The Whole Story- Stony (část první)

87. Návštěva a dopis?

Steve

Díval jsem se za vzdalující se siluetou Anthonyho a mých rodičů. S Bohem domove a má lásko. Třeba v jiném světě. Jednou to třeba vyjde. „Hej ty novej! Pojď tady k nám a nedělej křena." Otočil jsem se za hlasem. Jeden s téměř holohlavých kluků na mě mávl, ať se k nim přidám. Pokrčil jsem tenkrát rameny a šel si k nim přisednout. Kéž bych to neudělal. Teď už vím, že to byla chyba. Na vojně jsem teprve týden, ale už teď jsem tady za největší kupku výkalů. Nikdo mě tady nemá rád a dělají si ze mě kopací hračku. Všichni viděli, jak jsem na nástupišti líbal Tonyho a teď si ze mě dělají srandu a posmívají se mi. Je mi to jedno. Tak ať jsem jim k smíchu, já si stojím za svými city. Jediný člověk, co se mnou alespoň částečně mluví, je můj kamarád Bucky. I on má ale problém s výběrem. Ne snad proto, že by byl Tony kluk, ale proto, že jde o Tonyho jako takového. Nenávidí ho a nesmím se o něm ani promluvit, jinak schytám jednu do břicha, nebo prostě odejde a nechá mě zase samotného. Nenávidím to tady, ale nemůžu se jen tak vrátit. Chci sloužit své vlasti, ale nebýt odsuzován. Vlastně nesnáším spíše ostatní kolegy, než tohle místo. Ubytovny jsou vlastně celkem fajn.

Konečně je den návštěv. Dneska má přijet Peggy a dovézt mi něco drobného od rodičů. Moc se na ni těším, ani netuším jak moc. I Bucky se na ni těší. Sice je teď uplně jiný, než jak jsem ho znal, je více agresivní a násilnický, ale pořád je to můj přítel. Chrání mě před ostatními, takže teď už schytávám ránu jen od něj, když se zmíním o Tonym. To se dá přežít, navíc mě šetří. Asi si myslí, že mi ho vytluče z hlavy, ale to by se musel sakra víc snažit. Ne ne, Tony bude mít své místo v mé mysli navždy. Když se mi chce brečet, vzpomenu si na jeho hřejivá a uklidňující slova a dotyky. Když se cítím sám, vzpomínám na chvíle se svými přáteli na kolejích. Moc mi všichni z nich chybí.

„Steve! Ahoj!" Peggy mi padla kolem krku, až mě málem umačkala. „Peggy! Tak strašně moc jsi mi chyběla." Objal jsem ji kolem pasu a točil se s ní dokola jako blázen. Nechtěl jsem ji už nikdy za žádnou cenu pustit. „Steve, jsem tak ráda, že tě vidím. Je mi líto, co se tady děje. Myslela jsem si, že tady budou pokrokovější." Peggy je jediná, komu jsem napsal, že mě tady šikanují. Je jediná, kdo ví úplně všechno. Vypisuju se jí do dopisu, jako do deníčku. Ona je můj tajný trezor. „No, tak to teda moc nejsou. A to se říká pravý opak, co?" „Jo jo. Mám tě pozdravit od rodičů. Posílají ti sušenky a nějaké oblečení, jo a tohle, to jim přišlo z New Yorku." Převzal jsem si od Peggy věci a pobídl ji, ať si jde se mnou sednout na pokoj. V pokoji byl jen Bucky, takže jsme měli všichni tři relativně soukromí. Oblečení jsem sklidil do skříně a sušenky pod matraci, aby mi je nikdo nevzal. „Co je v té obálce?" „Nevím. Nikdo to neví." Zvědavě jsem se na ni podíval. Byla poslaná z New Yorku, ale nebyl na ní odesilatel. Někdo nechce, aby bylo vidět, od koho to je. „A má být pro mě?" „Jo, bylo to tak napsané v dopise, který přišel bokem společně s tím." Otevřel jsem obálku a vytáhl dopis popsaný z obou stran drobným písmem. Byla u něj jedna malá krabička. Začal jsem číst. Dopis byl od Tonyho. Byl nádherný a plný zamilovaných slov. Po dočtení jsem si ho přitisknul a hruď a rozvzlykal se. Moc, tak strašně moc mi chyběl. Peggy se mě snažila utěšit. Jen jsem jí podal dopis a díval se, jak ho rozvážně čte. Na konci uronila jednu slzu a pevně mě objala. „Prosím neplač, však se to spraví, sám ti to přeci napsal." Posadil jsem se a protřel si uslzené oči, má pravdu. Vytáhl jsem krabičku a odhodlával se ji otevřít. Zavřel jsem oči a odklopil víčko. Po otevření očí jsem se málem znovu rozplakal. V modré krabičce byl malý prsten na drobném řetízku. Byl překrásný. Díval jsem se na jemnou zlatnickou práci a rozpoznával detaily. Podal jsem ho Peggy, ať se taky podívá. V krabičce jsem našel malou vizitku, na které byl krátký vzkaz. Pro případ, že bys řekl ANO, stejně jako já.

Tuhle kapitolu popravdě vážně miluju. Snad se vám taky bude líbit. Z Buckyho jsem tady udělala šmejda, ale on už se nám trochu vyspraví v další knize. Budu ráda za komentíky a hvězdičky!

Vaše Tiranis!