New life [FF]

40.

A když jsem byla opět další den ve škole, snažila jsem se vyhýbat co nejlépe jednomu nejmenovanému člověku. A docela mi to šlo, alespoň ze začátku.

Dneska se taky probudilo mé žárlivé 'já', což jsem poznala, když jsem uviděla, jak se kolem Shawna motalo...pár holek.
Vypadaly jako děvky. S prominutím.

Pokaždé, když byl na blízku, jsem nasadila nezlomný výraz a s pohledem upřeným všude jen ne na něj jsem ho obcházela.
A stejně tak i teď.

A bylo by mi to vyšlo, kdyby si mě nevšiml.
To jsem měla chuť se vypařit, protože co jsem slyšela, byly něčí kroky za mnou.
No, a pak mě ten dotyčný chytil za zápěstí a otočil si mě k sobě.

Shawn.

Problesklo mi hlavou a já v tu chvíli tak moc chtěla super schopnosti. Třeba Ant-mana.
To bych se zmenšila a bylo by to a tečka.

,,Děje se něco?"optal se přihlouple a já na něj zůžila pohled, jakmile jsem mu pohlédla do očí.

,,Jo, ty se děješ."zamumlala jsem tak, aby to pokud možno neslyšel.

,,A co jsem provedl? Hm?"

,,Skus hádat. Zatím, já musím na hodinu."zavrčela jsem, když jsem uslyšela zvonek ohlašující začátek další hodiny.
Snažila jsem se mu vykroutil z jeho ruky, která mě ne a ne pustit.
,,Pusť mě. Hned."

,,Jinak co?"

,,Ti udělám z vajec omeletu."Hned se mu po mých slovech změnil výraz ve tváři, ale potom se uchechtl.
Asi mě fakt nebere vážně.

Vyšvihla jsem koleno vzhůru, ale on, jakoby to čekal, moji nohu zastavil ještě před tím, než se mohl nadobro rozloučit se svými potomky.

,,Liliano."zavrčel a já s protočením oči nad tím oslovením zvedla svoje oči k jeho naštvanému výrazu.

,,Co? Měl jsi mě pustit."

,,Kdyby ses furt nevrtěla, tak bych tě možná pustil."řekl s důrazem na slovo 'možná'.

,,Ale vážně. Pusť mě. Zmeškám kvůli tobě hodinu."

,,Á slečna slušňačka."

,,Neštvi mě. Pusť!"zavrčela jsem opět a on mě konečně poslech, ale bohužel ne na dlouho, jelikož mě hned na to chytil za zápěstí a s prstem na puse na náznak, že mám být zticha, mě vedl pryč ze školy.

Na školním parkovišti jsme šli směrem k nějakému autu, což jsem nechápala, jelikož autem jel do školy maximálně tak, že jej někdo vezl, ale nikdy jsem ho neviděla řídit.

,,Nastup si."řekl, jakmile mi otevřel dveře spolujezdce, jenže já tam furt stála a čekala na vysvětlení. To přeci nemůže být jeho auto.
,,Tak dělej, než si nás někdo všimne."protočil očima a já se stejným gestem nakonec nastoupila.

-Rolllie-