Sedmnáct

Can you arrange it?

"Hele jste nějak domluvený s tím Dominikem, kdy s ní přijede, já jenom, že je dneska středa a večer odjíždíš s holkama na tu rozlučku." Projeví obavy máma, která je jako vždy v kuchyni a něco vaří.

"Byly jsme domluveni na středu, že mi ji předá, ale zatím se mi neozval." Odpovím ji. Nepopírám, že nejsem trochu nervózní, ale můžu začít vyšilovat až v ten moment, kdy ji dneska nepřiveze nebo se neozve.

"Počkej ty s tím nic neuděláš?" Začne vyšilovat ona.

"Mami v klidu, dneska s ní přijede, včera jsem mu posala zprávu, že jsem u tebe a že má Rozárku přivézt sem." Pokusím se ji uklidnit, protože vypadá, ža každou chvíli dostane infarkt. Konec konců, kdybych na něj nevyjela, dost pravděpodobně bychom teď normálně komunikovali.

"Jak mám být v klidu, když má teď mojí vnučku feťák, který odmítá zvedat telefony." Jančí o něco víc, než před chvílí.

"Mami není to feťák a když je s ní, tak ani nepije." Sedám si na barovou židli v kuchyni a sleduji, jak s naštvaným výrazem míchá směs na pánvi.

"To doufám, protože jestli se jí něco stane, tak už nevyleze z kriminálu.." Přeruší její vyhrožování telefon. Já se zvednu rychlostí blesku, doufající, že volá Dominik, ale zase jsem zklamaná. Na telefonu na mě vyskočí jméno Tomáš, který by mi ale mohl pomoct.

"Ahoj Tome, něco nového? Ozval se Dominik?" Vychrlím na něj okamžitě, co zvednu telefon.

"No nazdar, taky tě rád slyším. A mám pro tebe dvě zprávy, jednu dobrou a jednu blbou, kterou chceš slyšet dřív?" Zeptá se docela vysmátej, což mě aspoň trochu uklidní. Nezní, jak kdyby se stalo něco vážnýho.

"Začni tou dobrou a pak mi řekni tu špatnou." Rozhodnu se pro pořadí.

"Dobře, máš to mít. Ta dobrá je, že tu byl Dominik i s Rozárkou a ona je pohodě. Ta horší už je ta, že si ji tu máš vyzvednout, protože tě nechce vidět." Řekne už trochu méně nadšeně.

"To je výborný, ale děkuju moc." Poděkuju mu s povzdechnutím.

"Hele, co se stalo? Proč Dominik vypadal, jak kdyby proletěl mlátičkou?" Zeptá se s obavami v hlase.

"Něco s čím si musím poradit já sama. Neřeš to prosím." Poprosím ho s velikou prosbou v hlase. Děsí mě, že to všem musím vysvětlovat.

"Dobře, kdyby ale bylo potřeba pomoct, tak řekni." Povzbudí mě mile a zavěsí. Svůj telefon položím na kuchyňský ostrůvek a podívám se na mámu, která se tváří, zděšeně.

"Nemusíš se bát, Rozárka je v pohodě. Dominik ji dal ke klukům, aby se němusel vidět se mnou." Přiznám. Jsem trochu zklamaná a smutná, ale je to jeho rozhodnutí a já ho budu respektovat. Nechce mě vidět? Dobře, tak se neuvidíme. Já už tohle odmítám řešit stále dokola.

"To si děláš srandu?" Vyvalí na mě oči.

"Ne nedělám." Pousměji se, protože brečet nemá cenu. Ono se to nějak vyřeší a když ne, tak ne.

"Přísahám bohu, že..." Přeruší ji znovu telefon, což mě donutí se zasmát. Beru telefon do ruky a přijmám hovor, který už nebude tak příjemný, jako ten předchozí.

"Můžeš mi kurva vysvětlit, co se stalo?" Vyjede po mně Jakub. Čekala jsem, že bude volat, ale myslela jsem, že to bude trvat déle. Podle mě volal ve stejný moment, co Tom, ale Tom se dovolal první.

"Mám poctit, že to víš a nemusím ti to vysvětlovat." Odpovím mu na jeho otázku. Oba si uvědomujeme, k čemu došlo.

"Ty seš tak blbá, že to není ani možný." Povzdychne si. Říká věc, kterou už sama vím, takže se s ním ani nebudu hádat.

"Já vím, říkal si to. Měla jsem tě poslechnout." Zvednu se, abych na sobě neměla upřený pohled mámy a odeberu se tak do obýváku.

"Já vím, ale teď už to nemá cenu řešit. Můžeš mi jenom vysvětlit, co se stalo? Abych věděl, jak to mám začít řešit?" Poprosí mě o vysvětlení situace, kterou si pamatuji až moc dobře. Divím se, že to chce řešit, protože hlásal, že to v tom nechá vykoupat mě až po uši.

"Dominik přijel pro Rózu, řekl to Radkovi, pak se servali a nakonec oba bouchli dveřmi. Dominik vám to neřekl?" Přijde mi zvláštní, že se Dominik nepochlubil, jak se mu to povedlo všechno vyhrotit.

"Dominik v podstatě kromě jedný věty nepromluvil a Radek ten mluví, ale ne o tomhle." Vysvětlí mi Kuba. Já si sedám na gauč ne s úplně dobrou náladou.

"Kubo já vím, že si asi neskutečně naštvaný, ale já jsem to chtěla vyřešit v klidu." Pokusím se aspoň trochu omluvit, protože mi tyhle hádky vadí.

"Natalie, tohle nešlo vyřešit v klidu, to sis měla rozmyslet než sis začla s kamarády, ale teď už to asi nemá cenu. Já teď pojedu za Nikem a potom ti zavolám." Oznámí mi a zavěsí, aniž by mě nechal odpovědět. Absolutně nechápu, jak to chce vyřešit, ale asi ví, co dělá.

"Mami, já pojedu pro Rozárku." Oznámím zase já mamce a odcházím do auta, kterým se vydávám za kluky.

Pohled třetí osoby

Jakub nasedá do auta, aby navštívil Dominika, který je zpátky u sebe doma. Ještě než vyráží, volá Radkovi, aby s ním probral, jak to bude dál. Chce tuhle nelibou situaci nějak vyřešit, aby se dalo pracovat dál.

"No nazdar, jedu za Dominikem a rád bych tuhle situaci nějak vyřešil." Oznamuje Kuba plán Radkovi, když to Radek zvedne.

"To by mě zajímalo jak." Zasměje se Radek do telefonu. Už není tak naštvaný, jako byl předtím, stále ale odmítá s Natalie nebo Dominikem komunikovat.

"Mám plán, ale potřebuju vědět, jestli furt chceš Nat, protože jestli jo, máš dost velkou šanci." Řekne Kuba, který mezitím startuje auto a vyjíždí za Dominikem.

"Jakože by si ji zázračně dostal Dominika z hlavy? Vždyť je jím úplně posedlá a já nemám šanci." Pronese naštvaně Radek do telefonu, když chodí po pokoji sem a tam.

"Hele mám plán, ale chci vědět, jestli to má cenu. Moc dobře víme, že když ty dva skončí spolu, tak to dopadne další hádkou a průserem. Takže buď se postarám o to, ať je s tebou nebo sama." Řekne tajemně Jakub, který se do tohohle nikdy nemotal. Začíná hrát hru, která není fér, má ale pocit, že to něčemu pomůže.

"Takže mi chceš říct, že dokážeš docílit toho, aby se za ním už do postele nevrátila?" Položí otázku. Začíná ho zajímat Jakubův plán, který má už v hlavě Kuba nějakou dobu.

"Jo dokážu. Potřebuju ale vědět, jestli to má cenu. Vezmeš si jí, když to rozjedu?" Zeptá se důležitě, aby věděl, jestli se má pokusit o to, co ho napadlo.

"Samozřejmě, že si ji vezmu. Miluju jí, ale bojim se, že ji Dominik zase nějak dostane." Nadechne se zhluboka Radek, aby se uklidnil. Při pomyšlení na Dominika se mu otevírá kudla v kapse. Natalie ale stále miluje a byl by schopen ji odpustit.

"Máš to mít, pak ti dám vědět. Jen tě prosím neříkej Dominikovi, dělám to jak pro vaše dobro tak i pro jeho, takhle to bude lepší." Poprosí Jakub Radka o maličkost. Kdyby se dozvěděl, co se stalo, nemuselo by to dopadnout dobře.

"Nikomu nic neřeknu, jen je dostaň od sebe." Poděkuje Kubovi Radek.

...

Tak dneska další kapitola, která je zajímavá. Všechno se děje a všechno má nějaký smysl, ale to uvidíte později. Doufám, že vás to zaujalo, protože mi přijde, že absolutně překopám styl psaní.

Mějte se zlata a papa 💖💝💕