The Whole Story- Stony (část první)

71. Omlouvám se

Steve

Po levé straně jsem zaslechl nějaké hlasy a dunění. Někdo se k nám blížil.Upozornil jsem na to Wandu, která už to stačila zpozorovat taky, a uhnul nastranu, kdyby osoby běžely moc rychle. Neměl jsem to dělat, jelikož to do mějedna z nich napálila a oba jsme spadli s hlasitou ránou na zem. „Au!Neumíš dávat pozor, kam šlapeš, debile?! Já spěchám!" Zamračil jsem se. Protimně se válelo na zemi tělo chlapce s tmavě kaštanovými vlasy ačokoládovýma očima. „A kam tak spěcháš Tony?! Stihl jsi snad utéct od někohodalšího?!" Rychle se vyšvihl do sedu a vytřeštil na mě oči. „Steve? J-já.............hledaljsem tě." Co? Tak on mě hledal? To mu tak budu věřit. Jen se snažil utéct předNatashou. Všiml jsem si, jak za ním dobíhá a vyjeveně teď na nás kouká. „J-já,moc se omlouvám, j-já...m-my, to všechno, já..." „Tak ty se omlouváš, jo?! A za copřesně?! Za to žes mě tam nechal, žes mi lhal, žes do mě vrazil, žes mi zlomilsrdce?! Za co?!" Tonymu se po tvářích začalykutálet slzy. Měl jsem nutkání mu je začít stírat, ale má zlost a bolest bylysilnější. „Za všechno. Moc se ti za to omlouvám. Prosím, já ti to vysvětlím.Omlouvám se." Nevěděl jsem, co dělat. Mám odejít? Chytit ho za ruku avyslechnout? Podíval jsem se na Wandu, která se na mě usmála a kývla mi k tomu,abych si jej vyslechl. Natasha vypadala rozhozeně a zřejmě vůbec netušila, o cotady jde. Zdvihl jsem se z krkolomné pozice na kolena. Byl jsem mu takblíž. Udělal jsem první, co mě napadlo- dal mu facku. „Poslouchám, vysvětluj." Zíralna mě s otevřenou pusou a mnul si tvář, na které bude mít určitě červenýflek. „J-já se ti ještě jednou omlouvám. Když jsem od tebe utekl, sesypal jsemse v koupelně. Tam mě našla Nat a vylekala mě, že by sis mohl zase něcoudělat. Vážně jsem tě běžel najít. Bál jsem se. Nelhal jsem ti. Ani teď anitehdy. Miluji tě Stevne Rogersi, ale to je až druhořadá věc. Cožpak jsi užzapomněl, jak tě otec zřídil? Copak si už nepamatuješ, že jsi málem umřel? Zatěch pár dní tam jsem si něco uvědomil. Nejde tlouci hlavou o zeď a myslet si,že ji proboříš. Nikdy spolu nebudeme moci žít. Je to jako začarovaný kruh. Nemůžutě vystavit riziku smrti jen proto, že bych s tebou chtěl trávit své volnéchvíle. Musíš mě pochopit! Dal jsem slib. Nejen sobě, ale i osobě, které natobě záleží. Nemůžu ho porušit." Celou dobu, co mluvil, se mu řinuly s očíslzy. I já jsem začal plakat. Roztříštěné kousky tepajícího svalu se zcelovalydohromady. Dělal to pro mě. Všechno to dělal pro mě. Padl jsem mu kolem krku ahlasitě se rozplakal. Bylo mi jedno, že jsme na chodbě a kdokoli nás můževidět. Objal mě kolem ramen a taky začal nahlas plakat. Obě dívky si k námpřisedly a objaly nás. Seděli jsme tam hodně dlouhou dobu a nic neříkali. Slzypomalu usychaly na rudých tvářích a nakonec jsme se jen lepili všichni k soběna zemi. „Lidi? Moc nerada kazím tudle chvilku, ale zkoušky začínají za desetminut a my jsme v opačné části školy. Navíc byste se měli ještě upravit."Trhnul jsem s sebou. „Cože?! Za deset minut? Tos to nemohla říct dřív?!"Nat po mě hodila omluvný pohled a Wanda jen pokrčila rameny. „Do háje!"Vyšvihnul jsem se na nohy a pomohl vstát i Tonymu. „Jsou ty koupelny daleko?" „Ne,asi půl minuty běhu." Pokýval jsem hlavou a rozběhl se tam. Všichni měnásledovali. Sakra, já jsem idiot. Jak jsem mohl ztratit tolik času? Zastaviljsem se až před dveřmi koupelny. Byly otevřené dokořán. Důkaz, že Tony mluvilpravdu, když říkal, že odsud vyběhnul. U umyvadla jsem si začal oplachovatzarudlé tváře a oči. Tak samo to udělal i Tony. I po tom, co jsem se umyl aučesal si vlasy do uspokojivého tvaru, stále jsem vypadal příšerně. Tony setaky učesal a zrovna si zapínal košili. Byl setsakramentsky sexy, až jsem sekousl zevnitř do tváře. „Vypadáte hrozně. Takhle se tam nemůžete ukázat." Wandaměla pravdu. Byl jsem jako rajče a tony ještě víc- to kvůli té facky. Zákeřněse usmála a zvedla svou kabelku do vzduchu. „Mám nápad!" Vytáhla si nějakoukosmetiku. „Na to zapomeň! Já se nebudu malovat! Vždyť budu vypadat jak holka!"Tony se vztekala a razantně to odmítal. Já jsem jen pokrčil rameny a nechal seod Wandy zamazat tím sajrajtem. Když skončila, otevřel jsem oči. Málem mispadla brada. Vypadal jsem........no, jako já, ale už ne červený a i vrásky na čelemi zmizely. „Jak?" „To je kouzlo maskérek. Teď už jdi, ať to stihneš." Pokývaljsem hlavou a odběhl pryč. Poslední co jsem viděl bylo, jak Natasha chytla Tonyhopevně zezadu a Wanda se nad ním sklání s černým štětcem v ruce. Museljsem se začít smát. Silný Tony přeprán a násilím nalíčen dvěma holkami.

Další kapitola na světě! Už jsme u 71! To je neskutečný! Snad se vám pořád líbí a těšíte se na další kapitoly. Děkuji všem za hlasy a komentáře, které mi dodávají elán pro psaní. Jste strašně super a budu ráda, pokud to dál budete číst. Potěší mě další hvězdička i komentář!

Vaše Tiranis!