moje chování..

-Rolllie-