The Whole Story- Stony (část první)

69. Pusť mě!

Tony

Polekaně jsem sebou škubnul a otočil se za zvukem. To co jsem viděl, mě zaskočilo. Steve? Sakra, proč on?! Snažím se mu celý den vyhýbat a on mě tu teď zamkne?! Včera jsem se v tom parku schovával jako pitomec snad no desíti a utíkal před ním. Dnes ráno jsem vstával dřív a odešel z bytu tak, abych ho nepotkal, a on mě tu teď zavře!? Fakt úžasný. On chce snad přijít o život! „Co to k sakru děláš!?" Naštvaně jsem se na něj podíval a zamračil se tak nejlíp, jak jsem jen uměl. „Ahoj Tony." Nic víc? Nic mi neřekne? „Kde jsou holky? Chtěly vysvětlit matiku." „Ty tady nejsou. Trochu mi pomohly tě sem dostat." Tak on se na mě domluvil! No to je úžasný! „Pusť mě!" „Ne." Jak jako ne?! To nemůže!

Byl jsemdokonale vytočený. Naštvaně jsem si sedl za lavici a hodil po něm jedenz mých zhnusených pohledů. Copak ten idiot nechápe, že to dělám pro něj?To mi to musí takhle kazit? Založil jsem si ruce na hrudi a trucoval. Museljsem se odsud dostat, jinak otcův špicl (mimochodem pořád nevím, kdo to je)dostane podezření. „Rogersi, nebuď natvrdlej a otevři ty dveře!" Koukal se namě snad až se zbožnou úctou. Stál stále u dveří a pozoroval mě. O co mu jde?Moc dobře ví, že to nemůže fungovat. Dopis se s ním měl rozloučit, takproč to musí takhle hrotit? „NE! Nepustím tě. Musíme si promluvit." O čem chcejako mluvit? Není o čem! Buď přijde o mě, nebo o život. Jednoduché jako facka.„O čem si chceš promluvit?" Odlepil se od stěny a došel až ke mně, kde seposadil vedle mě na lavici. Nechápal jsem, o co mu přesně šlo, ale musel jsemto zastavit. Pro jeho dobro, to jsem si celou dobu opakoval. „O Tomhle. O všem.O tobě a mě. O tom dopise. O té........o té kresbě. O vzkazu." Bože, já to nemělpsát. Ale když já byl v té době tak strašně zoufalý a musel jsem mu napsatpravdu. „Není o čem mluvit. Stanovisko znáš, tak se s ním smiř." Po tvářise mi svezla jedna osamělá slza. Nechal jsem ji, ať si teče, na setření jsemneměl sílu. Nedokázal jsem se na něj ani dívat. Upíral jsem pohled do země užod chvíle, co si přisedl. O to víc mě zaskočilo, když jsem ucítil horký dech zakrkem. Strnul jsem v pohybu a nervózně čekal, co udělá. „Co když se s ním nedokážu smířit?" Po zádech mi projela vlna mravenčení. Do háje, je tak strašně blízko. Proč mě tak mučí? „Pak to rozhodnu za tebe." Chtěl jsem odejít,odsunout se od něj, ale dvě hřejivé paže mi to nedovolily. Zmateně jsem se naněj kouknul. Až teď jsem si všimnul jeho ztrápeného výrazu ve tváři a malých vrásek na čele. Zůstal jsem na místě. Steve ke mně vztáhl dlaň a palcem mi setřel mokrou cestičku. Přivřel jsem oči pod tím letmým dotekem. Bylo to tak příjemné a zároveň sužující. „Neodcházej, prosím." Pokýval jsem hlavou. Cítil jsem se naprosto omámený, jako by mi někdo nalil něco do pití. Jako bych byl jeho loutka, hadrová panenka, jsem vyčkával na to, co udělá. Stisk na mých bocích zesílil, nebránil jsem se. „Zůstaň tady. Buď tady se mnou." S každým slovem byl blíž a mě se pomalu začala hroutit zeď. Jako buldozerem ji narušil a ona se začala sypat k zemi. „Víš, že to nejde." Neodpovídal. Mezi námi už byla vzdálenost jen nějakých pět centimetrů. Moc málo na to odolat, příliš hodně na to ji překonat. Bojoval jsem sám se sebou. Nemůžu to přece dopustit. Tichý hlásek v mé hlavě ale říkal něco jiného: On sám to tak přeci chce. Sám se vystavuje riziku. Když chce on, ty to řešit nemusíš. Zavřel jsem oči a nechal jeho, ať rozhodne. Já bych to rozhodnutí nezvládl. Prvně mě ovanul horký proud vzduchu. Následně se z mých boků přemístily jeho ruce výš. Jednu jsem měl za krkem, druhou v úrovni zad.Srdce mi splašeně bilo. Mezera zmizela a on se otřel svými rty o ty mé.Vypustil jsem z plic zadržovaný vzduch. Něžně mě líbal a přitáhl si mě kousek blíž k sobě. Trochu jsem zavzdychal a zapojil se do tance rtů.Cítil jsem, jak se do polibku usmál. Poslechl jsem pod jeho naléháním a pootevřel ústa. Naše jazyky se otíraly a zmítaly ve vášnivém tanci. Byl jsem jako zdrogovaný. Nic kolem mi nepřišlo důležité. Začal jsem bloudit po jeho těle svými prsty a vrýval si do paměti každý milimetr. I on opustil své dosavadní místo, svými horkými dlaněmi mapoval mé tělo. „Tony ah." Prohnul se pod dotekem a zavzdychal. Tak se čistě nehodou otřel stehnem o můj rozkrok. Zalapal jsem podechu. „S-steve. Miluju tě." Odtáhl se. Proč? Podíval jsem se na něj. V očích mu zářily radostné ohníčky. „Já tebe taky Tony." Znovu se mi přisál na rty v trochu dravějším polibku. Netuším, co to do něj vjelo. Tlakem mě skoro povalil na lavici. Začal mi rozepínat košili. Pod dotyky jsem se musel kroutit a vzdychat. Do tváří se mi nahnala červeň. „Steve...n-nemůžeme...ah." Málem jsem omdlel z náhlé blízkosti, kdy se mě zcela záměrně dotkl v oblasti dolních partií. „Prosím,nepřerušuj to." Nechtěl jsem, vážně ne, ale varovná kontrolka v mé hlavě hulákala a rezonovala mi až do spánků. „P-počkej, p-prosím." Steve se zastavil v činnosti sundávání mé košile a zmateně se na mě podíval. Nedokázal jsem mu znovu odepřít, co jsme oba chtěli. Nemohl jsem mu to říct. Trochu jsem se nadzvednul a zajel dlaněmi do zadních kapes jeho kalhot. Zavřel oči a propnul se pod mým dotekem. „Tony." Během sekundy jsem zachytil klíč v jeho kapse,seskočil z lavice a utekl na chodbu. Běžel jsem hlava nehlava prázdnými chodbami a zastavil se až v chlapeckých koupelnách. Už zase! Už zase jsem ho nechal někde samotného a zbaběle jsem utekl! Opřel jsem se o chladné kachličky a svezl se podél stěny k zemi. Hlavu jsem si položil do dlaní a frustrovaně prohrábl své tmavě hnědé kadeře. Anthony Starku, ty bastarde, nezasloužíš si ho. To je přesně to, co mi proběhlo hlavou, než se rozrazily dveře a do koupelny vkročila postava.

Další kapitolka. Trochu intimnější, tak snad to nevadí. Jak jsem již psala, tak v téhle knížce se nic vážnějšího mezi těmi dvěma nestane. Doufám, že se líbila a budu ráda za hvězdičky a komentáře!

Vaše Tiranis!