New life [FF]

71.

Týdny plynuly a ségru čekala maturita, na kterou se dost učila. Což se jí moc nepodobalo. Snažila se mít dobré známky, ale byla to prostě Párty-girl. Ráda se bavila, ale tu zábavu na chvíli musela kvůli učení odsunout stranou. To stejné s Cameronem. Musela ho chvíli odstrčit na druhou kolej. Ale on na tom nebyl o moc jinak. Musel se též učit, aby maturitní zkoušku složil.

Tohle období ale nezasáhlo jen maturanty. Jelikož se zkouška týkala i Nashe, Karin tím pádem s ním nemohla trávit tolik času jako doteď. Ale měla nás. Jediné holky v naší partě, které si se svými kluky mohly užívat společný čas jak jen chtěly, tím pádem byla jen Maddy a Ellie.

Z jedné strany jsem tu volnost viděla pozitivně, ale....měla jsem neskutečně moc volného času, hlavně v tomto období maturit, a nevěděla jsem, jak ho zaplnit. A taky jsem tak trochu -jak to říct?- žárlila. Kolem Shawna se totiž dost motala hromada holek. Nojo, vždyť já jakožto hrozba, jsem teď už nebyla překážkou. Sice jsme měli pauzu na dobu neurčitou, ale cítila jsem se jako žárlivá přítelkyně. A to mi bylo nepříjemné. Netušila jsem, že bych taková někdy mohla být. Nikdy jsem nijak nežárlila na své vrstevníky.

Jenomže já taky pro ostatní nebyla nějak moc neviditelná. Ne tolik, jak bych si chvilkama přála. Holky, které se motaly kolem Shawna se na mě občas podívaly, když jsem kolem nich procházela, jako bych je měla vyhodit do vzduchu i se školou, nebo nevím. Ale taky tu byli kluci. Jo, tohle nepochopím. Jak bych se někomu já mohla líbit? To už mi nelezlo do hlavy před nějakou dobou, ale to jsem nechala být, jelikož jsem se cítila....no, rozhodně jinak než teď.

Sem tam jsem našla ve skříňce nějaký lístek s číslem či podobně. Nebo jsem měla žádosti o přidání na sociálních sítích a zprávy na nich. Anebo na mě prostě nějaký kluk na chodbě koukal. Jiný holce by to nevadilo, ale já na to neměla náladu. Nikdo z nich mě totiž ani v nejmenším nezajímal.

A kvůli tomu jsem měla v hlavě snad ještě větší maglajs.

Já od sebe odstřihnu jedinýho kluka, na kterým mi...záleží...ehm to není správný slovo....no..a pak ještě lituju svých činů. Celá já. Proč lidi vůbec dělají chyby? Když ten pocit potom je opravdu na nic. A bolí to. Sakra hodně..

Měla bych si s ním promluvit, ale ohromně se bojím. Opravdu moc. Ale zároveň ani nevím čeho. Snad toho, že bych to pokazila ještě víc? Možná.

-Rolllie-