The Whole Story- Stony (část první)

70. Jdeme ho najít

Steve

Díval jsem se za mizícími zády mé životní lásky. Ten hajzl! Už zase! Co jsem si vůbec myslel, že mě nechá?! To určitě. Můžu si za to sám. Neměl jsem to dělat. Zhroutil jsem se na lavici a nechal své tváře smočit hořkými slzami smutku. Já jsem ale kretén, že jsem si myslel, že by snad dopustil něco víc. Klepal jsem se pod návaly slz a v klubíčku svíral své vlasy tak pevně, že jsem je skoro vytrhnul. „Steve! Pane bože, co se tady zase stalo?! Kde je Tony?" Byla to Wanda. Doběhla ke mně a přitáhla si mě do náruče. „To je v pořádku, už bude dobře." Hladila mě po zádech a já se trochu uvolnil. Je dobré vědět, že tě kamarádi podrží. „Co se stalo? Steve?" Rozdýchával jsem šok a přestával brečet. „Tony, on řekl, že mě miluje. Políbil jsem ho. On.........on utekl. Zase. Nechal mě tady." Brečel jsem jí do kožené bundy a třásl se. „To bude v pořádku. Uvidíš. Najdeme ho a on to určitě vysvětlí, ano? No tak, už neplač." Seděli jsme tady ještě několik minut, než jsem se dokázal odtáhnout z hřejivého obětí. I přes zraněné srdce a dlouhý pláč mi zůstal problém v kalhotách, i když už ne tak velký. Zahanbeně jsem sklopil pohled. Wanda se jen zasmála a poplácala mě po zádech. „Tak pojď." Podala mi svou bundu a já ji s vděkem přijal a přehodil si ji přes ruce tak, aby nešlo nic vidět. Vydali jsme se chodbou a koukali všude okolo. Nastražil jsem uši a snažil se zaslechnout jakýkoli zvuk. Nemohl doběhnout daleko, navíc běžel do části školy, kde jsou samé slepé chodby. Odtud se nedostane a my ho najdeme.

Tony

„Co todo prdele mělo znamenat! Ty ses zbláznil?!" Nat na mě řvala nějaká káravá slovaa propalovala mě zlostným pohledem. Nevnímal jsem, co říká, jen se třásl nazemi a nechával horké kapny, aby mi smáčely tvář i oblečení. S ještě stálerozepnutou košilí a rozčepýřenými vlasy jsem se choulil v klubíčku na zemi.Chtěl jsem být sám. Proč tady musí být? A když už tady je, tak by mohla alespoňpřestat řvát. To si jako myslí, že jsem to udělal schválně?! Je to pro jehodobro do prdele! Proč to tady nikdo nechápe! „Posloucháš mě vůbec! Jak jsi hotam mohl zase nechat a zdrhnout?! Nevíš, co se mu stalo minule, když jsi toudělal?! To už jsi zapomněl, že se kvůli tobě podřezal, jako husa?! Co myslíš,že asi tak udělá?!" Nerad jsem to přiznával, ale měla pravdu. Už zase jsem hozbaběle opustil. Pro Kristovy rány, co když si zase něco udělá?! Vystřelil jsemdo stoje, až Natasha zavrávorala. „Tak už ti to došlo, ty imbecile?!" „Nech mě.Kde je?" „Jak to mám vědět? Šla jsem rovnou za tebou! Ale šla za ním Wanda, takby se mu nemělo nic hrozného stát." Oddechl jsem si, že alespoň takto bude v bezpečí.Odstrčil jsem Nat na stranu a vyběhl z koupelny. „Hej! Kam zase utíkáš?!No tak počkej na mě přece!" Trochu jsem zpomalil, aby mě doběhla. „Už sesvyřvala, protože já teď potřebuju kamarádku, co mě podpoří a podrží, ne uřvanoufůryji, co mi bude všechny chyby vyčítat." Zle se na mě zamračila, ale pak sepousmála a přikývla. „Tak jdeme ti ho najít?" Usmál jsem se na zpět a rozeběhlse chodbou zpět k učebně matematiky. Doufám, že tam Steve ještě bude.

Tak co? Jak se vám to líbí? Už je to dost vyhrocené. Z počátku jsem ani nic takového neplánovala, ale doufám, že i tak se to líbí. Budu ráda za komentáře a hvězdičky!

Vaše Tiranis!