The Whole Story- Stony (část první)

31. Pokus o vyznání

Tony

Večer jsme se na ubytovnách bavili. Zase jsme si pustili něco v televizi a užívali si příjemné atmosféry, teda až na Bruce. Musel celý zbytek dne uklízet koupelnu a vše ostatní, co stihl zdevastovat. Nat se mu v jednom kuse pochechtávala a Clint vždycky málem vybuchnul smíchy, kdykoli Bruce zezelenal nevolností. Trvalo mu to nakonec kratší dobu, než jsem si myslel. Pak asi ještě dvacet minut pobíhal po bytě se saponátem a sprejem proti zápachu. Vypadal dočista jako víla, jak se za ním táhl opar z natlakovaných plechovek. Nakonec jsme museli otevřít všechna okna, a jakmile Natasha odešla k sobě domů v závěsu i s Pietrem, museli jsme se odebrat do ložnice. Nakonec jsme sešoupli velké postele k sobě a všichni čtyři se zmáčkli do malého prostoru. Krom této místnosti byla totiž celá ubikace zamořena chemickým oparem. Bylo to nadmíru divné, tisknout se v noci z jedné strany na Steva a z druhé na Bruce. Byl jsem na něj za tuto skutečnost naštvaný, tak jsem ho nezapomněl každých deset minut ostře udeřit loktem do žeber. Podobné reakce se mu dostalo i od Clintovy pěsti v oblasti páteře a Stevových kopanců. Tak trochu jsem mu byl ale vděčný. Mohl jsem si užívat té blízkosti blonďákova těla. Nakonec jsem usnul v jeho blízkosti.

Ráno jsem se probral jako první. Chtěl jsem odejít do kuchyně, ale nedokázal jsem se zvednout. Na hrudi jsem cítil tlak a podobně na tom byly i mé dolní končetiny. Rozhlédl jsem se, abych našel původ té zátěže. Byl jsem zaklíněn do Stevova obětí! Měl přese mě přehozenou ruku a tiskl si mě k sobě. Nohy propletené s těma mýma a jednu z dlaní v mých rozčepýřených vlasech. Ztuhnul jsem a nevěděl co teď. Pokud bych se snažil ze sevření vyprostit, dozajista by se vzbudil. Zůstat takto ležet ale taky nepřicházelo v úvahu. Co teď? Lehce jsem se v objetí zavrtěl v domnění, že možná tlak povolí. Spletl jsem se. Ze strany mého nynějšího společníka se dostavilo nespokojené zamručení a ještě více si mě k sobě přitáhnul. Vzdal jsem to a raději se uvelebil v jeho sevření. Budu dělat, že ještě spím a až se vzbudí, nechám ho odejít.

Steve

Něco se pode mnou zavrtělo. Už lehce probuzený, ale ještě stále spíše v krajině spánku, jsem nespokojeně zamručel. Teplé těleso pode mnou mě ujišťovalo o tom, že je to všechno jenom bláhově krásný sen. Přitáhl jsem si svého vysněného blíže k sobě a přivoněl k němu, jen tak nepatrně samozřejmě. Usmál jsem se a v klidu odpočíval. Po chvíli jsem se ale začal probouzet. Neposedné sluneční paprsky mě obtěžovaly a něco mě šimralo na obličeji. Otevřel jsem postupně obě oči a zamžoural po okolí. Najednou mi došlo, proč je na posteli tak málo místa, uvědomil jsem si, co se včera stalo. Rychle jsem se rozhlédnul kolem sebe. V mé náruči se tisknul naprosto dokonalý hnědovlasý genius. Ach bože, to jsem to zase podělal! Prvně jsem chtěl rychle zdrhnout, pak jsem si ale řekl, že útěku už bylo dost. Vymanil jsem se ze sevření a zacloumal jsem s hnědoočkem. Byl jsem odhodlaný to jednou provždy vyřešit. Musel jsem, jinak se z toho asi v nejbližší době zvencnu (zblázním).

Tony

Co to do háje ten blázen vyvádí?! On mě chce probudit!Co zamýšlí? Myšlenky se mi honily hlavou jedna přes druhou. To snad nemyslívážně! Otevřel jsem oči a hrál si na nechápavého debila. „Co se děje?" Výrazrozpačitého zarudlého blonďáka ze mě ale shodil masku. „Steve? Děje se něco,jakože něco důležitého?" „No.... Já..... Tony..... já....potřeboval bych sis tebou o něčem promluvit. Nechtěl bys to se mnou probrat v kuchyni?"Obličej se mu zkroutil v prosebný a s ubíhajícími minutami nazoufalý. Pokýval jsem hlavou a sám se začal zvedat. V kuchyni jsem sisednul na židli a nechal Steva, ať se sám posadí. „No, tak co po mně chceš?"„T-tony, víš, já jsem už nějakou dobu přemýšlel, a dospěl jsem k závěru,no že, prostě, že bys to měl asi vědět." Slovo za slovem ze sebe soukal jakoz chlupaté deky. Začínalo mě to štvát. „Prostě to vyklop. Já nesnášímkoktání." „Já prostě jen, prostě-„ „Řekl jsem, ať nekoktáš!" Byl jsem trochuvíc napružený. „Jo, dobře. Tak, pamatuješ si, jak jsme se sem na začátku rokunastěhovali. Nevím, jestli si vzpomínáš, ale párkrát už jsi se probudilv mé posteli. A potom jsme se začali více přátelit. Pak jsme odjeli do téFrancie a potom k našim. Musel jsem tě vyzvednout z té hospodya.....  Chováš se ke mně tak hezky, jinaknež k ostatním. Víš, nevím jak to přesně podat...." Začalo mi docházet, kamtím míří. Nemohl jsem ho to nechat doříct, ne teď. Rozhodně ne teď a tady!„M-musím si někam odskočit!" Přerušil jsem Steva v půlce věty a vyběhnulz místnosti. Kašlal jsem na to, že jsem v pyžamu. Popadl jsem svéboty a vyletěl ze dveří. Běžel jsem chodbou daleko, pryč od mého bytu. Zastaviljsem se až u autobusové  zastávky a nasednulna první autobus, co mířil k mému kamarádovi. Vyběhl jsem z autobusua pelášil k jeho domu. Zběsile jsem začal zvonit na domovní dveře. Hnedjak se otevřely, vřítil jsem se dovnitř a zabouchnul za sebou dveře. Hlasitějsem oddechoval a snažil se chytit dech. V hlavě se mi hýřil gulášmyšlenek. Jeden hlásek překřikoval druhý a já naprosto nevěděl, kterémuv té chvíli naslouchat. Svezl jsem se podél dveří na podlahu a složilobličej do dlaní. Prudce jsem začal vzlykat a horkým slzám jsem nechal volnýprůběh. Rhodey mě pevně chytil za ramena a odvedl, nebo spíše odvlekl, mě doobýváku. Počkal, až se zklidním a celou dobu mě hladil po zádech. Byl jsemv té chvíli rád za někoho, jako je on. „Tony, mohl bys mi teď vysvětlit,co se to tady děje?" Přikývl jsem a s hlubokým nádechem se odhodlávalk tomu říct mu pravdu.

A máme to tady! Steve se nám konečně pochlapil. Doufám, že se vám to líbilo, a že jste mě ještě nezavrhli. Pište jakékoliv připomínky nebo pochvaly, budu za ně moc ráda. Nezapomeňte na hvězdičku a papa u příštího dílu!