"To je taková hovadina." Povzdychnu si zoufale, když si nedokážu vzpomenout na odpověď, kterou po mně Dominik chce. Přípravy na maturitu jsou v pokročilém stádiu a já nejsem schopná po tom roku, kdy jsem do školy nechodila, přijít na to, jak se to všechno naučit.
"To zvládneš, už umíš víc než polovinu." Pokusí se mě podpořit. Nevím, mám pocit, že nejlepší by bylo se vzdát a pokračovat v agentuře bez maturity. "Navíc máš ještě měsíc a půl do tý ústní." Pokračuje v podpoře dál. Vím, že v tohmle jsem trochu víc vynervovaná, než bych být měla, ale moc s tím neudělám
"Kašlu na to, jdu něco uvařit." Rozhodnu se. Potřebuji se nějak odreagovat, jelikož už toho dneska bylo vážně dost.
"Tak běž, já tam za chvílu budu, potřebuju si ještě něco vyřídit." Řekne, když se zakouká do telefonu. Já se s kručícím žaludkem zvednu, abych už konečně něco uvařila.
"Mama." Slyším Rozárku, která ještě před pár chvílemi spala. Místo toho teď ale stojí v postýlce s očima dokořán, snažící se mě na sebe upozornit.
"Tak pojď." Vezmu ji z postýlky, což ona uvítá. Scházím s ní do obýváku, kde si s ní sedám na gauč. Ona se okamžitě rozleze dolů, protože hrozí, že bych ji dala pusu, což by pro ní znamenalo tu největší formu trestu.
"Natalie, slib mi, že nebudeš ječet, když ti teď něco řeknu." Ozve se z ničeho nic Dominik ze shora. To mě trochu vyděsí, ale myslím, že se toho za poslední dobu tolik věcí nějakým způsobem zkazilo, že už mě v podstatě nic nerozhodí.
"Podle toho, co to je." Uvedu na pravou míru. Přeci nebudu slibovat něco, co nemůžu dodržet.
"Nějak se dostalo ven, že jsem táta a jsou toho plný noviny." Objeví se dole. Já místo toho, abych začala vyšilovat se radši zhluboka nadechnu a zavřu oči. Napočítám do deseti a až pak se zvednu.
"Jak myslíš nějak?" Zeptám se ho, jakmile mu vezmu telefon. Má pravdu s tím, že o tom píšou snad úplně všichni od Refresheru až po nějaké neznámé portály. "To byly ty dvě nány, co jsme potkali." Vrátím mu vytočeně telefon a rozejdu se do kuchyně, abych se zaměstnala něčím jiným. Ještě předtím si ale vezmu telefon ve kterém otevřu Instagram, abych zjistila, jak vypadají moje zprávy.
"Ty krávo, Nik je můj.
Doufám, že tě opustí.
Si pěkná kurva když šukáš všechny v milionech.
Nechápu, jak se k tobě mohl vrátit.
Beztak si se k němu vrátila kvůli penězům.
Jsem myslela, že máš Deckyho.
Stejně tě Dominik podvede a pak bude můj.
Co se stalo s Radkem?
To dítě je nechutný.
Chcípněte!" Výčtu jenom zlomek zpráv, které mi přišli od lidi, převážně tedy holek, které mě nemůžou evidentně vystát.
"Hej ser na ně, tohle ti psali vždycky." Vezme mi telefon z ruky, abych ve čtení zpráv nepokračovala. Ona nestačila první vlna zpráv, když věděli, že jsem těhotná. Ty pak ale po jeho odjezdu přestali a utichlo to. A teď, co jsem se k němu vrátila a oni to zjistili to začne na novo, výborně. Mysleli si totiž, že to je Radkovo, proto to nechali být. Navíc devět měsíců je dlouhá doba. Teď když ale vědí, že jsem šla od jednoho k druhému a je to vlastně Dominikovo dítě, mají potřebu to řešit. Drama tu dlouho nebylo.
"Ono se to řekne." Odpovím mu zklamaně. Nejhorší je, že oni mají svým způsobem pravdu. Jsem svým způsobem blbka, která to všechno rozvrátila. Takže asi mají právo mi tohle všechno psát.
"Víš co, já zavolám Jakubovi, aby to vyřešil." Nabídne. Kdyby jenom věděl, že za tenhle bordel může stejně jako já.
"No ten určitě." Zasměji se ironicky, přičemž v ten moment mi dojde, že tohle nebylo nejchytřejší.
"Hele, to že si naštvaná na ty holky, neznamená, že si to máš vybírat na Jakubovi." Obejme mě zezadu, když začnu krájet cibuli. Nejradši bych mu to všechno řekla, ale nejsem jako Kuba. Jsem mnohem lepší než je on a tohle by možná bylo fér, ale potom bych si to vyčítala.
"Máš pravdu. Zkus mu napsat, třeba to vyřeší." Uklidním se, aby to nezašlo někam, kam nechci. On mi dá pusu na krk, což vyvolá úsměv na moji tváři, ale ten tam zůstane jenom krátkou chvíli. Zůstane tam do chvíle, kdy se ozve Dominikův telefon.
"To musím vzít, to je máma." Podívá se na displej, přičemž zjistí, že tohle nemůže nechat zvonit, nebo aspoň ne přede mnou.
"No čau....." Vezme telefon a odejde někam pryč. Mě začne Rozárka tahat za lem sukně, čímž si nakonec vynutí mojí pozornost. Ruce má zvednuté, což mi ukazuje, že chce pochovat. Tohle je věc, která se děje jednou za dlouhou dobu. Musí na ní přijít takzvaná mazlící chvilka.
"Ham." Pronese nakonec. To mě zklame, protože to je jenom hladová chvilka a ne ta mazlící, která se moc neobjevuje.
"Pane bože, tak jsem ti to neřekl." Diví se Dominik nahlas. Evidentně je rozčílený, ostatně jako každou chvíli, takže už mě to ani nepřekvapuje. Místo toho se věnuji Rozárce, které dávám banán, aby se přestala dožadovat mojí pozornosti.
"To je neskutečný." Pronese se zakroucením hlavy Dominik.
"Co se stalo?" Zeptám se ho s mírným úsmevem. Ono se nedá mračit při pohledu na něj, obzvlášť ne, když je zoufalý tak jako teď.
"Máma je zase vytočená, protože jsem ji neřekl o Rozárce." Řekne, jako by se nechumelilo. V první moment mi to nedochází, ale v těch dalších to můj mozek zpracuje a já na něj vyvalím oči.
"Po..počkej, jako vůbec?" Divím se. Jakože jak ji to neřekl, když u něj byla každou chvíli? Navíc tohle je docela podstatná věc.
"Ne? Měl jsem?" Diví se tomu, že se divím já.
"Jo? Vždyť to jsou tvoji rodiče." Pokouším se mu vysvětlit, že oznámit rodičům, že mám dítě je v podstatš normální věc.
"No tak když jsou to moji rodiče, tak se těš, protože přespříští víkend tam jedeme." Usměje se ironicky, aby mi to vrátil. Jamile zkrátka není po jeho, tak se chová, jak malý kluk. Jakože nechci mu říkat, co má nebo nemá dělat, protože je to dospělý kluk, každopádně tohle musíme napravit dřív, než Rozárka vyroste.
"A nemůžeme tam jet ten příští?" Pokouším se to posunout, jelikož jsem chtěla s Aničkou na prodloužený víkend na Moravu.
"Nemůžeme, Jakub má přece narozeniny." Upozorní mě na fakt, že se s ním budu muset vidět. Nejradší bych se hodila marod, protože nevím, jestli ho chci vidět. Ne potom, co s Radkem udělali a já se teď budu muset snažit, abych je nezabila.
"Ani nepřemýšlej o tom, že se tomu vyhneš. Už jsem domluvený s tvojí mámou, že Rózu pohlídá." Ukáže na mě důležitě prstem. Evidentně se nedá nic dělat a budu to muset přežít.
"Dobře, ale slib mi, že to zase nepřeženeš s alkoholem." Ukážu důležité prstem zase já. Děsí mě, že ho budu muset dostávat domů ve stavu, kdy není schopný jít. Stačilo mi to jednou a už nikdy víc.
"Slibuju." Usměje se na mě zářivě, díky čemuž nakonec s Jakubovou oslavou souhlasím.
...
Ahoj zlata mám pro vás dvě zprávy. Ta první je, že jsem hdoně na zahradě, takže nebudou kapitoly vycházet tak často. Další věc je, že jsem začala psát další knihu, která se bude líbit všem, kdo mají rádi Steina a Calina. Proto tu možná nebudou kapitoly vycházet tak často, protože jsem rozepsala další. Mám už tady docela krizi a nechci to nějak nehezky psát, takže se sem budu vracet, když budu mít náladu, aby vás to nepřestalo bavit. Jinak je to úplně jiný svět a úplně jiný typ knížky, takže to beru jako takovou terapii.
Snad to pochopíte a snad u dlaší kapitoly tady nebo u knížky Behind the walls.
ČTEŠ
Sedmnáct
Romance*Pokračování příběhu SEDM* Příběh pokračuje o sedmnáct měsíců později. Každému se za těch pár měsíců změnil život. Některému k lepšímu, některému k horšímu. Neviděli se dlouhých sedmnáct měsíců, které je změnili k nepoznání. Z Dominika je úspěšný ra...
