"Hodně štěstí." Pousměje se na mě aspoň trochu povzbudivě Kája, která se rozejde od dveří.
Já otevírám dveře, jež byly přivřené a vidím člověka, kterého bych tady potom všem nečekala. Stojí tu přede mnou s kytkou v ruce a já absolutně nechápu, co se právě děje. Jak mě tu vůbec našel?
"Ahoj?" Podívám se na něj zmateně.
"Ahoj, myslíš, že bychom si mohli promluvit?" Pousměje se. Mluví potichu, abych ho slyšela jenom já, ale myslím, že ho holky slyší i tak. Ony slyší všechno, ať se člověk snaží, jak se snaží.
"Jo, určitě." Souhlasím. On se rozchází ven a já za ním, přičemž ucítím jeho vůni, která mi chyběla. Díky bohu jsme v prvním patře, takže to ticho, který vládne, když vycházíme netrvá tak dlouho.
"Jak si mě našel?" Začnu neutrální otázkou, myslím, že se nemusíme pohádat hned na začátku.
"Holky to plánovaly dlouho a my jsme jim pomáhali vybírat místo." Vysvětlí mi. Zaráží mě, že se na mojí rozlučce se svobodou podíleli nějakým způsobem všichni. Nečekala bych, že do toho zapojí i kluky.
"Jinak tohle je pro tebe." Podá mi tulipány, které má v ruce. Já si je s mírným úsměvem převezmu a přičichnu si k nim. Moc dobře ví, že tulipány jsou narozdíl od růží moje oblíbené.
"Proč si tady?" Položím už konečně otázku, na kterou chci znát odpověď.
"Myslel jsem, že bychom si o tom všem mohli ještě jednou promluvit." Navrhne, když se opře o zeď. Začne něco hrabat v kapse, až nakonec vytáhne cigaretu, kterou sí následně zapálí.
"Dobře, kde mám začít?" Jsem nadšená, že to chce probrat v klidu.
"Tam, kde chceš ty, chtěla si předtím o tom mluvit, tak můžeš teď." Uvede na pravou míru Radek. Nezní sice nadšeně, ale na druhou stranu nezní ani nijak naštvaně. Jsem vděčná, že i potom, co se stalo dokážeme normálně mluvit.
"Uf, kde začít? Myslím, že jako první, bych se ti měla omluvit. Za všechno, co se stalo, za to, jak jsem ti lhala, za tu svatbu, zkrátka za všechno. Druhá věc, kterou mám na srdci je ta, že jsem se ti to bála říct, protože jsem se bála, že ti to ublíží. Vím, že jednou nebo později si se to musel dozvědět, ale mně to tenkrát asi nedocházelo. Nedocházelo mi, že je jedno, kdy se to dozvíš, protože ti to ublíží stejně. Každopádně mě to neskutečně mrzí a hrozně se ti omlouvám." Řeknu mu všechno, co jsem chtěla. Myslím, že vyprávět mu kolikrát a jak jsme to spolu dělali, to úplně nechce slyšet.
"Mrzí tě to hodně?" Zeptá se s popotáhnutím z cigarety.
"Jo, nikdy mě nic víc nemrzelo víc. Nejradši bych to vrátila, ale vím, že tohle zní jenom jako fráze a vrátit to už nejde. Nechci aby sis myslel, že tě nemiluju, protože to není pravda. Miluju tě, jen jsem Dominikovi nebyla schopna říct ne, protože s ním mám neskutečně silný pouto, který prostě nejde vymazat. Tohle asi nejde úplně vysvětlit, ale je to prostě on. Zná mě, ví jak na mě, já vím, jak na něj. Mezi námi je prostě něco a vždycky to tu bude." Snažím se mu vysvětlit svoje chování. Problém je, že tohle nejde vysvětlit, protože to je, jak kdyby bylo mezi námi něco, co je mezi nebem a zemí.
"Možná to nebudeš chtít slyšet, ale jeho jsem milovala, ale nevěděla jsem proč. Tebe jsem miluju za to, kdo si a co si pro mě udělal a to se nezmění. Možná jsem udělala chybu, možná ne, to teď nedokážu říct, ale tak to je a stalo se to a já s tím už teď nic neudělám." Řeknu věc, která sice není to, co chce slyšet, je to ale pravda.
"Víš, možná teď budu znít, jak blázen, ale já jsem schopnej ti to odpustit. Jsem schopnej se k tobě vrátit a zapomenou na to všechno." Vypadne z něj věc, která mě zarazí neskutečným způsobem.
"Počkej, jako, jakože by svatba proběhla? Ty by si byl to všechno schopný zapomenout?" Ptám se. On zahazuje cigaretu na zem a já začínám chodit tam a zpátky, protože tohle nebylo něco, co bych čekala.
"Jo, absolutně, protože tě miluju a chci s tebou bejt." Rozejde se ode zdi ke mně. "Chci si tě vzít a chci, aby si byla moje žena." Přiblíží se ke mně ještě o něco víc, než by měl.
"Radku, ale já si nejsem jistá, jestli si pochopil to, co jsem ti tu teď řekla. Nikdy ti nebudu moc dát stoprocentní jistotu, že se to nestane znovu. Můžu se snažit, jak chci, ale stejně stačí pár jeho dotyků a stane se to znovu." Pokouším se ho přesvědčit o tom, že tohle není dobrý nápad. Nechci mu ublížit znovu.
"Zvládneme vyřešit i tohle, stejně jako všechno ostaní. Nechci ti zakazovat se s ním vídat nebo tu na něj kydat špínu, ale oba víme, jakej člověk to je. Ublížil ti a ublíží ti znovu. Podívej se, kde je teď a co dělá. Ohrožuje vaše dítě a ty tu přemýšlíš nad tím, jestli se k němu vrátíš." Snaží se mi ukázat pravdu, kterou se snažím pohřbít někam hodně hluboko.
"Zaprvé, jak o tomhle víš? A za druhý, jak víš, že bych se k němu vrátila?" Položím dvě otázky, které mě trochu vyvedou z míry.
"Jakub o tom mluvil, když se od Dominika vrátil. Proto jsem tady, abych zastavil něco, co tě jednou zničí. Znám tě, znám jeho a nechci aby si to brala jako radu tvýho ex-snoubence, ale jako někoho kdo vás oba zná." Chytá mě za ruce a kouká mi do očí. Vím, že to myslí dobře, ale nemám ráda, když mi někdo mluví do života.
"A jak to mám brát? Mám pocit, že si tady, aby si tuhle válku o mně vyhrál." Vytrhnu ruce z jeho sevření a následně jimi začnu máchat ve vzduchu.
"Ty vole, vždyť tu žádná válka není, nebo aspoň ne z mojí strany. Snažím se ti tu jenom vysvětlit, že já tě miluju. Chci si tě vzít, chci, aby si byla moje žena. Jsem tady po tom všem, co se stalo na rozdíl od Dominika. A já tě prosím, aby si se na tohle všechno podívala, protože zjistíš, komu tu můžeš věřit a kdo tě tu vážně miluje." Dojde ke mně, aby mě pohladil po tváři.
"Miluju tě víc než cokoliv na světě a už sem ti to milionkrát řekl. Miluju vás obě, víc než cokoliv jiného. A ty si mi před chvíli řekla, že miluješ mě. Proč máš potřebu to stále popírat? Proč si furt zakazuješ být šťastná?" Šeptá. Koukám mu do očí, které mě přesvědčují o tom, že nelže. Přemýšlím a vracím se zpátky do minulosti. Dochází mi, že s ním jsem byla šťastná stále, s Dominikem jenom chvílemi. A váš partner nebo manžel by měl být i vašim nejlepší kamarádem, což Radek je na rozdíl od Dominika.
"A kdo to je" Zeptám se s nadějí, že mi poradí. Jak by mi ale mohla poradit, když je jenom v mojí hlavě.
"Osud ti dá znamení, neboj se. Jen si ho musíš jako znamení připustit, potom, to bude jasnější než studánka s křišťálovou vodou." Zmizí. Zmizí a já cítím, jak se začínám probouzet.
Co když to znamení bylo to, co Kuba řekl. Co když to, že mi nebere telefon a blbne s holkama je znamení, které jsem si nechtěla připustit? Co když tohle je to znamení, že si mám vzít Radka a přestat bojovat sama se sebou?
...
Já vím, že mě milujete za to, jak to umím useknout. Jinak Natalie se brání té svatbě, ale těžko říct, jestli si ho nakonec vezme.
Mějte se a papa zlata. ❤️❤️❤️
ČTEŠ
Sedmnáct
Romance*Pokračování příběhu SEDM* Příběh pokračuje o sedmnáct měsíců později. Každému se za těch pár měsíců změnil život. Některému k lepšímu, některému k horšímu. Neviděli se dlouhých sedmnáct měsíců, které je změnili k nepoznání. Z Dominika je úspěšný ra...
