"Čím jsem si zasloužil, že voláš mě a ne Radka." Vyjde ze dveří, které za sebou zavře. Jeho jedovatá poznámka mě ani nemrzí, protože ty má poslední dobou furt.
"Chci se projít." Usměji se mile. Nemám náladu se hádat. Chci s ním strávit hezký večer, stejně jako dřív. Dám mu šanci o které nebude vědět. Nevím totiž, kterého mám ráda víc a potřebuji s tím trochu pomoct.
"Aha. Nahoře to tak nevypadalo." Vrátí se zpět k situaci, která se odehrála nahoře. Vím, že jsem nebyla příjemná, ale byla jsem strachy bez sebe, že nás Radek najde, což se sice nestalo, nakonec nás ale našel Jakub.
"Já vím. Byla jsem nervózní a měla jsem v hlavě zmatek." Snažím se omluvit svoje chování. Nevím, jak chci omluvit fakt, že hraji na všechny možné strany. Na druhou stranu, se aspoň snažím, i když pro svůj lepší pocit.
"A teď už ho nemáš?" Zeptá se na otázku, na kterou umím odpovědět až moc dobře. Větší nepořádek v hlavě jsem nikdy v životě neměla. Nevím, co to moje hlava vyvádí, vždyť jsem byla tak šťastná.
"Mám a přesně proto si tu teď se mnou. Třeba mi pomůžeš, abych si to v hlavě srovnala." Pokusím se mu naznačit můj plán na dnešní večer.
"Výzva přijata." Usměje se od ucha k uchu. Nemám absolutní tušení, co dělám, nebo proč to dělám, ale mám pocit, že už to víc zkazit nemůžu.
Proto se s nim vydávám na procházku, kde většinu času oba vyprávíme o tom, co se stalo za posledních pár měsíců. On mi vypráví o Londýně a já jemu o Pardubicích.
"Si si tím jistá?" Zasměje se, když odemknu dveře do domu, čímž ho pozvu dovnitř. Venku už je zima a Radek mi volal s tím, že domů přijede až ráno. Takže místo toho, abychom mačkali někde v hotelovém pokoji, jsme momentálně u mě a u Radka doma.
"Ano, máme dohodu." Vrátím ho zpět do reality. Odmítám se s ním znovu vyspat nebo flirtovat, aspoň do doby, než to s Radkem vyřeším. Mám v plánu s ním strávit večer, jako kamarádka s kamarádem. Na tom snad není nic hrozného, nebo snad je?
"Já vím. Žádné dotyky nebo líbání a už vůbec ne žádný sex. Taky si my zakázala vyznání lásky nebo jakýkoli hejt na Radka." Zopakuje moje pravidla, díky kterým jsem přistoupila na společný večer. Jestli totiž opustím Radka, nebude to kvůli Dominikovi, bude to kvůli mně.
"Jsem ráda, že si to pochopil, že jo Bedřichu, někdy se chová, jak kdyby mu bylo pět." Promluvím na kocoura, který se přijde podívat na to, kdo se vrátil. Jako vždy se nechá pochovat a podrbat, protože ví, že za chvíli dostane jeho oblíbenou kapsičku.
"Tak co máš v plánu?" Zeptá se Dominik, který se sehne k tomu chlupatému štěstí a začne ho drbat, stejně jako já před chvíli. Je roztomilé vidět ty dva spolu.
"Já nevím, ty si tohle navrhl, já jenom nabídla místo, kde zůstaneme." Vyndám ze skříňky kapsičku pro kocoura a následně její obsah vyprázdním do jeho misky.
"V tom případě si zahrajeme moji oblíbenou hru." Začne se culit. Bedřicha položí na zem a vydá se do kuchyně za mnou. Je mi jasný, jakou hru chce hrát, což mě trochu děsí. Na druhou stranu moc dobře ví, že poruší naši dohodu a moje snaha končí.
"Si šťastná?" Zeptá se Dominik, který vykopne první otázku. Jsem si jistá, že tímhle někam míří, jen ještě netuším kam. On totiž i když vypadá, že neumí do pěti počítat, umí počítat a to velmi dobře. Cokoliv dělá, má smysl.
"Proboha, co je tohle za otázky?" Zvážním. Nebaví mě hrát tyhle hry stále dokola.
"Já jsem se zeptal dřív." Nakloní se blíž ke mně s úšklebkem, za který bych ho nejraději umlátila.
ČTEŠ
Sedmnáct
Romance*Pokračování příběhu SEDM* Příběh pokračuje o sedmnáct měsíců později. Každému se za těch pár měsíců změnil život. Některému k lepšímu, některému k horšímu. Neviděli se dlouhých sedmnáct měsíců, které je změnili k nepoznání. Z Dominika je úspěšný ra...
