The Whole Story- Stony (část první)

14. Dopis

Tony

S Natashou došel ještě i Pietro. Oba vypadali dost vystrašeně, muselo se stát něco hodně špatného. „Ahoj, co je tak naléhavé, že jste nás vytáhli z postele?" prohodil jsem jen tak zvesela, ale Steve z toho celý ztuhl. Vyznělo to skoro, jakoby jsme tam byli spolu. Kéž by. „Dostali jsme znepokojivý dopis od Clinta" řekl Pietro velice rozrušeně. „Dostal jsem ho po fotbalovém zápase. Na obálce bylo napsané, že ho mám přečíst až za přítomnosti Natashi. Hledal jsem ji celý den a až teď večer jsem ji zastihl." Pietro to vysvětloval s velice vážným výrazem. „Vůbec nic z toho nechápu. Je tam něco o nebezpečí, a že už se asi nevrátí!" Nat byla až skoro v hysterickém stavu. Rychle jsem si od ní vzal dopis a přečetl si ho. Moje většinou opálená tvář úplně ztratila barvu. Podal jsem dopis Stevovi s Brucem. Dopadli tak nějak podobně. Vrátili Nat dopis zpátky a pak se, netuším z jakého důvodu, všichni podívali na mě. „Tak co budeme dělat?" Bruce vypadal úplně zničeně. „Co asi? Musíme ho najít! Jestli je v nebezpečí, potřebuje naši pomoc. Odkud ten dopis přišel?" Rozhodl jsem se to vzít do vlastních rukou. „Já ani nevím, na obálce nebyla žádná zpáteční adresa, jenom známka." Pietro začal ztrácet nervy. „Tak mi dej tu známku." Snažil jsem se neznít podrážděně, ale mé nervy mohly kdykoli prasknout. Podal mi obálku se známkou. Jeho roztřesená ruka mi na odhodlání nepřidávala. Vytrhl jsem mu dopis z ruky a běžel jsem s ním nahoru do našeho bytu. Ostatní na mě volali a Bruce se dokonce rozeběhl za mnou. Vrazil jsem do bytu. „Jarvisi, oskenuj tu známku!" Byl jsem rozrušen, tak jsem na zdvořilosti nedbal. „Jistě pane, co byste o ní chtěl vědět?" „Zjisti mi, odkud ta známka je, jak je stará a jestli ji měl Clint v ruce." V tu chvíli už doběhli ostatní. Koukali kolem sebe a zjišťovali, o co se tady pokouším. „Pane, známka je asi týden stará. Pan Clinton ji přilepil na tento dopis před dvěma dny. Pokud jde o místo původu, je to trochu složitější. Byla vytištěna v Británii, ale Pan Clinton ji poslal z Evropy. Nemůžu přesně určit místo, ale podle propočtů by to mělo být někde ve Francii." „Děkuji ti Jarve, objednej nám 5 letenek do Francie. Co nejblíže místu, kde jsi Clinta zaměřil. Po dobu, co tady nebudeme, zabezpeči byt, ať se do něj nikdo nedostane. A zůstaň na příjmu, je možné, že ti budu volat z Francie o radu." „Jistě pane." Otočil jsem se k ostatním. Koukali na mě nechápajícími pohledy. Nechtělo se mi ztrácet čas vysvětlováním situace, ale ti čtyři vypadali, že se každou chvíli rozsypou. Měli by asi vědět, o co jde. Povzdechl jsem si a zhluboka se nadechl. „Tak jo, není čas ztrácet čas. Objednal jsem 5 lístků do Francie. Jarvis zjistil, odkud nám Clint psal. Jedeme ho najít. Sbalte si jen to nejdůležitější. Hygienu, nějaké oblečení a boty. Pro jistotu i něco k jídlu. Každý má nárok na jeden kufr a jedno příruční zavazadlo. S ředitelem si promluvím, takže se nemusíte bát. Jděte se sbalit a za hodinu před hlavní budovou. Nezapomeňte si doklady!" Dokončil jsem svou řeč a podíval se na ně. Jako první se rozhoupal Steve a vydal se k sobě do ložnice. Po něm hned Bruce. Vydal se do koupelny a z ní někam do kuchyně. Natasha se zhroutila na podlahu. Přispěchal jsem k ní a objal ji. Vděčně se na mě podívala. Usmál jsem se zpět a popohnal ji ke dveřím. Není čas otálet. Pomohl jsem jí zvednout se a dojít ke dveřím. „A co mám dělat já, až budete pryč?" Podíval jsem se na Pietra s nechápajícím pohledem. „Až budeme co?" Teď to byl Pietro, kdo nic nechápal. „Vždyť ty jedeš s námi. Dělej, vyprovoď Nat a jdi se balit, honem, honem!" Naprosto jsem ignoroval to, jak Pietro pootevřel pusu v údivu a šel jsem se sám nabalit. Netrvalo mi ani deset minut se úplně sbalit. Měl jsem oblečení na týden, kartáček, pastu, hřeben a pár dalších hygienických potřeb. Flašku něčeho ostřejšího a něco k jídlu. Pomohl jsem Stevovi a Brucovi s balením. Vytiskl jsem letenky, které nám Jarvis objednal. Do odletu byla ještě fůra času, ale raději být tam dřív. Mohli bychom sice letět soukromým letadlem mého otce, ale nechtěl jsem riskovat jeho zlost.

Po chvíli už jsme přešlapovali před hlavní budovou. Čekali jsme na Nat a Pietra. Přiřítili se o něco později. Přivolal jsem nám taxík a nasměroval jej na letiště. Cestou na letiště jsem stihl hovor s ředitelem. Zřejmě jsem jej zastihl ve špatný čas, protože byl dost nepříjemný. Snažil jsem se mu vysvětlit, že je to důležité, ale on mě nechtěl poslouchat. Nakonec jsem mu prostě všechno vysypal, a nechal ho, ať si to přebere. Nakonec souhlasil, že nám hodiny omluví. S poděkováním jsem zavěsil těsně před tím, než jsme dojeli před letištní halu. Zaplatil jsem taxík a se zavazadly jsme vešli dovnitř. Bylo tady ticho. Kdo by taky létal do Paříže v noci. Nenechal jsem nikoho z nich promluvit. „Tak, teď se musíme odbavit a dostat se přes osobní kontrolu. Najdeme náš gate a počkáme na letadlo. Chápou všichni?" Pokývali hlavou a tak jsem se vydal k odbavení. Vše proběhlo hladce a za chvíli už jsme stáli před gatem 12. Letadlo mělo letět za necelou třičtvrtěhodinku ale gate ještě nebyl otevřený. Měli jsme letět malým letadlem. Kolem nás byl jen ještě jeden nebo dva páry, ale jinak nic.

V letadle bylo ticho. Nat hned po vzletu usnula aBruce už také klimbal. Steve zarýval prsty do sedadel takovou silou, že tovypadalo, že urve opěrky. Pietro poslouchal nějaké písně z mobilu, tudížjsem se rozhodnul, že Stevovi pomůžu. Přisedl jsem si k němu a lehce hopohladil hřbetem ruky po rameni. Vyděšeně se na mě otočil. V očích měllesk slz a strachu. Vzal jsem opatrně jeho ruku do té své. Přitáhl jsem si hoblíž k sobě a opřel jeho hlavu o svůj hrudní koš. Obejmul jsem ho a lehcese pohupoval dopředu a dozadu. Chtěl jsem, aby se cítil v bezpečí. Koneckonců, není to tak hrozné, jen let letadlem. Najednou mi to došlo. Podíval jsemse na něj. „Stevie? Ty letíš poprvé?" Sklíčeně se na mě kouknul a pokývalhlavou. Lehce jsem se pousmál a znova ho obejmul. Nebylo to už sice potřeba,ale cítil jsem se u něj lépe. Seděli jsme tam tak zaklíněni do sebe, až jsmeusnuli vyčerpáním.

Tak, jak se vám líbil díl? Další vydám hned zítra. Mám dopředu napsáno, takže jestli mi neselže počítač, tak máte zajištěný týden v kuse. Nezapomeňte na hvězdičku!

Tiranis