The Whole Story- Stony (část první)

15. Kde je Clint?

Ahoj, jak jsem slíbila, tady je další díl! Nebudu zbytečně zdržovat, tak si ho užijte. Jo, a nezapomeňte hlasovat! Tiranis

Steve

Tony mě po příletu letadla probudil se slovy: Vstávej ty ospalče, musíme zachránit zadek jednomu ostrostřelci. Vyvedl nás do velké haly plné lidí. Nebylo to tady jako na malém letišti u nás. I zařízení bylo více nobl. Tony se ani neohlédl a zkušeně si to namířil k jednomu z velkých černých gumových pásů. Zachytil naše kufry a po chvíli už jsme všichni měli svá zavazadla v rukou. Cestou z letiště vedl Tony s Nat a Brucem plamenný rozhovor o tom, co podniknout jako první. Ani jsem je nevnímal. Snažil jsem se myslet jen na to, jak Clintovi pomoci. Byl to můj nejlepší přítel a bál jsem se o jeho bezpečí. Z hloubání mě vytrhly dvě silné ruce. Pietro se mnou cloumal, jako kdybych byl hadrová panenka. „Co ti je Rogersi? Teď bys měl vnímat! Tak znovu speciálně pro tebe. Po tom, co se ubytujeme, se vydáme do blízké vesnice. Od tamtud přišel ten dopis. Dnešek strávíme hledáním. Nezapomeňte se ptát, jestli ho někdo neviděl. Je to všem jasné?" Opravdu jsem si nemohl pomoct, ale způsob jakým Tony rozděloval rozkazy a jakým velel, byl strašně sexy. Zapudil jsem nevhodnou myšlenku a pokýval hlavou. „Mě to nesedí. Jak máme s někým odsud mluvit, když neumíme francouzsky?" Musím uznat, že Pietro měl pravdu. Ani já neumím Francouzsky a to se ji učím už téměř tři roky. „To přeci nevadí. Francouzi rozumí anglicky a navíc máme všichni v mobilu Clintovu fotku. Doufám. Já tedy alespoň ano." Vyznělo to trochu hůř, než Tony zamýšlel, protože hned potom zčervenal a začal koktat něco o společné fotce z poškoly. Po ubytování jsme se vydali do vstupní haly. Měli jsme s sebou jen to nejdůležitější.

Francouzské metro se mi ani trochu nelíbilo. Bylotěžké se v něm zorientovat a smrdělo to všudypřítomnou močí. Na každémrohu posedávala nějaká ztracená existence nebo pouliční umělec. Samotné metrobylo stísněné a velice nepohodlné. Seděli jsme všichni v zadní částivagonu a odpočítávali zastávky. Dojeli jsme až na konečnou a vystoupili. Hnedse mi to líbilo více. Kolem nás bylo jsem pár domků a všude kolem to krásněkvetlo. Čerstvý vzduch mi udělal dobře, protože z metra se mi začalo chtítzvracet. Tony nám rozdal sektory té malé vesničky. Nemohlo trvat déle jakhodinu projít každý z nich. To jsem si alespoň myslel. Hned po prvníchdvaceti mi došlo, že než se dorozumím s jednou osobou, uběhne století.Nakonec mi průchod sektoru trval asi pět hodin. Byl čas poledne, tak jsme sidali padla a zalezli do jediné restaurace/ hospody v okolí. Jak jsme uždojídali, začal být Bruce agresivní. „To mi do prdele řekněte, co toho debilanapadlo zahrabat se sto metrů pod zem v takové řiti světa jako je tahledementní Francie!" Všichni jsme na něj vykulili oči. Sice měl v sobě nášvědec už čtyři piva, ale nikdo nepočítal s tím, že by se mohl takhleutrhnout po obyčejném pivě. Popuzeně vstal, zřejmě ve snaze něco zbrkléhoudělat. Chytil jsem ho ve snaze dostat ho zpět do židle, to už ale bylo pozdě.Bruce vytáhl svůj telefonní mobil a rozjel na něm Clintův obrázek. „Heyeverybody! I want your attention! Do you know who is this guy?! Please tell me,where he is!" Zařval to na celý lokál a v ruce svíral zářící mobil. Podelší odmlce si nasupeně zase sednul. Nikdo z nás nevěděl, co na to říct.Dopili jsm e své pití a zaplatili. Zvedali jsme se už k odchodu, když zanámi došla mladá slečna. V ruce svírala na dvakrát zlomený šíp a vyděšeněse na nás dívala. K našemu překvapení na nás promluvila plynulev našem rodném jazyce. „Dobrý den, vy jste se sháněli po mladémlukostřelci?" V obličeji bylo vidět, jak je opatrná v každém slově covyřkne. „Ano, hledáme našeho přítele. Vy víte kde je?" Nat se chopilakomunikace. Nedivil jsem se jí, chtěla už svého kamaráda najít. „Ano, tedavlastně ne. Raději pojďte se mnou." Zmateně jsme se na sebe podívali a vydalise za opatrnou vesničankou. Vyšli jsme zadním vchodem za hostinec. Dívka námpodala šíp. Na první pohled bylo vidět, že zasáhl cíl. Natasha vzala zakrvácenýšíp do ruky. „Co se to děje? Kde je? Prosím mluvte!" Začínala být hysterická.Tony se chopil komunikace, tudíž jsem vzal Nat kolem ramen a objal ji. Bylovidět, že se cítila o něco lépe. „Asi den zpět se tady odehrála přestřelka.Mladý muž se světlými vlasy střílel po někom šípy. Protivníků bylo více, navícměli pistole. Dostal dva zásahy do ramene, ale nakonec se zbytky jednotky,která po něm šla, vypařily. Plela jsem svou zahradu, když jsem za svým domemnašla muže. Ležel na zemi opřený o dřevěná vrata. Z ramene mu tekla krev av ruce svíral šíp. Když mě uviděl, hodil ho po mně. Uhnila jsem a onodběhl do lesa za mým domem. Nemohl se dostat daleko, alespoň ne s tímzraněním. Vzala jsem ten šíp a nosila ho u sebe. Teď jste tady vy a mě napadlo,že nejste jako ti, co ho postřelili." Všichni jsme se na ni dívalis obavami a strachem ve tváři. Natasha nepřestávala smáčet mé rameno aPietra držela na nohou jen opora Brucova těla. „ Kde přesně ho můžeme najít."Tonyho hlas zněl až nepřiměřeně klidně, ale v hloubi jsem věděl, že musívyšilovat stejně jako mi ostatní. „Jak jsem řekla, odběhl do lesa. Mohu vászavést k místu, kde jsem ho viděla na posled. Ale varuji vás, mějte se napozoru. Ten kdo toho mladíka napadl, rozhodně nebyl začátečník." Přijmuli jsmenabídku a slečna nás zavedla k okraji tmavého lesa. Než jsme do nějvstoupili, dal nám Tony velice divné brýle. Poděkovali jsme té slečně a vydalise do lesa. „Ty brýle vám umožní vidět rozdíly teplot. Pokud je Clint naživu,uvidíte ho, i kdyby se skrýval." Drželi jsme se blízko u sebe a pomalu sebrodili lesem. Na každém kroku nás mohla čekat nástraha a nebezpečí. Srdce mibilo jako o závod a oči těkaly kolem sebe. Byl jsem si téměř jist, že Bruces Pietrem na tom byli stejně. Tony naopak stále vypadal velmi klidně aNatasha zase až příliš profesionálně. Slzy jí už oschly a po pláči zůstávalyjen zarudlé oči. Pohybovala se velice ostražitě a pružnými pohyby se dostávalaz místa na místo, jako by byla špion. Pár pohyby se dokázala vyšvihnout dokorun stromů a pozorovat děj kolem sebe. O tom si s ní budu musetpromluvit hned, jak se vrátíme všichni domů. Les potemněl. Byli jsme tady užpřes hodinu a Tonymu se na obličeji zráčil strach. Pohybovali jsme se ještěpomaleji a čím dál více jsme se tiskli k sobě. Nikdo z nás už aninepomyslel na to, že bychom se rozdělili. Bylo to příliš riskantní.