"Vstáváme." Probudí mě mamka. Já zamručím, ale nakonec otevřu oči a podívám se na ní. Stojí, kouká na mě a usmívá se.
"Co se stalo, že máš tak dobrou náladu?" Zeptám se, když si sednu a promnu oči. Ona si sedne ke mně a předá mi dopis. Chvíli doufám, že je to od Dominika nebo Radka, ale když se podívám na rukopis, dochází mi, že je to Hanky písmo.
"Tohle ti holky posílají, že prý plánují rozlučku se svobodou a tady máš instrukce, co budeš potřebovat." Usměje se. když domluví.
"Řekla si jim, co se stalo?" Položím otázku, mezitím, co otevírám dopis, který mi holky poslaly.
"Ne neřekla. Proč bych to dělala? I když to nebude rozlučka se svobodou, bude to váš den, který si užijete." Povzbudí mě. Má pravdu. Bude to party, kterou si užijeme, protože poslední dobou jsme se moc neviděly a nebyla to úplně hezká doba, aspoň teda pro mě.
"Co píšou, jestli to teda není tajné." Připomene, abych to nevzala špatně. Já sama ale ještě nevím, co tam je napsáno, protože to vážně dobře zalepily.
"Za pár dní se nám budeš vdávat, čehož jako družičky musíme využít a tak jsme se rozhodli najmout striptéra a pěkně to s tebou oslavit. Ne, děláme si srandu, přísahaly jsme, že stripér nebude, tak nebude." Oddychnu si, protože to mě děsilo snad víc, než celý jejich plán.
"Jelikož celá ta paráda začíná v pátek, rozhodly jsme se tě ve středu unést, abys měla čas to ve čtvrtek dospat. Takže to nezapomeň oznámit tomu svému a buď připravená, budeme u tebe kolem páté odpoledne." Otáčím papír na kterém je napsán vzkaz pro mě.
"Sbal si sebou věci, které budeš potřebovat, ale hlavně nezapomeň na plavky a teplé oblečení. Těšíme se na tebe. Rozlučce zdar. " Loučí se v dopise. Já dopis pokládám a už trochu méně vyděšená koukám na mámu, která se usmívá.
"Vidíš, užijete si to a vyčistíš si hlavu." Pohladí mě a zvedne se.
"Děkuju mami." Chytnu ji za ruku.
"Není za co, snažím se ti teď vynahradit to, jak jsem se dřív chovala." Rozejde se ven. Já se začnu hrabat z postele a když odejde, vydám se do sprchy. Sprcha je místo, kde dokáži přemýšlet a moje myšlenky se srovnávají.
Ze sprchy vylézám asi po dvaceti minutách a kontroluji telefon. Koukám, jestli mi náhodou jeden z nich nezavolal, ale panel na upozornění je prázdný. Proto beru telefon a zkouším vytočit číslo Tomáše, který by mi mohl pomoct.
"Ahoj Tome." Pozdravím ho, když konečně vezme telefon.
"Nazdaar. Co potřebuješ?" Zeptá se. Já si pouštím telefon na hlasitý odposlech a oblékám se do něčeho, v čem můžu být doma.
"Volám kvůli Dominikovi, protože on se mnou nekomunikuje. Nevíš, kde je?" Sdělím mu na rovinu, co potřebuji. Cítím, že jsem to vážně přehnala a zaslouží si omluvu.
"Tak to ti asi neporadím, protože my jsme ho od minulýho týdne neviděli." Odpoví mi způsobem, který mi moc nepomůže. Začíná mě to trochu děsit, protože má u sebe naši dceru, kterou bych ráda viděla.
"Stalo se něco?" Začne být jeho hlas plný obav.
"Ne jenom jsme se pohádali trochu, jako normálně a chtěla bych se mu omluvit." Vydechnu, když přetáhnu přes svoji hlavu svetr.
"To mě mrzí, ale nemáme ponětí kde ten vůl je, kdyby cokoliv dám ti vědět, jo?" Navrhne mile. Jako jediný z nich bych řekla, že se mnou nemá problém, což je ten důvod, proč volám jemu.
ČTEŠ
Sedmnáct
Любовные романы*Pokračování příběhu SEDM* Příběh pokračuje o sedmnáct měsíců později. Každému se za těch pár měsíců změnil život. Některému k lepšímu, některému k horšímu. Neviděli se dlouhých sedmnáct měsíců, které je změnili k nepoznání. Z Dominika je úspěšný ra...
