"Když já si tím nejsem jistá." Snažím se o to, abych tenhle bláznivý nápad neodsouhlasila. Nechci toho potom litovat, natož mu znovu ublížit tím, že se neuhlídám.
"Čím si nejsi jistá? Tím, že si mě nechceš vzít? Protože jestli sis všimla, tak máš stále snubák." Vezme do svojí ruky tu mou, abych se na ní podívala.
"Zkus se teď vykašlat na něj. Teď mysli jen na nás dva a na to, jak ti se mnou je. Představ si, že by se tu Dominik vůbec neobjevil. Vždyť tenkrát sis mě chtěla vzít, nebo snad ne?" Položí dost důležitou otázku.
"Jo chtěl.." Přeruší mě Radek polibkem. Přeruší mě uprostřed věty, která měla jedno ale, který ho ale evidentně nezajímá. Možná je to ale, který zajímá jenom mě, protože nad vším moc přemýšlím.
"Dobře, dobře, vezmu si tě." Promluvím potom, co náš polibek skončí. Budu věřit tomu, že Dominik o mně nemá zájem, kdyby měl, ozval by se. Když tě kluk chce a líbíš se mu, udělá přeci všechno proto, aby s tebou byl a dostal tě. A mně přijde, že Dominik dělá úplný opak.
"Myslíš to vážně? Protože jestli jo, musím zavolat klukům, abych měl taky nějakou rozlučku." Začne trochu vyšilovat, ale to ho dělá akorát ještě víc roztomilým.
"Jo myslím, jinak bych to neříkala." Pohladím ho po tváři už s lepší náladou. Jsem ráda, že je šťastný, protože pak jsem šťastná i já.
"Tak utíkej, ať to stihneš." Pohladím ho po tváři už s úsměvem na tváři. Chyběl mi jeho úsměv, který má, když je šťastný. Chyběl mi on.
"Dobře, utíkám. Uvidíme se zítra, miluju tě." Obejme mě způsobem, že mě přidusí, ale pak už nasedne do auta a odjede. Já se vydávám za holkami, které koukají přes žaluzie ven, aby věděli, co se stalo.
Nechápu ovšem ale, že jsem tak otočila. Když jsem ale viděla to jak kouká a jak se usmívá, nedokázala jsem říct ne. Chci aby byl šťastný a to evidentně je. A když k tomu přidám ten fakt, že něco z toho všeho je znamení, věřím tomu. A jak řekl, zvládneme to. Přeci jsem si ho sama vzít chtěla.
"Koukej mluvit, protože i když jsme se snažily odezírat, absolutně nevíme, co jste říkali." Skočí na mě Kája, jakmile otevřu dveře do bytu. Není ale sama, kterou to zajímá, prototže jsou všechny holky zticha a čekají na to, co se stalo.
"Myslím, že si všechny můžete připravovat šaty na sobotu, protože svatba bude." Odpovím tajemně. Jakmile to holkám dojde, začnou ječet a rozběhnou se ke mně.
"Takže jste to vyřešili?" Ujišťuje se Anička s kterou jsem před chvílí tohle téma řešila.
"Jo, on mi odpustil a mně došlo, že než se tu zaobírat člověkem, který mi neustále jenom ubližuje bych si měla vzít někoho, kdo mě miluje." Pokusím se to holkám objasnit. Musím se přes tohle nějak dostat a myslím, že tohle je to, co mi pomůže.
"Kámo, já se tak těším." Skočí na mě Hanka, která ještě pár sekund zpět byla na druhé straně místnosti. Absolutně nechápu, jak se ke mně tak rychle dostala a stihla mě tak rychle shodit na gauč.
"To je dobře, ale je tu jídlo, takže bychom se mohly těšit u jídla, co myslíte?" Zasměje se Anička, která stojí ve dveřích do kuchyně. Hanka zakývá na souhlas a společně si sedáme ke stolu, kde je snad úplně všechno. Od veganských směsí a salátů pro Káju, až po řízečky, které jsou pro mě.
...
"You can dance, you can jive
Having the time of your life
Ooh, see that girl, watch that scene
Digging the dancing queen"
ČTEŠ
Sedmnáct
Romance*Pokračování příběhu SEDM* Příběh pokračuje o sedmnáct měsíců později. Každému se za těch pár měsíců změnil život. Některému k lepšímu, některému k horšímu. Neviděli se dlouhých sedmnáct měsíců, které je změnili k nepoznání. Z Dominika je úspěšný ra...
