Sedmnáct

I vow to ...

"Tak a já myslím, že můžeme přejít k vašim slibům." Přeruší můj tok myšlenek kněz. Jsem ráda, že proslov, který trval zhruba dvacet minut je konečně na konci. Myslím, že jsem si při výběru místa, kde obřad proběhne, měla vybrat jiné místo, než je kostel. "Snoubenče, můžete začít." Podívá se na Radka.

"Natalie, tak jsme to zvládli a jsme tu, i když to tak chvílemi nevypadalo. Jsem rád, že po tom všem, co jsme spolu prožili, tu spolu stojíme, protože si to ty s kým chci být.

Nikdy by mě totiž ani ve snu nenapadlo, že se kvůli někomu tak moc změním, jako kvůli tobě. Nenapadlo by mě, že se ze mě stane nevlastní táta nebo, že mi na někom bude tak moc záležet, jako na vás dvou. Nikdo mi totiž nebyl takovým kamarádem, jako si ty. Nikdo se tak zběsile nechtěl naučit hry na playstationu jenom, aby mě mohl porazit. S nikým jsem se tak moc nenasmál, jako s tebou po nocích, kdy jsme řešili absolutní hovadiny.

Takže ti chci poděkovat za to, že tu pro mě si. Za to, že mě podporuješ, za to že mě miluješ a za to, že to se mnou zvládáš, když vybuchnu vzteky nebo se nehnu ze studia. Není to se mnou jednoduchý, ale vím, že spolu zvládneme všechno. Věřím tomu, protože jsme toho už zvládli spoustu.

Chci si tě vzít, protože s tebou chci sdílet radost, smutek a strach. Chci se vedle tebe ráno budit i když vypadáš, jak strašidlo a večer vedle tebe usínat. Chci poslouchat tvůj hlas i když mě už z tebe někdy bolí hlava. Těším se zkrátka na to, až budeme konečně rodina, protože to je to, co si momentálně přeju ze všeho nejvíc.

Přál už jsem si to od chvíle, kdy si mě poprvé ošetřila, když jsem se ve čtyři ráno polil vařící vodou. Ty si to nevěděla, protože si byla zadaná. A o to víc si tohohle všeho teď vážím, protože vím, že nejsi samozřejmost a proto ti tu teď chci pár věcí slíbit.

Chci slíbit, že tě budu milovat ať se stane, co se stane. I když na mě budeš ječet, protože jsem neuklidil nádobí nebo když budeš v noci chrápat. Budu tě chránit, respektovat tě a vždycky se tě budu snažit podpořit.

Nikdy tě nebudu brát jako samozřejmost a budu si tě vážit. Slibuju, že udělám všechno proto, aby si se necítila sama a udělám všechno proto, aby si měla na tváři ten nejhezčí úsměv, který znám. Miluju tě a slibuju, že budeš šťastná. " Dokončí jeho svatební slib, který mě dojme.

"Nevěsto, můžete." Pokyne kněz mně. Já se zhluboka nadechnu a začínám.

"Radku, víš, pamatuji si, když si se absolutně zmatený zjevil před dveřmi. Měl si na sobě červenou mikinu a první, co jsem si o tobě pomyslela bylo, že vypadáš, jak medvídek. Nenapadlo by mě, že to tebe si budu za pár let brát.

Vždycky jsem si totiž příla kluka, co mě nechá vyhrát v polštářové bitvě nebo mi dá bundu, kterou vzal navíc, protože já jsem si tvrdohlavě stála zatím, že zima není, ale nakonec se ukázalo, že zima vážně je. Neskutečně si tě vážím za to, že si se mnou nakonec vydržel, protože to se mnou není jednoduchý. Jsem tvrdohlavá, nad vším až moc přemýšlím a umím být  taky neskutečně hysterická.

Takže díky za to všechno, co si pro mě a pro Rozárku udělal, protože málo toho nebylo. Ať už si tu byl pro mě, když mi bylo zle nebo si vstával k malý, protože odmítala spát a já už byla vyřízená.

Taky se ti chci přede všemi omluvit za to, jak jsem se poslední dobou chovala, jelikož  to nebylo správný. Na druhou stranu teď už vím, že to, co mezi námi je něco jen tak nezničí.

Proto ti chci slíbit, že jako tvoje žena udělám všechno proto, aby si byl šťastný. Budu tě milovat i když se nehneš od televize, protože hrajete online zápas na playstationu nebo když se začne hrát fotbalová sezóna.

Budu tu vždycky, když mě budeš potřebovat. Budu se s tebou smát, budu s tebou brečet. Budu tě podporovat a fandit ti ve všem, co budeš dělat. Zestárnu s tebou a budu tě milovat i jako starého dědka. Slibuju, že tě budu dělat šťastným a vždycky tu pro tebe budu. Miluju tě." Řeknu a dokončím tak svoji úlohu, kterou momentálně mám.

"Dobře děkuji snoubencům za své sliby a nyní přistupme k poslednímu kroku." Promluví po tom, co já mluvit přestanu.

"Radku Chrástecký, berete si zde přítomnou Natalie Černou, slibujete, že s ní budete v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví, v bohatství i v chudobě, dokud vás smrt nerozdělí?" Zeptá se Radka. Začnu být nervózní, protože může říct ne.

"Ano." Potvrdí a mě se uleví.

"Nyní se táži Vás Natalie Černá, berete si zde přítomného Radka Chrásteckého, slibujete, že s ním budete v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví, v bohatství i v chudobě, dokud vás smrt nerozdělí?" Položí pro tentokrát otázku mně. Já se ještě na rychlo zamyslím, protože si nejsem stoprocentně jistá, jestli je to něco, co chci.

"Ano." Odpovím s mírným úsměvem. V ten moment slyším, jak si oddychne a za námi se objeví svědci.

"Teď vás poprosím o vzájemnou výměnu prstenů." Radek vezme prstýnek a nasadí mi ho, stejně jako vzápětí udělám já. Už jsem si ani nepamatovala, jak prstýnky vypadali, což je docela hanba, ale zpětně si pamatuji, že jsme se u výběru pohádali.

"A nyní můžete nevěstu políbit." Dovolí Radkovi kněz. Ten mě pak pohladí po tváři a políbí mě, přesně tak, jak jsem si to jako malá vysnila.

V sále se ozve potlesk a nakonec, ještě než se vydáme ven ho obejmu. Byly to nervy a myslím, že se nám teď všem ulevilo. Doufejme, že už to bude jenom lepší a lepší.

Po objetí se vydáváme uličkou ven do auta, které by venku mělo stát. Moje máma s tátou brečí a Dominik v sále není. Přitom jsem si jistá, že tu byl ještě než jsem začala se svým slibem. Na druhou stranu, já bych sem ani nešla, kdyby se bral on, takže to, že tu byl aspoň část obřadu je neskutečně obdivuhodné.

"Paní Chrástecká, jako první." Otevře mi dveře do auta, do něhož pak nasednu.

"Slečno Černá, je Vám dobře?" Optá se starostlivě kněz, což mě vytrhne z docela děsivé představy.

"Já.ehmm..cože?" Proberu se. Absolutně nevím, co říkal, což určitě není správně, ale v hlavě se mi honilo tisíc jiných a důležitějších myšlenek.

"Říkal jsem vám, že můžete začít se svým slibem." Uvede mě do reality kněz. Radek mě mezitím propaluje svým pohledem a vidím na něm, že je nervózní. Problém je, že jeho pocity pohřbím asi úplně, protože to, co mi momentálně proběhlo před chvílí se prostě nemůže stát. Nemůžu lhát před bohem, nemůžu to udělat.

"Já, já se hrozně moc omlouvám, ale nemůžu tu slíbit něco, co bych nemyslela vážně. Promiň Radku, ale tohle by nebylo správný." Pronesu věc, která asi zaskočí každého, včetně mě, jelikož ještě pár minut zpět jsem o tomhle byla přesvědčená.

Místo čekání na odpověď si zvednu šaty a rozběhnu se ven, abych se zbavila všech těch nepříjemných pohledů. Vím, že jsem ho musela ponížit a on mě teď asi bude nenávidět, doufám ale, že mi za to třeba jednou poděkuje i když je to asi dost sluníčkářská představa. Nemohla jsem si ho ale vzít, když si tím nejsem stoprocentně jistá.

...

Tak jsem to změnila, protože si vás za prvé vážím a usoudila jsem, že by to nedávalo na konci vážně smysl. Zamotám to trochu jinak xdd.

Mějte se a děkuju za vaši trpělivost, protože už mi z domova trochu odumírá kreativita. Hodně zdraví a pevné nervy.