The Whole Story- Stony (část první)

61. Ahojte holky!

Steve

Nedokázal jsem tomu uvěřit, on si ho opravdu nechal! Jsem si jistý, že ten malý vzkaz psal on a to dost nedávno. Jen ty dvě slova mi dokázala přetočit svět naruby. Jásal jsem nad něžností a upřímností oněch slov a zároveň chtěl papírek rvát na kusy pod tíhou situace. Nevím, jak dlouho jsem se zmítal sám v sobě. Bylo to pro mě jako sekunda, ale za okny už dávno svítily hvězdy a kulatý měsíc. „Steve? Jsi v pohodě?" Otočit jsem se za ustaraným ženským hlasem. „Nebojte holky, já jsem v pořádku." I když jsem zněl přesvědčivě, rozhodně jsem na to nevypadal. „Aha, tak proč tady tančíš tanec svatého Víta?" No jasně, Wanda. Ta si kousavou poznámku prostě nenechá pro sebe. „Jen jsem se trochu hádal sám  se sebou. Je to v pohodě." Obě se na mě nedůvěřivě podívaly. „Co tady vlastně děláte? Kluci šli na mejdan." „My víme, proto jsme tady. Pietro šel s nimi a my tě přišly ohlídat. Asi se už dneska doma neukážou." Zarazil jsem se. „Ohlídat? Já nepotřebuju chůvu, je mi fajn." Obě dvě se na mě podezřívavě podívaly. „Steve, my víme, co se stalo v New Yorku. Kluci nám to řekli. Víme, jak ti Tony chybí. Nemysli si, že jsme všichni slepí, ta chemie mezi vámi by vystačila na atomovou bombu. Nech nás, abychom ti nějak pomohly." Už zase se mi oči leskly slzami. Spadl jsem na kolena a objal se pažemi kolem ramen. „Steve. Pojď, tady nemůžeš zůstat." Obě mě s námahou zvedly a odvedly do ložnice. Wanda z mé postele sundala hromady knih a položila mě na ni. „To bude dobrý, uvidíš. Donesly jsme ti džus, dáš si?" Pokýval jsem hlavou a vděčně přijal od dívek sklenici s oranžovou tekutinou. Celou jsem ji vyprázdnil a těžce se položil do postele. „Tak co se stalo? A začni hezky po pořádku." Zaťal jsem zuby, abych se ubránil náporu dalšího pláče a po chvilce začal s vyprávěním. „Jestli víte o New Yorku, pak i o Agnes, že?" Obě dvě na souhlas pokývaly hlavami. „No, tak já ji potkal na letištním parkovišti. Měla cestu do New Yorku, tak jsme společně napsali dopis pro Tonyho. Ona odjela a slíbila, že mu ho předá. Už jsem přestával věřit, že by mi na něj odepsal, když se tak dlouho neozval, ale dnes..........přišel mi dopis. Psala ho Agnes a popisovala týdny v New Yorku. Zůstala u Starků a dávala pozor na Tonyho, který se ponořil do alkoholového rauše. Opíjí se do němoty a začal brát i drogy. Společně s dopisem přišly i fotografie a tohle." Natáhl jsem ruku a opatrně předal děvčatům přede mnou ten malý útržek. „To je mi líto Steve. Vím, jak to pro tebe musí být těžké." Natasha si obrázek prohlédla a pak jej otočila. Mírně se na něj usmála a podala jej Wandě. „Ten jsi kreslil ty, že? Ještě než se to všechno provalilo, že?" Neochotně jsem přikývl. „Je to hezké. To ti poslal Tony?" „Jo." Chvíli bylo ticho, než ho zrzavá zase přerušila. „Jestli to měl celou dobu u sebe, pak tahle situace nic nemění. Tony tě miluje, napsal ti to, a ty jeho taky, jde to na tobě vidět. Počkej, až přijede na státnice a promluv si s ním." Natasha měla pravdu, ostatně jako vždycky. Až Tony přijede, odchytím si ho a promluvím si s ním. Najednou mnou projela nová vlna síly. Prudce jsem se postavil, až se mi trochu zamotala hlava. Rozešel jsem se ke stolu a vzal z ní papíry a tužku. „Steve, co to vyvádíš? Pojď si lehnout. Nevypadáš vůbec dobře." „Jo, už jdu, jen si sebou ještě něco vezmu." „Co to vyvádíš? Chováš se jako blázen, pojď se z toho vyspat." „Jo, už jdu." Sebral jsem ze stolu papír a tužky. Přešel jsem k posteli a zase si lehnul. „Už je to lepší?" „Jo, teď už alespoň ležíš. Proč jsi tak moc potřeboval ten papír?" Nahodil jsem jeden ze Starkovských úšklebků, co jsem se naučil od Tonyho. „Jdeme plánovat."

Tak co? Líbí? Doufám, že alespoň trochu ano. Sice se do toho Steve nevrhá po hlavě, ale alespoň se snaží. Snad mu to k něčemu bude. Uvidíte sami. Pokud se kapitola líbila, budu ráda za hlasy a komentáře. Dnes je poslední den školy a tak začínají prázdniny. Od zítřka proto nebudu vydávat tak pravidelně, jako doposud, ale budu se snažit alespoň o jednu kapitolu za týden. Přeji všem krásné dva měsíce volna a ať si je pořádně užijete!

Vaše Tiranis!