The Whole Story- Stony (část první)

45. Hon na Starka

Tak jsem tady zas. Snad se vám bude kapitolka líbit. Co myslíte, jak bude pokračovat Stevova pouť? Budu ráda za názory a hlasy. Díky!

Steve

Hlasitá hudba byla slyšet až na chodbu. Pomalu jsem stoupal po schodišti za zvukem. Ve třetím patře na mě ve dveřích čekala nějaká slečna, která mě jen nepřítomně pozdravila a odešla od dveří. Vešel jsem do chodby a sundal si kabát. Boty jsem si nechal, jelikož to vypadalo, že je tady mají všichni. Vydal jsem se do útrob bytu a hledal očima jakoukoli známou tvář. Vypadalo to tady hezky a vkusně zařízené. Kousek ode mě jsem postřehl pár dívek z mého ročníku. Procházel jsem přeplněnými pokoji a chvílemi se mi i dělalo špatně. Rozhlížel jsem se po všech okolo, ale jakoby se po mých přátelích slehla zem. Poté, co jsem prošel byl třikrát a stále nemohl najít své přátele, přičemž jsem se několikrát neohrabaně vyhnul alkoholu a návykovým látkám, jsem se začal psychicky hroutit. Z naléhavé potřeby najít někoho z mé party jsem se zeptal náhodného člověka kousek ode mě. Až poté mi došlo, že jsem ho už někdy viděl, ale nemohl jsem si vzpomenout kdy. „Ty jsi Steve, že? Rád vidím, že už ti je lépe." Nechápavě jsem na něj hleděl. „Dobrý podvečer, my se známe?" Muž přede mnou se pobaveně usmál. „Jistě, ale chápu, že si mě nepamatujete. Byl jste tehdy v dost špatném stavu. Mé jméno je Rhodes, ale můžete mi říkat Rhodey. Jsem přítel vašeho kamaráda Tonyho." „Těší mě, neviděl jste ho náhodou? Měli jsme se tady potkat, ale já ho nemohl za žádnou cenu najít." Chvíli bylo ticho přerušované jen útržky jiných konverzací a hlasitou hudbou. Bylo vidět, že si Rhodey snaží vybavit, kde Tonyho viděl. „Ach ano, už vím. Tony tady byl i se svými přáteli. Naposledy jsem ho viděl před hodinou v obýváku, kde mi dal nějaký dopis. Mám ho podat tomu, kdo se po něm bude shánět. Mělo mě rovnou napadnout, že byl adresován nejspíše vám." Usmál se na mě a podal mi malou obálku. Poděkoval jsem a rozloučil se. Až za dveřmi toho zvráceného bytu jsem obálku otevřel. Čekal tam na mě krátký dopis naškrábaný nejspíše narychlo kostrbatým písmem.

Steve

Pokud jsi nás u Rhodeyho nezastihl, pak nás najdeš na večírku asi půl hodiny odsud. Je v tom velkém baráku přímo na hlavním náměstí. Budeme v nejvyšším patře na střešním večírku. Řekni u vstupních dveří „malibu hawai" a vrátný tě vpustí dovnitř.

Uvidíme se Stevie, pusu Tony

Usmál jsem se na dopis. Tony musel být dost podnapilý, pokud psal takové vzkazy. Chvíli jsem se hádal sám se sebou, jestli se vydám na další hon na Tonyho, nakonec jsem ale rezignoval a vydal se k autobusovým zastávkám. Nastoupil jsem do autobusu, co jel do středu města a sedl si na sedadlo u okna. Už se stmívalo a já měl krásný výhled na utichající město. Cesta mi rychle ubíhala a za oknem se míhaly pouliční lampy. Občas jsem zahlédl opozdilého pejskaře nebo policistu, ale jinak byly ulice až nezvykle prázdné. Hned, co jsem dojel na náměstí, jsem uviděl svůj cíl. Ani jsem nemusel hledat vchod, jelikož u něj stála dlouhá fronta se sametovým provazem, jako tomu bylo u luxusních klubů. Došel jsem  opatrně na začátek fronty a opatrně zaklepal na rameno vysoké gorile v černém obleku. „Na konec řady holoubku." „O-omlouvám se. Přítel m-mi říkal, že mám říct h-heslo." Muž se na mě podíval zpoza velkých černých brýlí a nadzvednul obočí. „Jak zní ono heslo?" „Malibu hawai?" Pokrčil jsem v otázce rameny a už se chystal jít zase pryč, když na mě muž v černém promluvil. „Tak dále. Rychle." Vykulil jsem v údivu oči ale vešel jsem dovnitř. Velký výtah mě vyvezl až nahoru. Sotva jsem vystoupil z toho kovového prostoru, spadla mi brada. Nalevo se nacházely dvě vířivky a napravo obrovský bazén i s vodním barem. Uprostřed byl taneční parket s malými chodníčky napříč bazénem. Velké repráky stály po všech stranách střechy a mixážní pult byl přímo v čele toho všeho. Obsluha byla výhradně ženská. Všechny servírky měly plavky v růžové barvě a králičí ouška. V ruce tácy s alkoholem nebo jídlem. Parket byl doslova přervaný a v bazénu se bavili skupinky podnapilé mládeže. Někteří se ani neobtěžovali zajistit si plavky. Bylo mi hned jasné, že tady Tonyho nenajdu. Našel jsem proto raději pořadatele této akce a poprosil ho o radu. Byla to krásná slečna. Odbarvená blondýnka s dlouhýma nohama a rudými minišaty se na mě mile culila. „Jistěže vím, kde je Anthony Stark. Před chvílí odešel a nechal mi tady pro vás vzkaz." Tentokrát už jsem se trochu naštval. Tak on tady není a já se sem vláčím jako idiot. „Odešel asi před deseti minutami i s tou svou zajímavou partičkou, vy patříte k nim?" „Občas o tom dost pochybuji." Žena se zvonivě zasmála a poklepala si dlouhými prsty o dolní ret. Pak si zcela nečekaně sáhla do výstřihu. Odklonil jsem zrak a připadal si nehorázně trapně. Není slušné se takto na někoho dívat. Slečna mi poklepala na rameno a vtiskla mi do ruky pomačkanou obálku. Rozjařeně zamrkala dlouhými řasy a vtiskla mi na líce krátký polibek. Bylo mi hned jasné, že tak budu mít rudý otisk. Prošla kolem mě a zamířila do hloučku opodál. Hned jak mi zmizela ze zorného pole, otřel jsem si líce a vydal se k odchodu.