Sedmnáct

I will always love you

Zlata písničku pusťte až zapnou rádio, ne hned ze začátku, díky 😂

"Bože, já se lekla." Promluvím na něj, když se otočím. Jakmile jemu dojde, že jsem ve svatebních šatech spadne mu brada, pomalu až na podlahu.

"No do prdele." Dá si ruku před pusu. Nevím, co mám na to říct, protože vím, že tohle pro něj není jednoduchý pohled. "Vypadáš nádherně." Zavře za sebou dveře. Není tu zrovna ve správný čas, jelikož se tu může každou chvíli objevit můj táta, který mě má vést za Radkem.

"Děkuju, potřebuješ něco?" Zeptám se ho, jakmile se rozejdu ke stolu, kde je sklenička s vodou. Začínám být trochu nervózní, což zapříčiňuje vysychání mé pusy.

"Jo, potřebuju ti říct, aby sis ho nebrala." Odpoví mi, jako by se nechumelilo. Nevím, jestli mám být naštvaná, smutná nebo zklamaná. To mi tohle nemohl říct, když jsem mu volala? To mi tohle nemohl říct, když jsem s tímhle vším souhlasila, abych to nenechala zajít tak daleko?

"Dominiku, víš, že tě mám ráda, ale tohle už je za hranou. Jak si můžeš dovolit přijít na mojí svatbu a říct mi tohle po tom všem. Měl si na to možnost po té hádce, nebo když jsem ti asi milionkrát volala. Teď už je docela pozdě, když tu stojím ve svých šatech." Napiji se ze skleničky potom, co mu vyčtu jeho načasování. Neuteču přeci ze své vlastní svatby, protože se borec konečně dobře probudil a došlo mu, že udělal chybu.

"Došlo mi to až dneska, když jsem slyšel tvojí hlasovku." Přizná s povzdechnutím. "Vážně ho miluješ tolik, aby si mu dneska řekla ano?" Zeptá se Dominik, když se ke mně přiblíží. Nemám ráda, když je mi tak blízko, už jenom z principu.

"Ano miluju ho. Jsem ráda, že mi odpustil a nechci to znovu podělat." Udělám pár kluků v levo, aby mezi námi byl stůl, který zamezí přímému kontaktu, jemuž bych nemusela odolat. Hrajeme si znovu na kočku a na myš, což mě akorát vytáčí do nepříčetnosti.

"Ne, jenom si něco nalháváš i když to není pravda. Kdyby si mě nemilovala, nekroužíme tu teď kolem stolu, jak magoři." Upozorní na důvod, který může za to, co zu právě děláme.

"Ne, já se snažím vyhnout jakékoliv blbosti, protože někde tady v tom baráku na mě čeká někdo koho si za pár desítek minut budu brát, protože ty si se za týden nebyl schopný ozvat a místo toho si šukal nějaký holky v bytě." Použiji trochu sprosté slova, což překvapí i mě samotnou. Mám ale pocit, že jinak mu to nevysvětlím.

"Co? Jaký holky?" Zataví se. Nevím, proč dělá nechápavého, i když moc dobře ví, o čem mluvím.

"No ty o kterých mi říkal Jakub. Ten mi taky řekl o tý trávě která tam byla a o tvým stavu ve kterém si byl. A jestli zjistím, že si tohle dělal, když tam byla Rozárka, už jí nedostaneš." Zastavím se taky naštvaně.

"Počkej, počkej, teď to úplně nechápu. Jakub ti říkal o holkách, který u mně byly a o trávě?" Mračí se způsobem, že má na čele pár vrásek.

"Přesně tak." Potvrdím. "Takže si tu nemusíme na nic hrát, ty se můžeš sebrat a odejít. Myslím, že jsme si toho řekli dost, ty si rozvrátil všechno, co šlo, ale tohle ti nedovolím. Tu chybu znovu neudělám, protože kdybych teď s tebou šla, zase to posereš a já budu sama."

"Natalie, přiznávám, ty holky u mně byly, ale nic jsem s nima neměl. Byl jsem v prdeli z toho, co se stalo a měl jsem pocit, že mi pomůže to všechno aspoň trochu zapomenout. Navíc víš, že bych Rozárce nikdy neublížil nebo nedejbože abych ji vystavil drogám." Udělá pár rychlých kroků, které nečekám, takže se přiblíží.