The Whole Story- Stony (část první)

32. Kaluže krve

Ahoj, tak je tady další díl. Omlouvám se, že jsem včera vynechala (musela jsem se učit do školy). Snad se vám bude líbit. Po asi 30 kapitolách se to konečně posunulo o kousek dál. Dneska vydám asi ještě jeden díl, tak ho můžete očekávat večer (teda jestli si vzpomenu). Užijte si příběh a hlasujte!

Vaše Tiranis

Tony

„Takže jsi odtamtud utekl v pyžamu a nechal ho tam sedět s vyznáním lásky na jazyku?" Rhodey se netvářil zrovna nadšeně. Potupně jsem sklonil hlavu. Co mu mám teď jako říct? Pokýval jsem hlavou. „Proč jsi vlastně utekl? Nikdy ses nechoval jako zbabělec Tony a nevěřím, že bys teď zdrhnul jen proto, že jsi nechtěl pubertálnímu gayi vysvětlovat, že jsi hetero. Tak proč jsi ho tam nechal?" Podíval jsem se k zemi a doslova jsem se přemlouval k tomu to dokončit. „Já, já nejsem tak úplně hetero." Rhodey na mě vyvalil oči a s otevřenou pusou na mě zíral. „Chci tím říct, že nejsem hetero, ale nejsem ani gay. Já jsem bisexuál, teda myslím. A, a už delší dobu se mi líbí Steve." Rhodey se vzpamatoval a oklepal se. „Tak proč jsi od něj utekl? Vždyť to je to, co jsi chtěl, ne?" Zakroutil jsem hlavou. „No právě. Přesně to jsem nechtěl. Pochop Rhodey, můj otec to nikdy nepochopí, nedovolí a ani nepřijme. Vydědil by mě, možná i hůř! Nemůžu zahodit všechno jen kvůli jednomu klukovi s modrýma očima! Kdybych, kdybych to slyšel, kdybych slyšel, že mé city jsou opětované, asi bych to nezvládl." Osoba vedle mě jen vzala za ramena a přitáhla si mě do velkého obětí. „Chápu, a pokud chceš, můžeš tady na čas zůstat." Po tváři mi začaly stékat slzy plné vděku, úzkosti a zmatku. Nevěděl jsem, co teď. „Nechtěl, nechtěl bys mi třeba půjčit něco na sebe a doprovodit mě zpět na ubytovnu?" Potřeboval jsem teď jen svou pohodlnou postel a kamarádské obětí. Nechtěl jsem vidět Steva, ale potřeboval jsem domů. Vstali jsme a po nějaké době se i s toustem v ruce a čistým oblečením vydali zpět ke škole.

Pokoj byl prázdný. Nebylo se čemu divit, meškám doškoly. Teď jsem na to ale nemyslel. Rozešel jsem se po celém bytě a pozorovaltu zkázu. Židle v kuchyni byly popadané na zemi a vyvrácený stůl jak by smet.Všude po bytě bylo spousta rozbitých věcí. V obýváku byly rozházenépolštáře, ale nejhůř vypadala ložnice. Podestýlky byly na všechny strany akolem postele ležely roztrhané kresby. Posbíral jsem každý kousek papíru.Položil jsem je na postel a prohlížel si každý jednotlivý kousek zvlášť. Byljsem to já! Na každé kresbě! Já! Ani nevím, kdy mě stihnul namalovatv některých pozicích. Něco muselo být z jeho fantazie. Jak jsem seprohraboval útržky, našel jsem tam i odvážnější kousky. Já v obleku, jáv tílku, já v boxerkách, já ve sprše. Počkat, já ve sprše?! Prohlédljsem si další části. Já na posteli, já a Steve v parku, já a Steve nažidlích v kuchyni, já a Steve v posteli! Chytil jsem se za hlavu. Jájsem toho chudáka tak poblouznil, doslova jsem ho zlomil! To jsem ale kretén,necita, idiot, debil, zasranej šmejd... Musím ho najít, musím se mu omluvit! Vysvětlím mu to. Všechno mu řeknu apovím mu i důvod, proč se to nikdy nestane skutečností. Zvedl jsem se z postelea procházel další část bytu. Chyběla mi už jenom koupelna, když jsem uslyšelRhodeyho zděšené volání. Doběhl jsem k němu. Klečel v koupelně nakolenou. Zprvu jsem nic nechápal, pak jsem ale zahlédl jeho krvavé ruce. Krev!Dopadl jsem na kolena k němu. Svíral u sebe blonďáka s podřezanýmzápěstím. Doběhl jsem pro lékárničku a začal mu rychle opečovávat rány.Obvazoval jsem mu zápěstí tak silně, že jsem měl dojem, že je zaškrtím. Potvářích mi kanuly slzy proudem a neudržel jsem ani hluboký pláč. Už jsemnevzlykal, ale regulérně brečel. „Steve, sakra Steve prober se! Nenechávej mětady! No tak Steve! Vstávej!" Cloumal jsem s ním a za žádnou cenu jsem honehodlal pustit. Roztřesenýma rukama jsem ho objal a políbil ho na tvář. „Tony,no tak seber se! On má pulz, pořád žije! Honem skoč pro auto a nedělejhysterku, ty imbecile! Tady jde o život!" Jako na rozkaz jsem se vyškrábal dostoje a rozeběhl se pro klíčky od auta. Popadl jsem klíče šedého BMW a vyřítilse z pokoje. Rhodey hned v závěsu za mnou nesl v náruči Steva.Nedbal jsem na předpisy a řítil se ulicemi na červenou. Když jsem dojelk nemocnici, za autem se kouřilo. Rhodey vyskočil z auta a běželk recepci. Přistavil jsem auto ke krajnici a rozeběhl se za nimi. Pochvíli nás dva nemocniční bratři pevně chytli, abychom neběželi za odjíždějícímlůžkem. Steve je teď na operaci, a to jen kvůli mně!