"Radku." Snažím se vzbudit Radka, který spí, jako zabitý. Za tu dobu, co on spí jsem si dala teplou vanu a zjistila, že ty stahy, co vytváří moje děloha, nebudou jenom poslíčci. Takže už tu sedím asi čtyři hodiny a rozdýchávám pečlivě každou kontrakci.
"Co se děje?" Zamrmlá přetáčeje se z boku na záda. To není zrovna to, co bych chtěla, obzvlášť v moment, kdy mi začne další kontrakce. Místo buzení Radka si proto sednu na postel a začnu zhluboka dýchat.
Jakmile kontrakce odezní, klikám do aplikace, že proběhla další. Podle telefonu mám dalších deset minut, než přijde další.
"Radku, no tak." Třesu s ním už o dosti silněji, což ho probere.
"Co je?" Zeptá se, jakmile si promne oči a sedne si na postel. Je roztomilý, když neví, co se děje.
"Začínám rodit." Řeknu mu pravdu. Radek na mě vyvalí oči s pohledem, jak kdyby byl konec světa a vystřelí z postele. Nevím, jestli bych se mu měla smát, ale nakonec stejně začnu.
"Co se směješ jedeme." Zavelí, oblékající si kalhoty. Přijde mi, že je vystresovaný víc než já, přičemž já jsem tu ta, která za chvíli bude rodit.
"Ještě je brzo." Zvednu se pracně z postele a vydám se za ním. Pokud se mi tu nezhroutí teď, tak se zhroutí psychicky za chvíli.
"Do porodnice se vyráží, když jsou kontrakce zhruba po sedmi minutách. Já je mám zatím po deseti." Pohladím ho po tváři. Čekala jsem, že on mi bude tou oporou, ale zatím to vypadá, že ho dneska zvládnu uklidnit a ještě do toho porodit.
"Zatím odnes tu tašku do auta, jo?" Promluvim tiše s úsměvem. Radši ať už je všechno připraveno teď a potom už můžeme rovnou vyjet.
Radek vezme tašku a vydává se do předsíně, kde se začne obouvat. Celou dobu neřekne ani slovo, jen kouká, jak kdyby viděl ducha.
"Ty si nebereš čepici a bundu? Je tam zima docela." Sjedu ho pohledem. Venku už asi dva dny mrzne, takže není úplně nejlepší nápad jít jenom v triku, pokud teda nechce nastydnout. Myslím ale, že je tak v šoku z toho, že rodím, že je mu to jedno.
"To nevadí." Odpoví na mé obavy, ale aspoň si nandá čepici. Než ho ale znovu stihnu zastavit, zabouchne za sebou dveře. Já se proto se smíchem vydám do kuchyně, kde si natočím skleničku s vodou.
Nemůžu uvěřit tomu, že je těch dvět měsíců na konci a to malý to bude za pár hodin se mnou. Konečně taky zjistím, jestli to bude holčička, nebo chlapeček. Odmítla jsem si to nechat říct, s tím, že aspoň budu mít překvapení.
V ten samý moment, co se začnu usmívat a těšit se na ten moment, kdy to malý bude v mojí náruči, přijde další kontrakce. Začnu proto novu zhluboka dýchat, což zní, jak kdyby tu byl člověk, který běžel maraton.Povede se mi taky shodit skleničku, z které jsem pila, ale díky bohu se nerozbije. Vzhledem ale k bolesti, kterou tvoří moje děloha, je to věc, která mě moc nezajímá.
"Co se to tu proboha děje, víte kolik je hodin?" Vylézá z pokoje po konci další kontrakci Tomáš, který si mne oči. Výborně, povede se mi do toho všeho, ještě probudit celý byt.
"Běž si zase lehnout, jen mi tu spadla sklenička." Pokusím se ho posat zpátky do postele. Nepotřebuji mít za zadkem víc kluků v tenhle moment, než je potřeba.
"Proč ti sakra padá ve čtyři ráno sklenička?" Otevírá skříňku se skleničkami a do jedné z nich si nalévá vodu.
"Když ti to řeknu, nebudeš vyšilovat, že ne?" Pokouším se ujistit, abych nezpůsobila nějakou další pohromu. Stačí, že se Radek ještě nevrátil a málem jsem tu probudila celou partu. Tomáš zakroutí hlavou, čímž mi dá najevo, že bude v klidu, takže se mu to rozhodnu netajit.
ČTEŠ
Sedmnáct
Romantik*Pokračování příběhu SEDM* Příběh pokračuje o sedmnáct měsíců později. Každému se za těch pár měsíců změnil život. Některému k lepšímu, některému k horšímu. Neviděli se dlouhých sedmnáct měsíců, které je změnili k nepoznání. Z Dominika je úspěšný ra...
