"Díky, že si mě tam dostala, myslím, že jsme si to konečně vysvětlili." Poděkuje mi Hanka na balkóně. Vevnitř se kouří snad všehno, co má jméno a my už jsme to tam nezvládaly.
"Za celou tu dobu jsem ti říkala, že ho máš prostě někam zatáhnout a vysvětlit mu to. Ale ne, nakonec to musí udělat Natalie, aby si to pochopila." Zakroutí nad Hanky chováním Kája hlavou. Já ji ale chápu, my jsme si s Dominikem taky nebyli schopni racionálně promluvit.
"No tak ono se to říká, když máš Kamila, který není tak horká hlava." Obhajuje se Hanka.
"Hej holky klid, nebudeme se tu hádat kvůli klukům, a už vůbec ne v moment, když se tam snaží ufetovat k smrti." Pronesu s nechutí, když se podívám oknem dovnitř.
"Nech je, jsou dospělý, ať si dělají, co chtějí." Řekne Kája s nezájmem. Myslím, že jsem jediná z nás, která to tak vidí. Hanka se o Dana bojí, ale ví, že to není blázen na rozdíl od Dominika. Viděla jsem ho ve stavech, kdy nebyl schopný mluvit a vím, že nemá problém se do tohohle stavu dostat znovu.
"Jenomže Dominik se jako dospělý nechová. Je schopen se opít nebo sjet do doby než odpadne." Vzpomenu si na některé situace, na které nerada vzpomínám. Vždycky se z toho ale většinou vyspal a zvládl to, každopádně nic není na vždycky. "Já tam jdu radši." Rozhodnu se nakonec a nechám holky na balkóně.
"Natálko." Podívá se na mě s úsměvem a zorničkami velkými, které mě přesvědčí o tom, že jenom nepili alkohol. Ono se ale stačí i nadechnout nosem a je to jasné.
"Neříkej mi tak, víš, že to nemám ráda." Zamračím se. Tak mi měl právo říkat jenom jeden člověk na světě a ten už tu není.
"Ale no tak ." Zvedne se opilecky, přičemž se mu stejně zamotá hlava, takže se hezky vrátí do pozice ve které byl. "Ty si naštvaná?" Zeptá se a udělá psí oči. Chci mu odpovědět, ale do obýváku vejde jeden z Němců, který nese v ruce balíček s nějakými tobolkami.
"Konečně." Podívá se na něj s úsměvem. Ten kluk si všimne jeho nadšení a tak mu balíček předá.
"Chceš?" Zeptá se mě, když mě sjede pohledem, což dneska udělá asi po milionté. Já místo nějaké poznámky radši jenom zakroutím hlavou, takže ztratím jeho pozornost.
"Co to je? Nemyslíš, že si toho měl dost?" Podívám se na něj se zklamáním v očích. Na alkohol a marihuanu už jsem si asi zvykla a tak nějak to toleruji, když to nepřehání. To se o dnešku ale říct nedá.
"To přivezli kluci z Německa." Otevře balíček ve kterých je pár bílých tobolek a jednu si vezme.
"Nechceš jet domů? Už si toho měl dost." Pokusím se ho přemluvit k tomu, aby nepokračoval v užívání dalších látek. "Když ne kvůli svým játrům, aspoň kvůli mně." Zahraji mírně na city. Chvíli to vypadá dobře, ale nakonec si tu tobolku hodí do pusy a zapije jí vodou.
"Tak se tu třeba ufetuj, mně je to jedno." Naštvu se a vezmu si bundu s kterou se vydám ven. Možná jsem hysterická, každopádně nechci se na tohle koukat, obzvlášť když ani neví, co bere.
"Natalie." Ozve se za mnou hlas Tomáše, který se objeví z ničeho nic.
"Co je, jdeš mi říct, že jsem hysterická holka, co z něj dělá podpantofláka?" Vyštěknu, což znamená, že v podstatě jsem hysterka, která se snaží dostat všechno pod kontrolu. Jen si to snaží omluvit starostí o jeho zdraví.
"Já jsem ti chtěl jenom nabídnout odvoz, protože si toho celkem dost vypila." Naráží na čtyři skleničky vína a jeden panák zelené. Má pravdu, že takhle asi řídit nemůžu, ale myslím, že si radši zavolám taxi.
ČTEŠ
Sedmnáct
Roman d'amour*Pokračování příběhu SEDM* Příběh pokračuje o sedmnáct měsíců později. Každému se za těch pár měsíců změnil život. Některému k lepšímu, některému k horšímu. Neviděli se dlouhých sedmnáct měsíců, které je změnili k nepoznání. Z Dominika je úspěšný ra...
