příběh se odehrává na střední škole, máme tam celou základní skvadru krom Thora, všechny informace by měly být v prvním díle, budu se pokoušet o vícedílnou sérii knih, krom Stony tam najdete i Natashu a Bruce, Clintona a Pietra .......
Nepřivlastňuj...
Po asidvou hodinách venku, kdy jsem pobíhal jako pitomec a snažil se Steva najít,jsem to vzdal a vrátil se zpět na ubytovnu. Nebudu lhát, když řeknu, že jsemmálem dostal infarkt. Tak já toho pitomce hledám někde venku a on zatím bylcelou dobu tady?! Jeho pokoj byl prázdný a neměl tady ani kufry. Sakra! Doprdele, já ho prošvih a teď už ho nikdy neuvidím! Zničeně jsem se sesunul nakuchyňskou židli. Opřel jsem si čelo o stůl a chtěl začít brečet. Zmeškal jsemposlední šanci. Už nikdy ho neuvidím. Natáhl jsem ruce před sebe a o něcozavadil. Co to je? Zvedl jsem papírek, co spadl na zem a přečetl si těch párslov, díky kterým jsem znovu motivovaný vyskočil na nohy. Ještě není pozdě!Seběhl jsem schody rovnou po dvou a skočil do prvního auta, které mi přišlo podruku. Sakra! Nemám klíčky! Vylezl jsem teda z auta a běžel zase nahoru proklíče od mého sporťáku. Ještě jsem sebral z linky mobil, než jsem sevyřítil v autě na silnici. Nemůžu přeceztrácet čas, když jde možná i o minuty. Neposlouchal jsem, když říkal,v kolik to jede. Odkud, že to vůbec odjíždí? Z hlavního? Neboz toho blízko u školy? Jede vůbec vlakem? Jo, jede vlakem, ale odkud? Vsadiljsem na hlavní nádraží a rozjel se po silnici. Můžu to stihnout. Řítil jsem seulicemi nepovolenou rychlostí a řezal zatáčky, že jsem málem i vjel na chodník.Před starou budovou hlavního vlakového nádraží jsem vyskočil z auta aběžel dovnitř. Kam že to Steve jede? Na hlavní tabuli bylo spoustu odjezdů avlaků a já začínal panikařit. „Hej! Ty tam!" Zavolal jsem na jednoho mladíka,asi o tři roky staršího, než jsem já, a on se na mě otočil. Měl na soběoblečené maskáčové kalhoty a tmavě zelenou bundu. „Nejedeš na vojnu čistěnáhodou?" „Jasně! Druhý pluk, je to skvělá parta, proč?" „Hledám svéhokamaráda, je nováček, nevíš, odkud odjíždí ten vlak?" „Třetí nástupiště, ale jeto až za půl hodiny." „Moc ti děkuju." Tak za půl hodiny? Jet předpisově, takbych to sem přes celé město nestihl. Vyběhl jsem schody na nástupiště arozhlédl se kolem sebe. Bylo tady vážně hodně lidí. Staří i mladší, rodiče aděti, co se loučili se svými synky. Bože, já ho tady nikdy nenajdu! „Hej, tytam! Nováčci jsou vzadu v posledním vagonu!" Otočil jsem se za postaršímchlapem s jizvou přes pravou tvář. „Díky!" Rozeběhl jsem se přes celénástupiště na konec, kde byly poslední vagony. Zahlédl jsem ho! Stojí stranouse svými rodiči! Přidal jsem do běhu, až jsem málem sprintoval. Těsně před nímjsem se zastavil a zapřel se o kolena, abych popadl dech. „T-tony? C-co tadyděláš?" Steve na mě vyjeveně civěl a snažil se mě zvednout a odvést na lavičku.„M-musel jsem tě najít. Hledal jsem tě po celé škole a doma jsem zjistil, že užjsi odjel." „To ale nevysvětluje, proč jsi teď tady. Proč jsi mě musel najít?"Usmál jsem se a už relativně vydýchaný jsem nahodil nevinný obličej. „Sebraljsi mi můj hrníček." „J-já.........hned ti ho vrátím." Zvedl se, že zajde asi kekufru, ale já ho nenechal a stáhnul jsem ho na sebe. „C-co-?" Nenechal jsem hodomluvit a přisál jsem se mu na rty. Hýčkal jsem jeho spodní ret a chvílemi jeji skousl. Steve polibek prohloubil, až jsem musel spokojeně zavrnět. Našejazyky tančily ve zběsilém tanci lásky a třely se o sebe. Každý nepatrný dotykmi přivozoval elektrické výboje do těla a rozehnal motýly v břiše. Užnikdy jsem se nechtěl pohnout z místa. Kdyby to šlo, nechal bych takhletuto chvíli napořád. Jen já a on, nic víc. Přitáhl jsem si ho za temeno ještěblíž, až byl zcela natisknutý na mém těle. Obmotal mi ruce kolem pasu. Když užnás donutil nedostatek kyslíku se odtáhnout, zapřel jsem se o jeho čelo svým.„Musel jsem tě najít. Nedokázal bych žít, bez toho aniž bych tě směl ještěnaposledy políbit a říct ti, že tě miluju. Miluju tě Steve Rogersi. Jsi máprvní a jediná láska. Nikdy nezapomenu na tebe a tvé něžné dotyky. Nikdynezapomenu, jak krásně mi s tebou bylo a nikdy už nezapomenu na tvojeúžasné rty. Zaryl ses mi pod kůži. Miluji tě celým svým srdcem, které ti dávám.Bude tvoje, až navěky. Jen tvoje, nikoho jiného, to slibuju." Steve měrozněžněle políbil a vpletl mi ruce ro vlasů. „A já zase miluju tebe AnthonyEdwarde Starku. Jsi muž mých snů, doslova. Nebýt jednoho ze snů, asi bych teďnebyl takhle šťastný. Přijímám tvůj dar a na oplátku ti dávám svůj. Je to siceklišé, ale to nejromantičtější co znám, takže...." Steve sáhl do kapsy a vytáhlbonbon a nit, nic jiného, jen ty dvě drobnosti. Něco chvíli tvořilv rukou, než mě požádal, abych tu svou natáhl. Udělal jsem tak a on minatáhl na prst provizorní prstýnek z bonbonu. Šokovaně jsem se na nějpodíval a naprosto netušil, co mám teď dělat. „.....přijmeš mě celého is mými chybami?" Do očí mi vhrkly slzy. Prakticky mě právě požádal o ruku.Padl jsem mu kolem krku a slzami smáčel jeho tričko. „Miluju tě Tony." „Milujutě Steve." Naposledy jsem spojil naše rty, než se zvedl a se slzamiv očích objal matku a otce, než nastoupil s kufrem v ruce nastupačky vlaku. „Steve!" Otočil se na mě. „Slibuju, že najdu možnost, jak býtspolu! Miluju tě a ANO! Stokrát ANO, přijímám!" „Sbohem lásko! Miluju tě!"Poslední slova už se ztrácela v rachotu vozidla. Díval jsem se zamizejícím vlakem a zběsile stíral slzy, co mi tekly po tvářích. „Miluju."Zašeptal jsem to slovo do téměř prázdného nástupiště.
Tak a je tady velký závěr! Už jenom šest kapitol do konce! Budu ráda za vaše ohlasy! Hvězdičky a komentíky sem nezapomeňte házet!
Vaše Tiranis!
Jinak fakt bomba lidi! Už jsem první! Fakt vám všem moc děkuju a pobíhám tady po pokoji jako debil, jak jsem šťastná! Sestra mě už několikrát shodila na postel s tím, že potřebuju na psychiatrii, ale co už. Fakt vás žeru!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
