76. Steve, já se bojím

230 22 1
                                    

Tony

Jen, co jsem se dostal na ubytovny, už se na mě vyřítili ostatní. „Kde jsi pro Krista tak dlouho?! Víš, jak jsem se bál, že se něco stalo!? Kde jsi vůbec byl?!" Blonďák na mě třeštil oči a horečně máchal rukama. Bylo vidět, že se nejméně milionkrát zatahal za neupravené vlasy. Asi jsem ho vážně vystrašil,  měl bych se mu za to potom nějak šetrně omluvit. „Klid, byl jsem jen u kamaráda. Už jsem jedl cestou. Co tak blázníš?" Díval jsem se, jak modrooký rudne a pak nasupeně oddupe pryč. A jéje, to jsem zase podělal. Sezul jsem si boty a vešel do kuchyně. „Steve? Jsi tady? Tak promiň, zapomněl jsem na čas. Steve?" Nic, bylo tady prázdno. Ani v obýváku nikdo nebyl. Že by byl ve svém pokoji? „Steve?" Vešel jsem do tmavé místnosti. „Steve, jsi tady?" Neviděl jsem ani na krok. Proč jsem nerožnul světlo, dokud jsem byl u vypínače? Koukal jsem na všechny strany a snažil se vidět cokoli. Nic, jen černo. „Steve, já se bojím. To není vtipný. Nech toho a vylez. Co po mě chceš abych.......tak promiň! Moc se omlouvám. Vážně mě to mrzí, jestli jsem tě urazil." Opravdu mi začínalo být nepříjemně. V té tmě a tichu jsem začínal mít nahnáno. Najednou se mi cosi otřelo o rameno. Vyděšeně jsem se otočil, ale nic jsem neviděl. Moje oči si pořád nenavykly na tmu. Další dotyk na zápěstí mé druhé ruky. Škubnul jsem s sebou a prudce se otočil. Ovál mě teplý vzduch a u ucha mi zazněl šepot. „Ty se bojíš Tony? Čeho se bojíš?" „S-steve, přestaň mě strašit. To není vtipné." „Tvé omluvy přijímám. Je od tebe milé, že se staráš." Strach opadával, a já viděl už alespoň obrysy. Stál jsem čelem k posteli. Steve musí být za mnou. Chtěl jsem se otočit, ale zastavily mě ruce na mých bocích. „C-co to děláš?" Jen něco zamumlal, ale já mu nerozuměl. Otřásl jsem se z poryvu vzduchu ovívajícího mi krk. Pomalu jsem se otočil a hned vzápětí byl uvězněn v polibku. Trochu strnule jsem mu polibek oplatil. „Prosím, tentokrát neodcházej." Další polibek mi zabránil cokoli odpovědět. Třel se mi o rty a laskal mě těmi svými. Bylo to tak příjemné, že jsem neměl sílu protestovat. Sjel z mých úst na hranu čelisti až na krk, kde mě dráždil. „Mhh, Stevie. N-neodejdu." Odtáhl se a já mohl odpřisáhnout, že jsem snad zahlédl úsměv. Znovu mě políbil. Ani nevím, kdy jsme se doploužili až k posteli. Oparně mě na ni položil. Zacházelo to trochu dál, než bych směl dopustit. „Ach Steve." Propjal jsem se pod jeho dotyky. Sundal mi tričko a políbil mě na holou kůži. Z krku se přesunul na obnaženou hruď a obdarovával mě malými polibky. Propínal jsem se pod slastný doteky. Jazykem dráždil mou bradavku a já se zmohl jen na slastné vzdychání a sténání jeho jména. Rozepnul jsem mu košili a sundával ji z jeho paží. Spojil naše nenasytné rty a u toho mi rozepínal pásek kalhot. „S-steve." Navlhčil jsem si suché rty. Přetočil jsem ho na záda pode mě a dravě se mu přisál na rty. Nemá cenu se pořád vzpouzet. „Není radno dráždit hada Stevie. Mohlo by se ti to vymstít." Přiklonil jsem se těsně k němu a skousnul mi ušní lalůček. Dlaněmi jsem rozechvěle bloudil po jeho těle a rty zanechával vlhkou cestičku na jeho hrudi směrem dolů. „Ach bože Tony! Miluju tě." „Taky tě miluju." Zajal mé rty ve vášnivém polibku. Začal jsem mu rozepínat kalhoty. „T-tony, počkej." Trochu zmateně jsem se na něj podíval. V očích měl vepsanou nejistotu a možná i strach. Nechápu to. Vždyť je to přece on, kdo se mě snaží zatáhnout do postele každou volnou chvíli. Slezl jsem z něj a stáhl na sebe polštář, jelikož jsem byl už dost slušně nadržený. „P-promiň, já jen......možná to nebyl dobrý nápad." Bojí se toho. Bojí se, co by se mohlo stát a já popravdě taky, i když jinak než on. Pokyvu hlavou a slezu z postele. „Tony......... slíbil jsi, že neodejdeš." Usmál jsem se a pokýval hlavou. Dej mi minutku, hned budu zpátky. Usmál se zpátky a poposedl si na posteli. Kvapně jsem opustil ložnici a zamířil do koupelny. Co jsem to zase pro boha udělal?!

Další kapitola. Jak vás potěšil konec? Kdo by čekal, že tentokrát to bude Steve, co? Budu ráda za komentáře a hvězdičky! A děkuju moc za všechnu podporu, kterou mi dáváte!

Vaše Tiranis!

The Whole Story- Stony (část první)Kde žijí příběhy. Začni objevovat