Pohled Natalie
"No pojď k mamince." Vezmu si Rozárku z deky, která se nachází uprostřed obýváku. Neviděla jsem jí dost dlouho na to, aby mi neskutečně chyběla. Chyběl mi ten její úsměv, chyběl mi ten její pohled, kterým na mě kouká, když něco nechápe, chyběla mi zkrátka celá.
"Mama." Zažvatlá věc, která mě potěší. Jak tak zjišťuji, tak ona je ta jediná věc, pro kterou vážně stojí existovat a snažit se to všechno zvládnout. Možná bude úplně nejlepší, když prostě budu sama. Budu sama a budu se moc věnovat pouze jí, absolutně na sto procent.
"Byla si hodná? Nezlobila si tu strejdy?" Mluvím na ní, ale očekávám odpověď spíš od kluků, kteří ji hlídali. Nebo spíš pouze od Dana, ostatní jsou někde pryč.
"Ne, bola hodná, že áno?" Usměje se na Rozárku Dan, kterého jsem už taky dlouho neviděla. Pracuje s Kamilem na albu, takže na bytě skoro nejsou. Je mi líto, že už se tolik nevídáme, jako dřív, ale snad se to zase vrátí.
"Myslím, že my už bychom měly jet, čeká mě rozlučka s holkama." Začnu jí oblékat. Tomáš někam zmizel a Dan, který tu se mnou je, je na počítači, takže tu stejně není tolik zábavy. Po chvíli boje s malou se mi ji konečně povede obléct a po rozloučení se s Danem odcházím.
"Blm blm." Ukazuje na auto jednou rukou a tou druhou si loví něco v pusince.
"Správně, je to brm brm." Promluvím na ní, když ji dám do auta a následně ji připoutám, což už se ji zase tolik nelíbí.
"Hej Natalie, si to ty?" Ozve se za mnou Jakubův hlas. Já se při pokusu otočit akorát praštím do hlavy, díky čemuž se za tu hlavu následně chytnu.
"Jo jsem, v celé své kráse. Co potřebuješ, mluvil si s ním?" Zeptám se s nadějí v hlase. Neviděla jsem ho už pár dní a chybí mi.
"No, jak se to vezme." Podrbe se na zátylku nervózně.
"Co se stalo, je v pohodě?" Přivřu dveře od auta a znervózním taky.
"Já bych řekl, že je víc než v pohodě." Řekne, ale stále nemluví nějak nadšeně.
"Tak, co se děje? Tváříš se, jak kdyby byl konec světa a já navíc za chvíli musím být doma." Zavřu už úplně dveře do auta. Jsem vytočená celkově a ještě on mě bude nervovat.
"Dobře, ale slib mi, že se nenaštveš." Podrbe se na zýtylku znovu. Já zakroutím hlavou, čímž ho ujistím, naštvná nebudu a čekám na to, co z něj vypadne. Trochu mě odpověď děsí, ale myslím, že když už jsme přežili tu spoustu věcí, zvládme cokoliv přijde.
"Dominik..." Začne, ale já ho přeruším. "Víš, co? Neříkej mi to. Já to nechci vědět. Myslím, že jsme toho měli dost a pokud mi to bude chtít říct, tak mi to řekne." Rozmyslím si jestli to chci slyšet. Mám toho už tak nad hlavu.
"Takže si nemyslíš, že bys měla vědět, že v době kdy tam měl Rozárku, tak tam měl chlast a bůh ví jaký svinstvo, protože tam měl nějaký holky?" Promluví, když už si sednu do auta. To mě zastaví v pohybu, stejně jako se zastaví moje srdce.
"Po..počkej. Co?" Vystoupím z auta. Mám totiž pocit, že jsem špatně slyšela.
"Byl jsem u něj, měl tam dvě holky a krom chlastu tam měl trávu." Uvede na pravou míru to, co řekl. Vážně mám pocit, že si už ze mě někdo dělá srandu tam nahoře.
"Neříkej to, jestli to nemyslíš vážně." Upozorním ho.
"Myslím to smrtelně vážně." Podívá se mi do očí, což mě přesvědčí o pravdivosti jeho slov. Přísahám, že tohle někdo nepřežije. Ne pokud je to pravda a on malou ohrozil trávou nabo alkoholem.
"Díky, že si mi to řekl." Usměji se na něj a dojdu ho obejmout. Vážím si jeho upřímnosti, protože málo kdo z nich by se takhle zachoval.
"Jen mě zaráží, že si mi to řekl, vzhledem k tomu, co si o mně myslíš." Neodpustím si poznámku. Jsem si vědoma, že by Dominika neprásknul jen tak, vzhledem k tomu, že to jsou nejlepší kamarádi. V tomle musí být něco jiného, protože by nikdy nepotopil svoje lidi.
"Protože nechci aby si se kvůli němu trápila, když on se už evidentně pohnul dál." Pohladí mě po zádech. To už mi nezní vůbec, jako Jakub.
"To taky nechápu, proč by se měl posouvat dál, když tu "válku" vyhrál? S Radkem už je konec a já jsem mu neřekla, že bych se s ním rozešla, jen jsme se nepohodli, ostatně jako normálně." Nechápu, proč by to Dominik takhle pochopil. Nepadlo by mě, že to vezme, jako rozchod, ale u něj už bych se ničemu nedivila.
"Hele, já nevim, nebyl jsem u toho, jen ti říkám, co jsem viděl. A měla by si to s ním, co nejdřív vyřešit, protože by se příště něco mohlo stát Róze až se sjede do stavu, ve kterým dneska byl, když jsem tam přijel." Vyjádří obavy Kuba, které jsou opodstatněné. Jestli je to pravda, budu si hlídat, v jakém stavu ji hlídá a kdo všechno je u něj doma.
"Bylo to tak hrozný?" Zeptám se s obavami v hlase.
"Pěkný to rozhodně nebylo." Přizná. To není úplně to, co bych chtěla slyšet, ale je to pravda, kterou je čas od času potřeba slyšet.
"Ještě jednou děkuju za to, že si mi to řekl, já se mu pokusím zavolat a nějak to s ním vyřešit." Pousměji se aspoň trochu a nasednu do auta. On mi při odjezdu ještě zamává a já vyrážím domů.
Při cestě se asi dvacetkrát snažím Domčovi dovolat, ale on to nebere, jako celou tu dobu od naší hádky. Začínám být trochu zoufalá, ale nemám čas na to za ním zajet, vzhledem k tomu, že za chvíli přijedou holky.
"Tvůj táta je mezek, víš o tom? Doufám, že nebudeš stejně tvrdohlavá po něm, protože tohle je hrozný. Proč mi tohle furt dělá? Jednou mě chce, pak se zase opije a vyspí se s jinou holkou a rozhodne se, že mě nechce. Proč to dělá?" Mluvím k Rozárce, která mi stejně nerozumí. Nejsem už ani smutná nebo naštvaná, až teda na tu trávu, když měl Rozárku hlídat, jsem spíš zmatená a znovu zklamaná.
"Tata, tata." Chytí se jednoho slova z těch, co jsem řekla.
"Táta to pěkně schytá, pokud mi neodpřísáhne, že když si u něj byla, byl dům prázdný od všeho toho svinstva. Jestli se dozvím, že tam byl jediný gram čehokoli, tak ho vlastníma nohama nakopu tam, kam Slunce nesvítí." Chytnu pevně volant, jelikož se mnou cloumá vztek. Doufám, že mi co nejdřív zvedne telefon a vysvětlí mi to.
Nakonec se rozhodnu zvednout telefon a zanechat mu hlasovou zprávu, aby pochopil, že s ním vážně musím mluvit.
"Nazdar, koukám, že mi telefon asi nezvedneš a mě už nebaví čekat. Krom toho, že doufám, že si spokojený, že si nás s Radkem rozhádal taky doufám, že v době hlídání Rozárky nebyl v bytě ani gram nějaký drogy, protože jestli jo, už ji neuvidíš. Taky jsem se ti chtěla omluvit za to, jak jsem se chovala, ale slyšela jsem, že máš jiný holky. Tak až budeš chtít, zavolej." Zavěsím telefon a začnu se znovu věnovat na sto procent řízení.
...
Ahoj, tak je tu další kapitola. Teď to začne být zajímavý, ale jak vždycky říkám, uvidíte. Mám vás ráda a už teď se těším na vaše komentáře.
Buďte opatrní a mějte se.💖💖
ČTEŠ
Sedmnáct
Romance*Pokračování příběhu SEDM* Příběh pokračuje o sedmnáct měsíců později. Každému se za těch pár měsíců změnil život. Některému k lepšímu, některému k horšímu. Neviděli se dlouhých sedmnáct měsíců, které je změnili k nepoznání. Z Dominika je úspěšný ra...
