Sedmnáct

You have a visitor

"Tak jsme tady." Objeví se s šíleným úsměvem v obýváku Anička. Já se zvednu ze země na které jsem seděla a rozejdu se jejím směrem.

"Holky čekají v autě a já jako tvoje svědkyně mám za úkol tě do toho auta dostat." Sdělí mi její plán, který vymyslely společně. "Prvně ti ale musím zavázat oči." Doplní další část plánu. Z její kapsy vytáhne šátek, což mě moc nepotěší.

"Ne, to nemyslíš vážně." Zasměji se trochu zoufale, ale i tak se otočím, aby mi šátek mohla uvázat.

"Neboj se, bude sranda." Utáhne šátek kolem mých očí tak, abych neviděla nic jiného než tmu. "Nebojte se paní Černá, vrátíme vám ji v pořádku." Ukldiní mojí mamku, kterou slyším sejít ze schodů dolů. Já jenom zakroutím hlavou a nechám se vést tam, kam mě Anička vede. Po cestě slyším, jak se mamka se mnou loučí, ale já se tak soustředím, abych do ničeho nenarazila, že se zapomenu rozloučit tak nějak na zpět.

"Neboj, mám tě." Pousměje se nad mým strachem udělat krok. Tyhle akce s překvapením mám neskutečným způsobem nerada. Mám ráda všechno pod kontrolou a tady to pod kontrolou úplně nemám, tady mají pod kontrolou ostatní mě, což je věc, kterou ze všeho nejvíc nesnáším.

"A jsme tady." Pronese nadšeně. Slyším, jak se otevírají dveře od auta a následně slyším jekot holek, které jsem už delší dobu neviděla.

"Nevěsta je tady." Slyším nejvíc hlas Káji ze všech, který jsou v autě, nebo do čeho to nastupuji. Anička mě posadí, připoutá a následně zavře dveře. Když si chci konečně sundat šátek z očí, jsem zastavena.

"To ani náhodou, ještě tam nejsme." Vysvětlí mi Hanka, která podle všeho sedí po mé pravici. Auto se pak rozjede směrem, kde to moc neznám, což mi zmaří jakoukoli snahu o orientaci.

"Hej zlatíčka, myslím, že je tu něco, co bych vám měla říct." Rozhodnu se jim oznámit, co se stalo.

"Z tohohle se nevymluvíš, takže to ani něco nezkoušej." Povyhrožuje Hanka se smíchem.

"No mám právě pocit, že bych mohla, protože svatba nebude." Přiznám. Myslím, že je na čase, aby to věděly, svatba se totiž blíží.

"Ty seš dneska ale vtipná." Pronese Anička od někud, ale nechápe, že tohle není vtip nebo pokus o to se z toho vymluvit. Tohle je dost smutná realita.

"To si děláš srandu, že to prasklo?" Promluví Kája, který okamžitě došlo, co se stalo. O Londýně nevěděla, ale moc dobře znala pravdu o tom, co se mezi mnou a Dominikem děje.

"Počkat, ty si neděláš srandu?" Ozve se Anička znovu ze předu.

"Ne nedělám, teda pokud se z ničeho nic neobjeví Radek s odpuštěním." Připustím možnost, která se ale nestane.

"Co se stalo, jakto že vy dva jste se rozešli? Vždyť jste byli dokonalí." Nechápe Hanka, která sedí vedle mě a mluví neskutečně nahlas, díky čemuž mi pomalu praskají bubínky.

"Spala s Dominikem." Řekne pravdu Kája za mě, což mi trochu pomůže. Nerada na to vzpomínám.

"Počkej co?" Uslyším nový hlas, který patří Kristýně.

"Já vím, že to ze mě dělá hroznýho člověka. Uvědomuju si to a už jsem byla vytrestána dost." Pokusím se je zastavit v nějakém souzení i když si to asi zasloužím.

"Ale hovno, všechny jsme nevěrný byly." Pokusí se mě uklidnit Hanka, jejíž ruka se objeví kolem mých ramen.

"Dobře ale i tak to není něco, co by se mělo dít, obzvlášť ne, když je to pár týdnů před svatbou." Začnu si to, co jsem dělala vyčítat znovu. Měla jsem se s ním nejdřív rozejít než jsem si začla s Dominikem, přesně tak, jak jsem dřív hlásala, že to má být.