"Ty vole vypni to." Zamručím, když začne vyzvánět telefon. Slyším, jak Natalie hrabe rukou na stolku a nakonec se ji podaří telefon najít a zvednout.
"Ahoj." Promluví rozespale. Z telefonu slyším Radkův hlas, což mě donutí otevřít oči a začít se věnovat tomu, co se děje. Ten kluk mě poslední dobou tak sere, že to snad není možný.
"Vy mě taky, zítra se uvidíme a budeme jenom spolu zlatíčka." Zvedne se z postele a odchází do koupelny. Její hlas je plný nadšení a štěstí. Nevím, jestli je to možný, ale cítím, jak mě bodne u srdce. Musí tohle dělat přede mnou? Proč to má kurva zapotřebí?
"Už se nemůžu dočkat, mějte se, miluju vás oba, papa." Slyším jak se s nimi loučí zhruba po deseti minutách hovoru. Po chvíli vychází z koupelny a usmívá se. Já si sedám, ale její úsměv na tváři nesdílím.
"Miluju vás oba, papa." Napodobím její hlas. Její úsměv z tváře zmizí, protože ji dojde, že to, co řekla mohlo někomu ublížit. Tím teda nechci říct, že mi to ublížilo, spíš bych řekl, že mě to nasralo.
"Baví tě tohle dělat? Protože jestli jo, tak mě už to bavit přestává." Promluvím, když se zvednu. Nikdy bych holku nepraštil, ale ona někdy na facku vážně je, třeba by se konečně probrala.
"Ne Dominiku promiň, já jsem to tak nemyslela." Pokusí se mi omluvit. Jenže mě tohle celý už zkrátka nebaví.
"Kdybys to tak nemyslela, tak to neříkáš. Ale to je už asi jedno." Zakroutím hlavou nad její výmluvou.
"Hele teď se tě na něco zeptám a chci znát pravdu, ne jednu z výmluv a dalších sraček, co opakuješ stále dokola." Podívám se na ní, když zvednu ze země džíny a začnu si je oblékat.
"Plánuješ jemu někdy vůbec říct ne a rozejít se s nim, nebo se tu vlastně snažím zbytečně?" Začnu si zapínat pásek, abych se nemusel koukat na ní.
"Dominiku, můžeš se prosím tě uklidnit?" Chytí mě za ruku. Problém je, že když to zkouším v klidu, akorát mě ignoruje, takže ji musím ukázat, že už mě to všechno štve, aby konečně řekla pravdu.
"Uklidním se až mi přestaneš lhát." Podívám se ji očí, aby pochopila, že to myslím vážně.
"Dobře, máš pravdu. To co předvádím je dost prvaděpodobně na pěst, ale rozhodně to není tak, že bych tě nemilovala." Promluví po chvíli ticha.
"Když jsem nad tímhle vším pořádně zamyslela, došla jsem k tomu, že už ti prostě tolik nevěřím. Bojím se mu říct ne, protože se bojím, že to skončí jako minule." Přizná se. Je mi jasný, že jsem se nezachoval tak, jak jsem měl, ale na moji obranu, ona se ani nesnažila to nějak zvrátit. Každopádně to ale nic nemění na tom, že to, co se stalo mě mrzí a už jsem se ji asi tisíckrát omluvil.
"Zkus se vžít do mojí situace. Když jsem otěhotnila, poslal si mě do háje. Když jsem ti to konečně odpustila, našla jsem tě v posteli s jinou holkou. Radek tu pro mě byl a udělal všechno proto, abych se z těch sraček dostala. A po tom všem, co pro mě udělal mu mám ublížit? Mám ho poslat do háje? Tohle si nezaslouží." Začne se ho zastávat, ostatně jako vždycky.
"Takže já si tohle všechno zasloužim?" Zeptám se z části naštvaně a z části ublíženě. Jeho řeší každou chvíli a já jsem tu jedině na super sex.
"To neříkám, jen ti chci říct, že opustit jeho není jednoduchý, stejně jako začít věřit tobě pro mě není jednoduchý. Takže když mám být upřímná, bylo by pro všechny lepší, kdybych zůstala s Radkem. Tím, že řeknu jemu ano, bude on spokojený a Rozárka bude ve fungujícím vztahu. Když mu ale řeknu ne, zničím tím jeho důvěru a Rozárce ublížím ještě víc, obzvlášť, když vím, že ty za pár měsíců zase uděláš nějakou blbost a já toho budu litovat." Sedne si na postel s hlubokým nádechem.
ČTEŠ
Sedmnáct
Romance*Pokračování příběhu SEDM* Příběh pokračuje o sedmnáct měsíců později. Každému se za těch pár měsíců změnil život. Některému k lepšímu, některému k horšímu. Neviděli se dlouhých sedmnáct měsíců, které je změnili k nepoznání. Z Dominika je úspěšný ra...
