The Whole Story- Stony (část první)

77. Došel ti vzduch?

Steve

Nemůžu uvěřit tomu, že jsem to byl já. Byl to tak úžasný pocit, cítit ho na svém těle bez sebemenší známky odporu. Tak skvělé, že jsem se až polekal. Já, nikdy jsem si nebyl jistý a najednou to na mě nějak dolehlo. Koukal jsem se za vzdalujícími se zády toho perfektního bruneta a myslel na to, jaký jsem idiot. Proč jsem to utnul? Prudce jsem sebou švihl zády na postel a vydechl do teď zadržovaný vzduch. Celou tu situaci jsem si omílal v hlavě pořád dokola. On mi řekl, že mě miluje. Já mu to řekl. Bože, nemůžu tomu uvěřit! Vznášel jsem se v nebi. Hlavou v oblacích a tělem v jednou ohni. Pořád ještě cítím jeho žhavé doteky na svém těle. Jeho vzrušení, otírající se mi o nohu a hbité prsty sundávajíc košili. Vlhké rty putující po mém obnaženém těle od hrudi až k podbřišku, vnášející mě výš, než nad mraky.

Ležel jsem tady a čekal. Slíbil, že se vrátí. Zavřel jsem oči a usmíval se jako měsíček. Tělem mi projela dusivá bolest. Prudce jsem se prohnul a vypustil vzduch z hořících plic. Prudce jsem kašlal a kulil oči. Zasýpal jsem a zalapal po dechu. „I-idiote." Tony se hlasitě rozesmál a konečně sesedl z mého břicha. Pocit úlevy se rozlil po mém těle. „Co je? Došel ti vzduch?" Tak, jak jen mi to šlo, jsem se zasmál. „Vrátil ses." Spíše jsem to jen tak konstatoval. „Vrátil. Už nikdy tě nechci opouštět, alespoň ne tak, jako předtím." Usmál se na mě tím nejhezčím úsměvem. Culil jsem se jako debil. Ten večer jsme se společně učili na další den a smáli se. Přijde mi, že cokoli Tony vypustil z pusy, jako bych si ukládal do paměti. Pamatuju si všechno, co vypustil z těch svých překrásných sladkých úst. Nakonec jsme usnuli v ložnici. Samo sebou že Tony na posteli Clinta. Poprosil jsem ty dva, ať se dneska do večera neukazují, protože jsem měl trochu větší plány, ale nakonec to dopadlo velice dobře. Kluci se objevili až pozdě v noci, kdy už Tony dávno spal. Byl jako anděl. Nechtěl jsem ho budit, tak jsem poslal spát Clinta s prosbou k Tonymu do postele. Něco protestoval, ale pak přeci jen svolil. Ten den jsem usínal s úsměvem na tváři a pohledem na zavřená víčka skrývající ty dva nejteplejší čokoládové šálky.

Ráno bylo oproti večeru dost chaotické. Už od rána jsem strašně stresoval a pobíhal po bytě. Jednou jsem si nevzal svačinu, pak jsem měl špatně zapnutou košili. Neupravené vlasy, chybí kravata, nebo sako. Zmatkoval jsem a prakticky mi museli se vším pomoct kamarádi. Odcházeli jsme minimálně o deset minut dřív a já se musel podpírat Bruce, abych se neskácel. Poslední testy. Poslední chvíle ve škole a jediná šance. Teda, pokud bych nechtěl opakovat rok a to bych opravdu nechtěl. Potil jsem se jako prase a nervózně si pročítal své zápisky. Na chodbě ve škole jsem nedokázal stát v klidu. Těsně před zkoušením jsem dostal strašný břicha bol a musel ještě na záchod. Být ještě trochu nervóznější, asi bych se rozpadl na miliony kousků. „Klid Steve, nebude to zas tak špatný. Zvládneš to a večer to zapijeme."

---

Zkoušky za mnou a pocit na umření pryč. Ze srdce mi odpadl obrovský balvan. Sedíme večer s mými přáteli v baru a zapíjíme úspěch. Tony samo sebou na první dobrou všechno správně. Já jsem rád, že nejhůře to bylo za tři a Clint prolezl s odřenýma ušima. Bruce měl menší problémy s jazyky, stejně tak i Nat, ale u ní ještě navrchu trůnila chemie. „Povím vám lidi, doufám, že se nikdy nerozpadneme. Jste ti nejbožejší lidi, co znám a rozhodně si vás budu držet u těla." „Hezky řečeno Clite. Já chci jen říct, že jste pro mě důležití, jako jsou elektrony důležité pro atom. Jste mým nábojem a svou jiskrností mi zlepšujete dny. Jen ať jsme dál společně!" „Přesně! Doufám, že se budeme vídat!" „Ani to, že se budu stěhovat, nás nerozdělí! Rusko, nebo Amerika? Vy jste moje rodina." „jen ať jsme spolu dál, i když se naše cesty budou v oborech rozcházet. A na to si dáme fotku, ne?" Tony vytáhl mobil a ochotný barman nám udělal fotografii. „Paráda! Tu si nechám." Večer byl nejzábavnějším obdobím, co mě za dlouhou dobu potkalo. Tolik jsem se ještě nikdy nenasmál. Snad to je pravda a budeme se vídat.

Jeden další díl. Psala jsem ho včera v 11 večer, tak podle toho taky vypadá. Snad vás moc nezhnusil a třeba se i líbil. Budu ráda, pokud napíšete komentář nebo dáte hvězdičku!

Vaše Tiranis!