The Whole Story- Stony (část první)

35. Přátelská návštěva

Tak a je tady další díl. Snad se bude líbit. Nechci to zdržovat, tak jen- UŽIJTE SI TO! Jo a nezapomeňte hlasovat!

Steve

S Tonym jsem si skvěle užil celý den a odpoledne potom došel i zbytek. Donesli mi sladké a ovoce. Nat s Brucem dokonce zorganizovali malé přání a Clint donesl plyšového medvídka v zeleném oblečku vojáka. Pietro přivedl dokonce nějakou neznámou slečnu s dlouhými hnědými vlasy.

Nat ke mně přispěchala a pevně mě objala. Stiskla mě asi příliš, protože jsem bolestně zaskučel.

NAT: „Ježíš, promiň. Není ti nic? Jak se máš? Kdy půjdeš domů? Jak se ti to stalo?...."

STEVE: „Nat, klid, jsem v pořádku. Zkus mi dávat otázky postupně."

NAT: „Promiň, tak jak se máš?"

STEVE: „Jo dobrý. Už je mi lépe a domů by mě měli pustit zítra nebo pozítří."

CLINT: „To je super! Jak sis to vlastně udělal?"

STEVE: „Řekněme, že jsem chtěl něco vyřešit a zvolil jsem špatný postup práce." Musel jsem se sám nad sebou ušklíbnout. Bylo to nerozvážné hloupé gesto a jsem rád, že jsem za něj nezaplatil životem.

BRUCE: „Aha, co že ti vlastně přesně je? Tony nám to nechtěl říct a doma zůstala jen kaluž krve. Dost jsme se o tebe báli."

STEVE: „To je od vás moc hezké. Popravdě jsem se jen nehezky říznul. Mám několik stehů a lehký otřes mozku."

PIETRO: „Díky bohu, myslel jsem, že jste se s Tonym chytli a on ti zmasakroval ciferník."

TONY: „Proboha proč bych mu měl rozmlátit ciferník?! Vždyť mi nikdy nic neudělal?!"

STEVE: „Tak hele! Já bych se dokázal bránit! Nejsem jen kousek tenkýho klacku!"

PIETRO: (S rukama zvednutýma k příměří a schovávajíc se za tu neznámou dívku) „Klídek, tak jsem se spletl no. Nikdo neříká, že je to pravda."

STEVE: „Hele Pietro, koho jsi to vlastně přivedl? Mimochodem dobrý den slečno." Viděl jsem jak Tony protočil očima nad mým slušným chováním.

PIETRO: „Pardon, úplně jsem zapomněl. Lidi, tohle je moje mladší sestra Wanda. Wando, tohle je Steve, Tony, Bruce, Clint a Natasha."

CLINT: „Já si říkal, že jste si podobní. O kolik jste od sebe? Jako myslím let."

WANDA: „Vlastně jen o dvanáct minut. Jsme dvojčata." Bylo vidět jak se nenápadně mrkla na Pietra a pak ho bouchla loktem do žeber.

PIETRO: „Au, to bolí! Za co to bylo!?"

WANDA: „Za to, že ses jim vůbec nezmínil a ani mi je nehodlal představit. Kdybych tě dneska nepřepadla v bytě, ani bys mě s sebou nevzal."

PIETRO: „Tak promiň no. Hele lidi, co kdybychom se sešli třeba pozítří u vás v bytě a trochu zablbli? Přivedl bych i Wandu, abychom se seznámili?"

CLINT: „To bude super! Seženu flašku!"

NAT: „Hele brzdi. Nemusíme se přece hned ožrat. Stačí džus nebo třeba sprite."

CLINT: „No, vždyť to říkám! Džus s vodkou a sprite do koktejlů! Nebuď studený čumák a radši sežeň něco k jídlu. Počítám s tím, že zařizování bude od teď na nás, když Stark sedí celý den u Steva. Bruci, ty doneseš kelímky a tak. Bude to sranda lidi!"

STEVE: „No nevím, ale když tak naléháš tak asi jo."

Hraně jsem dělal nerozhodného. Byla sranda drážditClinta. Nakonec jsme se všichni dohodli a rozdělili si úkoly. Dvě hodinyutekly, ani nevím jak. Většina už musela odejít a nakonec jsem tam s Tonymzůstal zase sám. „Dnešek se vyvedl, viď?" „Hmmm." Tony byl nezvykle potichu anepřítomně hleděl někam z okna. Jako by tady ani duchem nebyl. „Tony? Dějese něco?" Žádná odpověď. „Tony? Tony! TONY!!!" „Jo? Pardon, asi jsem nevnímal."„Ptám se, jestli se ti dnešek líbil?" „Jo, jo. Byl fajn." Nedůvěřivě jsem se naněj podíval. I když mě vnímal, nevypadalo to, že by byl přítomný. „Tony, co seděje?" „Co by se jako mělo dít?" Zamračil jsem se. Proč to zase tak kazí? „Tomi řekni ty! Já tady nehledím do prázdna!" Tony se na mě podíval. Usmál se aukázal tak své dokonalé zuby. „jen jsem přemýšlel." „A o čem?" Vesele jsempozvednul obočí. Měl jsem chuť ho škádlit, ale to zrovna moc nejde, když máterozpíchané celé ruce. „Jen o budoucnosti. Co se stane, až dostudujeme. Víš,pololetní vysvědčení už je za rohem a já skoro nebyl ve škole. O známky senebojím, spíš si říkám, kam ten čas tak rychle letí." Proč musí filozofovatzrovna v tak skvělou chvíli? Zkazí všechnu srandu. „Aha, a na co jsipřišel?" „No právě že na nic. Nevím, co budu dělat, až dostuduju. Možná, že si najdudalší školu, kam bych mohl jít." Cože, on chce dál studovat? „Další školu? Jakto myslíš?" Tony se na mě usmál. „Neříkej mi, že jsem ti to ještě neřekl?"Vypadal trochu překvapeně a já zase totálně zmateně. O čem to mluví? „Počkej,já ti vážně neřekl, že tuhle školu nepotřebuju?" Myslím, že kdybych se mohlvidět, vypadal bych teď totálně jako hlupák. O čem to pořád mluví? „Jak jako,že ji nepotřebuješ? O čem to tady žvaníš?" „Takže neřekl. Aha. No. Já. No.Prostě tohle není moje první střední škola. Šel jsem sem proto, abych nemuseltrávit čas doma. Ve skutečnosti už mám diplom z MIT." „C-cože? Ty jsivystudoval MIT? Kdy?" byl jsem dokonale vykolejený. „No v patnácti jsemvystudoval. Co se tak divíš." Nelíbilo se mi, jak se mi Tony smál. Cítil jsemse jako malé hloupé dítě, které poučuje jeho táta. „Nech toho! To není vtipný!"„Tak promiň, jak to můžu odčinit?" Najednou mě napadl skvělý nápad, jak mushodit hřebínek. Přitáhl jsem si ho k sobě a dlouze ho políbil. Šlo cítit,jak vedle mě Tony ztuhnul. Naprosto jsem ho zaskočil. Než se stihnul probrat,zase jsem se odtáhnul. „Odčiněno." Zasmál jsem se a s námahou se začalpokládat na postel. Přeci jen bylo pozdě a já už byl unavený. Ani jsemnevnímal, jestli Tony odešel. Usnul jsem holt příliš rychle. „Dobrou Tony."