The Whole Story- Stony (část první)

49. Probuzení

Tady přidávám náhradu za sobotu. Snad se bude líbit. Není tam sice žádná větší akce, ta se ale oběví už zítra, tak se můžete těšit! Do konce týdne přidám i náhradu za neděli, ale ještě nevím, jak na tom budu s časem. Možná bych ji mohla vydat už zítra, ale nejsem si tím jistá, tak moc nedoufejte. Budu ráda za komenty a hlasy! Užijte si to!

Tony

Poslední oslava už nebyla tak skvělá, o to víc jsem si ji ale užil. Neznal jsem tady prakticky nikoho a to se mi na tom líbilo. Naprosto nezávazná oslava. Ze začátku jsem popíjel jen trochu a spíše tančil nebo si povídal s novými přáteli. Čím více hodin ale bylo, tím víc na mě padala úzkost. Steve nepřijde a já na něj čekám jako hlupák. Někdy kolem půl dvanácté jsem to vzdal a šel se pořádně ztřískat. Teď už mi bylo jedno, jestli ne něco pokazí. Steve tu není, takže je mi tenhle večer úplně ukradený.

Ráno jsem se probral s otřesnou bolestí hlavy. Do háje, co jsem to včera zase dělal?! Pokusil jsem se zvednout, ale něco mi v tom bránilo. Z obou stran mi na každé jedné ruce leželo tělo. A do prdele! Donutil jsem se otevřít oči a kouknout se na svůj průšvih. Zadíval jsem se na strop a hned mi bylo jasné, že nejsem ve své posteli ani ve svém bytě. Já bych přece nikdy nenamaloval svůj strop na růžovo. Otočil jsem hlavu na levou stranu a zadíval se na hnědovlasou, poměrně hezkou, slečnu v mém věku. Byla celá nahá a držela se mě ve spaní jako klíště. Raději jsem odvrátil zrak a podíval se doprava. Jako bych se koukal na toho samého člověka. Na opačné straně než ta dívka, ležel další člověk. Hnědé vlasy ve stejné barvě a až nepřirozeně podobné rysy v obličeji. Taky se mě pevně držel za ruku a svou nohu měl z části přehozenou přese mě. Nesmím opomenout, že ta osoba byla rovněž nahá. Řekl bych, že vidím dvojmo, kdyby ona osoba nebyla mužského pohlaví. Pro boha! Vždyť já ležím úplně nahý v posteli s nahými dvojčaty a k tomu ještě se sestrou a bratrem! S chlapem! Za jiných okolností bych to bral jako další odvážný zážitek, ale ne dnes. Bože, proč si vždycky zvládnu všechno tak posrat. Tak počkat, já za to vlastně nemůžu. Steve! Nechal mě tam a neukázal se! Jo, to on může za to, že jsem se ožral a s myšlenkami na něj pak někomu skočil do postele.

Pomalu jsem se vymotal ze sevření obou paží a vylezl z postele. Po zemi se válelo spoustu oblečení, ale to moje bylo lehko viditelné. Jako jediné tady bylo z drahého materiálu a s vytříbeným vkusem. Oblékl jsem se do svého včerejšího oblečení a vyšel z bytu. Na papír jsem ještě naškrábal krátký vzkaz. Psal jsem v něm něco ve smyslu, že děkuju za bujarou noc, ale co já vím. Nic ze včerejška si nepamatuju. Vyšel jsem z bytu a s potěšením zkonstatoval, že mě nebolí zadek, což znamenalo, že mi do zadku nikdo nic nestrkal. Značně se mi tím ulevilo. Nechtěl bych být odpaněný zezadu nějakým náhodným chlápkem z baru. Kde jsem vlastně nechal Clinta s Brucem? Odešli včera domů, nebo jsem je tam možná nechal? Kdo ví.

Chvíli mi trvalo, než jsem se před domem zorientoval. Pak jsem šel směrem ke kolejím. Musím se přichystat do školy dřív, než začne hodina. V našem bytě bylo hrobové ticho a dokonce jsem si musel i odemykat. „Steve? Clinte? Bruci? Nat? Pietro? Wando? Je tady někdo?" Žádná odezva. Prošel jsem celým bytem. Nic. Kde ksakru všichni jsou? Chápu, že Pietro, Wanda a Natasha můžou být u sebe, ale kde jsou kluci od nás z bytu? Že by se přeci jen na té party s někým seznámili a zůstali přes noc? Ale kde je Steve? Jestli není v bytě, pak musel odejít a podle neumytého nádobí a vychladlé postele to bylo hodně dlouho, co tady nikdo nebyl. Že by za námi Steve přece jen vyrazil? Ale proč jsem ho v tom případě nepotkal, nebo potkal a už si to nepamatuju? Na mysl se mi začal vkrádat nepříjemný pocit. Nechal jsem to být a šel se raději osprchovat. Potřeboval jsem ze sebe smýt ten zápach alkoholu, levného parfému a lacinosti. Cítil jsem se jako děvka. Už tak dlouho jsem s nikým bezhlavě nevlezl do postele a pak si nabrnknu rovnou jednovaječný dvojčata. Po sprše, která byla delší, než jsem čekal, jsem  se oblékl do čistého a i se svačinou a taškou přes rameno jsem se vydal do školy. Měl jsem ještě trochu času, tak jsem nikam nespěchal a procházel se parkem. Bylo tady nesmírně hezky a já si užíval toho, jak mě sluneční paprsky šimrají na tváři. Na chvíli jsem zavřel oči a zatočil se dokola kolem své vlastní osy. Když jsem ale oči otevřel, málem jsem se pozvracet. „Ježiši Kriste! No do prdele! Kurva! Kurva!"