Sedmnáct

I feel terible

"On se zase uklidní." Promluví na mě Tomáš, když procházím kuchyní ven. I kdyby se měl uklidnit, mě už to zajímat nebude. Nebudu stále čekat na to, až on se uráčí udělat tohle nebo tamto.

"To už tady ale nebudu." Odpovím mu smutně a začnu se obouvat.

"Nechceš hodit domů, nebo udělat kafe aspoň?" Ptá se mě, když sleduje moji náladu. Já jenom zakroutím hlavou a rozcházím se ven na čerstvý vzduch, abych se mohla nadechnout a aspoň trochu uklidnit. Bolí to, tak moc to bolí.

Nevím, jak dlouho takhle před domem stojím, než nastoupím do auta, ale nějakou dobu to je. Jedu domů, abych si aspoň trochu urovnala myšlenky. Chci se vůbec odstěhovat? Chci se s ním zase rozejít? Není tu možnost, že bych mu dala další šanci?

To všechno se mi honí hlavou a já nevím, co mám dělat. Tolik jsme bojovali, abychom spolu mohli být, kvůli tomu, aby to nedopadlo? Nebylo to přeci jenom ukvapený rozhodnotí?

Jakmile přijedu domů, jdu si lehnout do postele, abych se mohla zachumlat do peřin, které voní, jako on. I když bych se místo tohohle mučení jednoduše vrátit a obejmout ho, moje důstojnost mi to nedovolí. Místo toho si radši promítám vzpomínky, které mi vykouzlí úsměv na tváři.

"Tak mi řekni do očí, že to nechceš Nat. Řekni mi, že se ti to nelíbí a já přestanu. Stačí jen říct." Šeptá dál a jezdí dal jeho prsty po mém těle. Moje tělo už nespolupracuje vůbec a já si uvědomuji, že zná moje tělo líp jak já.

"Do...Dominiku." Vzdechnu a skousnu si ret, abych už dál nevzdychala. Nechci, aby měl pocit, že vyhrál.

"Ani nevíš, jak dobře bych ti mohl udělat. Tak moc bych chtěl, aby si křičela moje jméno. Přestaň se tomu bránit, prosím." Šeptá a vidím jak se usmívá. Pak najednou ucítím, jak mi přikládá rty na krk a ten začíná hořet. Nenávidím ho za to, co se mnou dělá.

"J..já..mě..mě." Snažím se ze sebe vyplodit větu, ale moje tělo se místo toho soustředí na jeho dotyky a polibky. Přestávám být schopna racionálně přemýšlet, ale upřímně, je mi to jedno. Už jsem to tak trochu vzdala.

"Řekni mi, že nechceš, abych se tě dotýkal. Řekni, že nechceš abych tě líbal. Řekni, že se ti nelíbí moje dotyky. Řekni, že to nechceš a já přestanu." Šeptá dál a pouští moje ruce, které mi jednou rukou držel nad hlavou a cítím, jak směřují pod triko.

Vzpomínám na naše úplné začátky. Do teď, když si vzpomenu na ten večer mám motýlky v břiše a mám pocit, že se zblázním tím vzrušením, které to ve mně vyvolává.

Můžu dál?" Zeptá se mě potom, co mu otevřu dveře do pokoje. Nevím, jak to dělá, ale vždycky přijde v tu nejmíň vhodnou příležitost.

"Podle toho, co potřebuješ." Odpovím mu a ustoupím, aby mohl dovnitř.

"Tebe." Řekne ledově chladně a namáčkne mě na zeď, která je po pravé straně. A je to tady zase s tím rozdílem, že nejsem v jeho triku, ale v ručníku, protože jsem si dávala ještě před pěti minutami sprchu.

"Dominiku." Snažím se ho odstrčit, ale kluka co váží dvakrát víc než vy není tak lehký odstrčit. Do toho si taky musím držet ručník, protože to poslední, co chci je, aby mě viděl úplně nahou.

"Mě už nebaví si s tebou hrát na kočku a na myš. Tohle mě ničí. Ničí mě koukat se na tebe a nesmět se tě dotknout. Si tak zkurveně sexy." Zašeptá a zastrčí mi pramínek vlasů za ucho, což vyvolá na mém těle husí kůži.