Sedmnáct

I can explain it!

"O můj bože." Udělá se Dominik pár vteřin po mně a lehne si vedle mě. Moji krvi proudí adrenalin, díky čemuž mi buší srdce, jako o závod. Absolutně nechápu, co se právě teď stalo.

"Ani nevíš, jak jsem tohle potřeboval." Obejme mě jeho ruka, jakmile se přitulí. V hlavě mi běhá spousta myšlenek, které nejsem schopna si utřídit. Bylo to vůbec dobře? Bylo správné se vyspat s klukem, který mi dvakrát ublížil, obzvlášť když jsem zasnoubena a můj snoubenec je někde v tomhle bytě?

"Měli bychom už jít za ostatními." Řeknu nervózně, jakmile se začnu vymaňovat z jeho objetí. Nerada bych, aby nás tu někdo našel. Nevím, co bych v ten moment dělala nebo, jak bych se zachovala.

"Kam spěcháš, beztak jsou úplně na sračky." Snaží se mě chytit, aby mě udržel v posteli, což se mu nakonec nepodaří. Hormony začínají odcházet, takže si začínám uvědomovat, že to, co jsem udělala nebylo správný, protože bude mít pocit, že Radka opustím.

"No právě, nechci, aby sem někdo vtrhnul." Vyskočím z postele a sbírám svoje oblečení. Obléci se mi trvá par vteřin, což jsem sama od sebe nečekala. Musím na vzduch, abych zjistila, co jsem to právě cítila.

"Nejsi doufám naštvaná?" Sedne si Dominik, který pozoruje každý můj pohyb. Myslím, že je zmatený stejně jako já. Absolutně nechápu, co se mi to momentálně odehrává v hlavě, nebo co se mi to děje s tělem.

"Ne to víš, že nejsem." Usměji se falešně. Já vlastně vůbec nevím, co se ve mně odehrává. Nejsem schopna racionálně přemýšlet. Musím na vzduch, abych byla schopna si všechny myšlenky utřídit.

"To jsem rád." Usměje se, vydávající se za mnou. Jeho ruce mě chytí za boky, zatímco se jeho rty ocitnou na mém těle a dají mi malou pusu.

"Doufám, že si to někdy zopakujeme, byla si totiž úžasná." Zašeptá. Místo odpovědi jen nervózně zakývám, trochu se usměji a odcházím z pokoje.

Můj útěk ale netrvá dlouho, protože po pár krocích narazím na Radka, který už má v sobě pár panáků. Nemusí ani mluvit, abych cítila, jak to z něj táhne.

"Kde si byla? Hledal jsem tě." Obejme mě kolem ramen. Kouká na mě, jak na obrázek. Kdyby jenom věděl, co jsem právě udělala. Nedokážu se mu podívat do očí nebo mu dát pusu. Sama sobě se neskutečně hnusím.

"Musela jsem si to s Dominikem vyříkat." Zalžu. Už zase kvůli Dominikovi lžu lidem, které miluju. Už zase lidem kolem mě ubližuji.

"A dobrý?" Rozejdeme se směrem do obýváku, kde jsou snad všichni. Holky tancují s kluky a ty kluci, co nejsou zadaní něco horlivě řeší, ostatně jako vždy. Navíc teď mají vydávat společné album, takže mají témat o to víc.

"Úžasný, ale ne tak, jak by sis to asi představoval." Řekne ten slabý hlásek v mojí hlavě.

"Omluvil se a myslím, že se konečně smířil s faktem, že budu za pár měsíců paní Chrástecká." Usměji se na něj a dám mu pusu na tvář. Nechápu, jak dokážu mít žaludek na to ho podvést v bytě, ve kterém je a následně mu dám pusu. Já jsem tak strašný charakter člověka.

"To je dobře, protože si a budeš moje." Zašeptá a jeho ruka sjede na můj zadek, který zmáčkne. Každou chvíli mám pocit, že bouchnu vzteky, díky mně samé a každou chvíli potřebuji víc a víc na vzduch.

Nakonec se mi povede se mu vymanit z objetí a odcházím na sice studený, ale čerstvý vzduch. Chlad mě aspoň trochu zklidní a mně přestane bušit srdce, jak o závod.

Jsem absolutní neovládající se nána, která ubližuje ostatním. Co jsem si do háje myslela? Správně, já nemylslela. Nemylslela jsem na to, že tím ublížím Radkovi a hlavně Dominikovi. Proč jsem mu dávala takovou naději, když se s Radkem nehodlám rozejít. Ohrozila jsem naše zásnuby kvůli tomu, že nedokážu udržet jisté partie, tam kde mají být.