"Co děláš Natálo?" Zabručí Tomáš z gauče, když přijdu do kuchyně, abych si natočila vodu. Včera jsme toho nakonec nevypili málo, takže mě hlava bolí celkem dost a potřebuji prášek.
"Beru si prášek Tomášku." Vrátím mu to za tu Natálu, protože tohle oslovení nemá rád. Jakmile prášek zapiji a otočím se na něj. Můžu pozorovat, jak moc rozespalý je. Oči má ještě zalepené a vlasy má rozcuchané tak, jak snad ani já ne.
"Kolik vůbec je?" Lehne si zpět do postele.
"Deset ráno." Vydechnu sedající si na židli. Myslím, že jsem to včera neměla míchat, kdybych pila jenom víno, nebolela by mě teď tak hlava.
"Ty vole, já asi umřu." Zaskuhrá, což mě pobaví. Každopádně, jakmile mě bodne v hlavě, smát se přestanu a místo toho mu radši podám prášek s vodou, aby se totohle utrpení zbavil. "Vždyť jsme toho neměli tolik." Pozastaví se nad tím, že jsme jak kdybychom vypili deset těch flašek.
"Asi jsme to hodně namíchali." Vysvetluji si naše utrpení jediným způsobem.
"Achjo, my máme navíc dneska to nahrávání s těma volama." Naráží na Němce. Nemyslí to zle, jako třeba já, ale myslím, že stejně tak to nemyslí dobře. "Jakub mě zabije." Podívá se do telefonu, kde asi není nic hezkého.
"Nezabije, ale dostaneš pokutu." Připomenu mu trest, který dostane každý, kdo je někde později než má. Kuba si tím snaži kluky vycvičit, aby nechodili pozdě, jen je otázka, jestli to funguje.
"To dostaneš, Jakub tě už celkem dlouho nahání." Ozve se Dominik od dveří. Nechápu, že jsme ho neslyšeli přicházet, ale on se vždycky někde objeví, aniž bychom to zaregistrovali, takže už asi ani nemá cenu hrát překvapenou. "A možná tě i zabije." Zasměje se při pohledu na jeho zděšený výraz, když se objeví v obýváku.
"Kurva." Zvedne se Tomáš z gauče a začne se oblékat. Moc dobře si totiž umí představit, jak na něj bude Jakub řvát.
"Ty si mu hlavně vzal klíče od studia a oni se tam teď nemůžou dostat." Vysvětlí, proč ho Kuba tak sháněl. To by pak vysvětlovalo ten zděšený výraz, který měl, když se podíval do telefonu.
"Víte co, já teď prostě zmizím a odstěhuju se co nejdál odsud." Přetáhne si triko přes hlavu a svižným krokem se rozejde ven.
"Jenomže Kubovi se nechováš." Zasměji se znovu při představě, že se Kubovi snaží schovat. Sám si je vědom toho, že když ho Kuba nezabije, tak minimáně dostane šílenou pokutu.
"Tak se mějte a držte mi palce." Vykoukne naposledy z předsíně a potom už se jenom ozve bouchnutí dveří. Bylo to rychlejší, než jsem si představovala.
"To je blbec." Zakroutím hlavou nad Tomášem a jeho zapomínáním. Já ve své podstatě ještě obdivuji Jakuba, že s nimi pracuje a zvládá to. "Co ty, jak ti je?" Podívám se na něj. Nevypadá úplně zdravě, což mě donutí si vzpmenout na to, co se včera dělo.
"Asi si ještě půjdu lehnout." Odpoví mi unaveně. Já si povzdychnu, ale radši se začnu věnovat mytí nádobí, které tu po včerejšku zůstalo. Tak nějak nechci dál přemýšlet nad tím, co všechno si pak ještě musel vzít.
"Ty si naštvaná?" Ptá se opatrně. Jediná omluva pro tuhle otázku by byla ta, že si nic nepamatuje, protože jestli si na včerejšek pamatuje, muselo mu být jasný, že se naštvu. O něco jsem ho poprosila a dočkala jsem se absolutního ignorovávání mé prosby.
"Ne, jak bych mohla, když jsem tě včera o něco poprosila a ty si to jenom ignoroval." Odpovím mu ironicky. S nádobím samozřejmě začnu naštvaně třískat s čímž bych měla přestat, jinak se při počtu našich hádek můžu odstěhovat rovnou do obchodu s nádobím.
ČTEŠ
Sedmnáct
Romance*Pokračování příběhu SEDM* Příběh pokračuje o sedmnáct měsíců později. Každému se za těch pár měsíců změnil život. Některému k lepšímu, některému k horšímu. Neviděli se dlouhých sedmnáct měsíců, které je změnili k nepoznání. Z Dominika je úspěšný ra...
