příběh se odehrává na střední škole, máme tam celou základní skvadru krom Thora, všechny informace by měly být v prvním díle, budu se pokoušet o vícedílnou sérii knih, krom Stony tam najdete i Natashu a Bruce, Clintona a Pietra .......
Nepřivlastňuj...
„Sakra. Jak to, že ti to tak jde? Mě to pořád padá do té zatracené vody." Steve se na mě usmál a řekl něco ve smyslu, že každý genius musí cvičit. Poslal jsem ho do háje a zkusil to znovu, jako už asi po čtyřicáté. Nechápu, že mě to ještě nepřestalo bavit. Vždyť je to jen hloupá dráha, tak proč mě to tak baví? Zase nic a míček se odrazil od zavřených vrat zámku. „To není fér! Já nehraju!" „Ale no tak, jestli chceš, tak ti pomůžu." Zkřížil jsem si ruce na hrudi a odvrátil obličej. Zezadu se mě dotkly dvě dlaně. Jak typické, zase mě chce vylekat. „No tak, pojď to zkusit ještě jednou." „Fajn." Stoupl si vedle mě a nastavil míček do zvláštní pozice. Já ho dával vždycky doprostřed, ale on jej dal do rohu. „Tak, hned, co se otevře brána, tak budeš počítat do dvaceti tří a pak odpinkneš míček do támhle toho rohu, platí?" „OK." Díval jsem se jak se zavírá brána a pak jak se začíná otevírat. „Těď!" ťuknul jsem do míčku a ten se kupodivu odrazil od první stěny, pak druhé, projel spirálou, přešel přes mostek a sklouzl do zavírajících se dveří. „Jo! Vyšlo to!" „Jen se neraduj, máš ještě jeden odpal, ať se dostaneš přes to jezírko." Obešli jsme trať a já mohl zpozorovat svůj míček, jak čeká na hraně jezírka. To nemám šanci zvládnout. Postavil jsem se na místo a nasucho polkl. Když už jsem tak daleko, tak to přece nevzdám! Napřáhl jsem se a odpálil míček. Letěl vzduchem a pozoroval každý jeho uražený milimetr. „Prosím." Spadl a nebylo to do vody! Pane Bože! Já to dokázal! Pokořil jsem ten hrad! „Jo! Jo! JO! Dokázal jsem to! MY to dokázali! Děkuju, strašně moc!" Samou radostí jsem skočil Stevovi kolem krku a políbil ho. Když mi došlo, co to dělám, odtáhl jsem se a nervózně si protřel krk. „Promiň, nechal jsem se unést." Steve ale nic nenamítal a přitáhl si mě zpátky. „Kdo říká, že mi to vadilo?" Políbil mě do vlasů, na čele, na nose, na uchu, na čelisti a nakonec spojil naše rty v dlouhém polibku. „Steve, vždyť víš, že..." „Pšššš. Neruš to. Nikdo nás nevidí." Ucuknul jsem a rozhlédl se okolo sebe. Nikde jsem nikoho neviděl, ale i tak jsem si nemohl být jistý. Rozhodně ne, pokud šlo o ty otcovy zmetky. „Raději ne. Nikdy nevíš." Steve si povzdechl a protřel si volnou rukou obličej. Tu druhou stále nechávajíc na mém boku. „Ty taky dokážeš zkazit každou srandu, no nic, tak si soukromí zařídíme." Zatáhl mě za předloktí a rozešel se zpátky k hradu. „Co to vyvádíš?" „Čekej." Vytáhl z kapsy zase ten svazek klíčů a otevřel skříňku u hrací dráhy. Něco na ní přepnul a zámecká brána se přestala pohybovat. Pořád jsem nechápal, co má v plánu. Vzal do ruky jiný z klíčů a přiblížil se k hradu, do kterého nějakým způsobem klíč zastrčil. Proč si tu atrakci ničí? Pak něco cvaklo a hrad se otevřel. Byly tady malá dvířka, co vedla dovnitř té malé stavby. Otevřel jsem pusu a vyjeveně koukl na usmívajícího se Steva. „Náš mistr jako první." Vešel jsem do malinké místnosti. Ve chvíli se za námi zaklaply dveře a já byl přiražen k zemi. „To už je víc soukromé, ne?" Steve klečel nade mnou a smál se jako malé dítě. „Na génia ti některé věci trvají až moc dlouho, nemyslíš?" Zase se začal zvonivě smát. Jeho úsměv mě nutil se usmívat taky. Kývl jsem hlavou a spojil naše rty ve vášnivém polibku. Je to poslední den, co ho vidím, tak ať si to řádně užiju. Otíral jsem se o jeho polštářky a laskal je těmi svými. Rukama jsem bloudil po jeho těle a vrýval si do paměti každou malou část. „Tony.........budeš mi strašně chybět." „Ty mě taky Stevie."
Dál to ten den nezašlo. Jen líbačka a letmé osahávání v zámku na minigolfu. To si budu muset zapamatovat a napsat do seznamu šíleností, tedy kdybych si nějaký vedl. Kolem dvanácté hodiny jsme opustili areál a šli se ještě doupravit na koleje. Přeci jen jsme si museli obléct ty trapné hábity a najít ty vtipné čtvercové čepky.
Omlouvám se za dlouhou nepřítomnost, snad vám to alespoň trochu vynahradím touhle kapčou. Napsala jsem ji ještě před odjezdem na dovolenou, ale vydávám ji až teď (prostě na to nebyl čas). Budu ráda za každou odezvu a hlavně za hvězdičky!
Vaše Tiranis!
Jinak jste neuvěřitelní lidi! Druhá v kategorii Stony!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
