Na hraně pravdy a lži

Dobrá pověst Omicronu

Malaki se opíral o zeď vedle dveří do jídelny. Oddíl ho u večeře vyhnal od stolu, protože prý děsil nováčky. Ah, těžký to život třeťáka. Sotva si zvykl, že je v druhém ročníku a už si musí zvykat na třetí? Proč jen ten čas tak ubíhá.

Za pár minut konečně dojedli i ostatní a Malaki se k nim přidal, když zamířili společně na pokoj. Chantal měla samozřejmě pusu plnou řečí a nováčkům povídala i to, co beztak nechtěli slyšet. Nově druhý oddíl už byl na její řeči zvyklý, takže ti si hleděli svého.

Lizzy teď cítila zodpovědnost za celou sebranku. Omicron prvního, druhého, i třetího stupně teď víceméně měla "hlídat" ona a musela se postarat o nováčky, ať hned ze začátku něco nevyvedou, nebo ještě hůř, neskončí mrtví.

„Lizzy," naklonil se k ní Zain, „ty fakt plánuješ udělat tu věc..."

„Jop," přikývla. „Hlavně proto, že nechci, aby někdo z nich jednou na někoho z kadetů nevylítl tak, jako Febe."

„Ta z druhého ročníku?"

Lizzy opět přikývla.

„Ale vždyť jsi jí na to zatím nic neříkala-"

„Protože se oslavoval postup a pak jsme měli práci s nováčky. Ale teď, když už je vyšší ročník pryč a jsem hlavou Omicronu já, tady nastolíme pořádek. A neboj, na ni taky dojde."

„Nevím, na koho dojde," přidal se k nim Rayden, „ale když to říká Lizzy, tak by se ten člověk měl bát."

Lizzy se zasmála. „Raydene, ty mě znáš..." přitom ani nezná její pravé příjmení. Ale usmívala se dále, jakoby na to zrovna nemyslela.

Dovedli nováčky zase na pokoj, což už pro ně má být druhá noc v areálu. Lizzy za posledním člověkem zavřela dveře. Ostatní, jak plánovala, zhasli lucerny a Aurora tu poslední podala Lizzy.

Nováčci stáli překvapeně uprostřed pokoje a z postelí okolo na ně hleděli třetí a druhé ročníky zvláštními pohledy.

„Takže," pronesla Lizzy silným hlasem, aby ji všichni dobře slyšeli, „abych vám to trochu ujasnila, vítejte v Omicronu."

Starší začali tleskat, jak jim předtím Lizzy nařídila, a nováčci se vystrašeně mačkali k sobě. Tleskání bez veselých pokřiků totiž neznělo moc... vesele. Jeden upovídanější kluk z oddílu se však nechtěl nechat zastrašovat. „Co to je?" Ptal se třesoucím hlasem, který se snažil zakrýt naštvaným tónem. „To je nějakej rituál?"

„Ano." Lizzy před sebe hodila židli, která při nárazu o podlahu vydala skřípavý zvuk. Tu židli propašovala do pokoje v obědové pauze. „Přijímací rituál, pokud to tak chcete nazývat." Židli prudce otočila opěradlem k nováčkům, přičemž židle opět bouchla o zem. Ještě jednou s tím hodím a ta židle se rozpadne, pomyslela si Lizzy.

„Tak fajn, vážení," pokračovala veselým tónem, „posaďte se do kruhu, prosím."

Když tak udělali, ukázala na kluka, který se předtím jako jediný ptal. „Liam, že ano?"

Kluk přikývl a měřil si Lizzy podezíravým pohledem.

„Tak můžeš jít první," poklepala na opěradlo židle. „No neboj, nic se ti nestane," smála se. „Možná."

Liam se konečně posadil na židli a on i všichni ostatní napjatě čekali, co se bude dít dál. Lizzy věděla o jejich napětí, ale i tak jen pomalu procházela okolo toho kroužku lidí uprostřed pokoje. Pak vkročila dovnitř a postavila se za kluka, co stále seděl na židli. „Takže, Liame, určitě si teď uvědomuješ, na jakou cestu ses vydal."