Sedmnáct

Either me or him

"Pojď ke mně." Mluvím na Rozárku, která sedí na zemi a mazlí se s kocourem, který jak tak koukám, je docela spokojený. Nechá se drbat a hladit, zatímco já tu s Rózou bojuji.

"Ne, ti-ti." Zakroutí hlavou. Je tvrdohlavá neskutečným způsobem, což má po mně i po Dominikovi, protože tohle děláme oba dva do teď.

"Žádný čiči zlato, musíme si vzít šatičky, protože ti strejdové nachystali oslavu." Rozejdu se k ní a nakonec si kleknu. Oba dva jsou neskutečně spokojeni a nechci je vyrušovat, ale musíme pohnout, jinak nás kluci zabijí.

"Čiči půjde spinkat." Zvednu kocoura, který nespokojeně zamňouká a dám ho na gauč, kde se uvelebí. To samozřejmě rozbrečí Rozárku, která ho chtěla mít na sobě, což není úplně něco, co bych teď potřebovala. Ale s dítětem to nikdy nejde podle plánu.

"Neplakej, dáme šatičky a bude dortík." Vezmu ji do náruče, abych už ji mohla konečně připravit.

"Ne, ti-ti." Vzteká se dál. Jakmile ji položím na zem, začne mi utíkat, což už mě trochu naštve, ale pokusím se to zvládnout v klidu a nakonec se mi ji povede obléknout i když z toho není nadšená.

"Koukej, tady máš hračku." Snažím se ji uklidnit, protože ještě stále fňuká a já toho začínám mít plné zuby. Normálně takhle nervní nejsem, ale jsem tlačena časem, abychom to stihli.

Hračka, která zachrastí ji uklidní a místo jejího breku začnu poslouchat její žvatlání. Soustředí se na tvary a já ji mezitím můžu obout botičky a dát ji bundu. Díky hračkám zůstane soustředěná i při cestě ke klukům, kteří se pro ni rozhodli udělat tu oslavu k prvním narozeninám.

"No nazdar, holky." Otevře nám Radek dveře. Už za ním vidím při pohledu do bytu dort a balónky, což mě donutí se usmát. Jsou vážně šikovní.

"Pojďte dál." Pustí nás dovnitř. Při vstupu mu dám pusu na tvář a on si vezme malou, která je od rána docela dost vzteklá. Ještě aby byla šťastná, když celou noc proplakala.

"Vy jste blázni." Rozhlížím se po obýváku. Předpokládám, že zdobení si vzaly do parády holky, protože to všechno vypadá nádherně. Ale i tak, jsem šťastná, že se tu všichni sešli a každý něco přinesl, ať už je to jídlo, nebo jako vždy, alkohol.

Nejsou tu všichni, ale myslím, že ty, které jsem tu chtěla mít, tu jsou. Na stole je krásný dort s bílým krémem a jednoduchými ozdobami. Jak už jsem si všimla na začátku, jsou tu balónky a spousta tašek s dárky pro malou. Absolutně nechápu, kdy to stihli.

"Pati pati." Slyším malou za sebou. Při otočení si všimnu Dominika, který sleduje každý můj pohyb. Je opřený o zeď, usmívá se, ale nic neříká. Nejradši bych mu skočila kolem krku, ale vzhledem k přihlížejícím v této místnosti, to udělat nemůžu. Celá tahle šaráda by pak neměla smysl.

"Nevypadá moc nadšeně." Začne konverzaci Radek, jež sleduje Rozárku, která je od rána na pěst.

"No taky není, chtěla se mazlit s čiči, ale měla smůlu." Vysvětlím a cvrnknu ji do nosu.

"Ti-ti." Zpozorní, což mě donutí zakroutit hlavou. Nějak se nám skamarádili s Bedřichem, což se mi přestává líbit. Odmítá se od něj hnout a ztěžuje nám tak jakékoli akce.

"Teta tady má čiči, máme tady Siona." Promluví velký Jakub. Mě se tak zase objeví světlo na konci tunelu při pomyšlení, že tu bude s aspoň nějakou kočkou a dá tak pokoj.

"Tak mi ji dej, já ji tam vezmu." Rozejde se k Radkovi Dominika a odejdou spolu za jejich kocourem, který nemám tušení, kde je.

"Bože můj, ta je dneska fakt na zabití." Sednu si na gauč za ostatními. Jsem dneska neskutečně unavená a jsem ráda, že jsem se ji na chvilku zbavila u když bych tohle jako její máma asi říkat neměla.