Pohled Natalie
"Jak teda zní ten plán?" Zeptám se pro jistotu Dominika znovu. Jsem zkrátka paranoidní a nechci, aby to prasklo dřív, než to Radkovi řeknu sama.
"Já počkám v letadle a půjdu pomalu, aby nás Radek neviděl, protože má za to, že jsem v Berlíně." Zopakuje plán, který jsem pracně vymyslela. Radek totiž bude čekat na letišti s malou a nerada bych se zrovna tam pohádala.
"Geniální." Dám mu pusu na tvář, jako odměnu. Naše chvilka je přerušena hlášením letušky, která říká, že budeme přistávat. My si zapneme pásy a čekám na tu nejméně příjemnou část z celého letu, kterou je už zmíněné přistání.
Proto se snažím myslet na něco jiného, což je v tohmle případě já a Dominik. Těhle pár dní v Londýně byly užasné a neskutečně jsem si je užila. Dominik dokázal, že chce vztah, jako předtím a ne jenom sex.
Já jsem se přiměla zase mu začít věřit, i když to není stoprocentní, je to o rozhodně větší kus, než předtím. Teď spíš musím vymyslet, jak to tomu Radkovi říct. Mám mu to říct prostě jen tak? Bude dělat velké scény? Vezme to v pohodě? Je možné to vůbec vzít v pohodě?
Celou dobu přemýšlím jen nad tímhle, až úplně zapomenu na to, že už jsme přistáli a je čas vystoupit. Beru si příruční zavazadlo, dávám Domčovi pusu a odcházím.
"Máš sedm dní." Slyším, jak za mnou řekne, ale už se neotáčím. Jsem si vědoma toho, že to Radkovi musím říct. Jen bych měla přijít na to jak.
"Ahoj zlato." Zamává na mě Radek, když se v davu lidí konečně najdeme. Stojí tam s Rozárkou v ruce a vedle něho, světe div se, stojí moje máma, která se tváří, jak kdyby měla jít na pohřeb.
"Ahoj, sluníčka." Rozejdu se k nim. Radkovi dám pusu a hned si vezmu Rozárku, která mi neskutečně chyběla. Kdybych byla mohla, vzala bych si ji sebou.
"Jak si se měla?" Začnu na malou mluvit. Ta je šťastná, že mě vidí a něco mi nadšeně vypráví, i když ji absolutně nerozumím.
"Jak si se měla ty?" Zeptá se mě Radek. I když jsem se právě vrátila od Dominika, neskutečně ráda ho vidím. Chyběl mi ten jeho úsměv a vůně.
"Dobře, jsem trochu unavená, ale bylo to fajn." Řeknu pravdu. Bylo to neskutečně hezký, ale jestli mi něco chybělo, byl to spánek, který jsme moc nepraktikovali. Už se poporavdě těším na postel a chvíli klidu, který stejně mít nebudu vzhledem k těm hádkám, které se chystají.
"To jsem rád, čeká na nás Ivana, kvůli svatbě, potřebuje s námi něco vyřešit ještě." Rozejdeme se společně ven, když mi omotá ruku kolem mého pasu. Bože můj, už to potřebuji nějak vyřešit, jinak se zblázním.
"Radku myslíš, že by si mohl vzít malou do auta? Já bych tu potřebovala ještě něco koupit s Natalie pro tátu." Poprosí Radka moje máma a mně je jasný, že absolutně nejde o nějaký nákup, nýbrž o můj pobyt v Londýně s Dominikem.
"Určitě, ty víš, kde parkujeme." Usměje se a dá mi pusu, ještě než odejde.
"Můžeš mi vysvětlit, o co se to momentálně snažíš?" Zeptá se, ale zní v klidu. Z hlasu spíš cítím obavy než vztek nebo naštvaní.
"Netuším a samotnou mě to štve." Odpovím jí. Doufám, že mi pomůže, ale myslím, že jestli mi nabídne pomoc, bude to tím druhým směrem, než chci já.
"Víš, že jsem s nějakými scénami skončila, ale neděláš dobře." Položí ruku na moje rameno a mluví neskutečně vážně. Evidentně se vážně poučila z toho, co se stalo a už to nechce opakovat. Navíc ani nevím, co ji Dominik vlastně řekl, on si hrál na tajemného, což mě děsí o to víc.
"Pamatuješ si na strejdu Jáchyma?" Zeptá se. Musím trochu zalovit v paměti, abych si na něj vzpoměla. Byl to tátův spolužák na vysoké škole a jeden z nejlepších kamarádů, co si pamatuji. Jednu dobu to byl i jejich kolega, ale pak najednou zmizel.
"Jo, ten jak k nám chodil každý čtvrtek na večeři?" Vzpomenu si na večeře s ním, vždycky mi nosil knížky, které mám do teď.
"A vzpomínáš si, že pak najednou přestal? Odstěhoval se pak přeci do Washingtonu a už jsme ho nikdy neviděli." Snaží se mi připomenout tu dobu, kterou si začínám vybavovat.
"Jo vzpomínám." Zakývám hlavou na souhlas. Pamatuji si, že mi pak ještě pár měsíců posílal knížky každý měsíc, ale nakonec ustalo i to.
"Já si s ním tenkrát začla. Začalo to blbými narážkami, pokračovalo to večeřemi a skončilo to u nevěry tvého táty. Do teď se za to stydím, ale tenrát mi to bylo jedno. Milovala jsem oba a nevěděla jsem koho. Nakonec jsem si vybrala to, kde jsem měla jistotu, což byl tvůj táta a Jáchym odjel pryč. Za pár měsíců se ukázalo, že taky spal s pár dalšími sekretářkami a účetními...." Přeruším ji já, protože mi přijde, že to co říká, není moje situace. Ona ale nevnímá to, co říkám a pokračuje dál.
"Teď zpětně jsem neskutečně šťastná, že jsem neodjela s ním do té Ameriky, jak jsem původně chtěla. A teď vím, že nemusím jediného rozhodntí litovat, i když mě to tenrát mrzelo. Protože nikdy nevíš, jestli toho rozhodnutí nebudeš náhodou litovat. A vím, že tohle asi není tvůj a Dominika, ale on ti zase neskutečně ublížil a ne jednou." Pokusí se aspoň trochu usmát. Připomíná mi přesně to, čeho se bojím. Na druhou stranu ale věřím, že Dominik už nic takového neudělá.
"Každopádně i když Dominika nedokážu vystát, jsem tu pro tebe a podpořím každé tvoje rozhodnutí. Jen si to promysli, aby zase neudělal něco, co už by tě už tentokrát mohlo zničit." Řekne věc, která mi vyrazí dech. Nevím, jestli to dělá z nějakého důvodu, nebo to myslí vážně, ale vyrazí mi tím dech. Ty terapie jí vážně pomáhají.
"Děkuju, aspoň, že někdo." Obejmu jí. Mám týden na to, poslat Radka do háje, jinak ztratím Dominika.
"A teď už pojď, ať tam nejsou sami tak dlouho." Rozhodne a my se vydáváme do auta. Radka nacházíme v autě s malou a vyrážíme domu. Jeho ruka je na mém stehnu celou cestu a mně to kupodivu nevadí. Už to ale není tak, že bych z něj byla v háji. Už je to jenom o tom, že vím, že on mi neublíží a bude to s ním jednodušší. U Dominika je ta neskutečná jiskra, která se ale bojím, že jednou vyhasne. A co zbyde po tom?
Každopádně, jak řekla máma. Můžu litovat každého z těch rozhodnutí, stejně jako litovat nemusím. Nevím, co se stane a proto bych měla dělat, co chci teď. A momentálně je a bude rozumnější vzít si Radka, který je můj nejlepší kamarád a partner zároveň, ale vyčítala bych si to. Přesně proto i když vím, že to bude bolet jak mě, tak Radka, věřím, že to pochopí. Věřím, že pochopí, že se s ním rozejdu.
Co mu ale zatím neřeknu bude o mně a Dominikovi. Myslím, že už takhle to bude rána. Nebudu mu ubližovat ještě tím, že jsem s Dominikem. Chvíli se tak budeme ještě skrývat a až se to uklidní, vyjdeme s tím na povrch. Bude to pak sice asi chvíli vřít, Jakubové mě asi pravděpodobně budou nenávidět, ale já s tím počítám.
Vybrala jsem si to, tak to teď musím zvládnout.
...
To jsem teď nějaká aktivní, že jo.
Každopádně doufám, že jste spokojeni a že se vám kapitola líbila. Teď teprve se to všechno začne otáčet a až teď to začne být zajímavý.
Jinak mám v hlavě nápad na knížku. Bylo by to už hodně fiktivní, má rozdíl od tohohle. Chtěla bych to tak nějak hodit do prostředí mafie a mám otázku. Bavilo by vás to?
Tak mi k tomu něco napište a papa, buďte safe. ❤️❤️❤️❤️
ČTEŠ
Sedmnáct
Romance*Pokračování příběhu SEDM* Příběh pokračuje o sedmnáct měsíců později. Každému se za těch pár měsíců změnil život. Některému k lepšímu, některému k horšímu. Neviděli se dlouhých sedmnáct měsíců, které je změnili k nepoznání. Z Dominika je úspěšný ra...
