Na hraně pravdy a lži

Dopisy

Ráno nikdo z Omegy nevstal dříve, proto se nestihli stavit za Mikou a zamířili s ostatními rovnou na nástup. Každý kadet poznal, že je s Griswaldem dneska něco špatně. Takhle podrážděný nebyl už hodně dlouho, někteří vtipkovali, že se špatně vyspal. Pak se všichni společně jako obvykle rozběhli kolem areálu. Tahle zahřívací trasa vždy probrala i ty největší spáče. A nikdo nebyl překvapený, když se k nim přidalo pár instruktorů a Joann, ta nechyběla nikdy.

Theo se snažil běžet dále od týmu, protože neměl náladu si povídat. Náhodou však zahlédl konverzaci kadetů z jiného oddílu. Bavili se o jednom z jejích členů, co prý trčí na ošetřovně kvůli zlomené ruce.

„Dneska ráno jsem za ním byl, říkal, že prý se tam v noci střílelo," říkal střapatý kluk.

„To kecáš!" reagovala na to druhá členka oddílu.

„Ne, fakt, prej to bylo ve vedlejším pokoji. Cosi, že někdo zaútočil na toho týpka, co tam ležel. Přežil to, ale je zraněnej a přesunuli ho jinam. Ida prej trvala na tom, ať o útoku nikomu neříkají. A víš, co je ještě zajímavější? Toho útočníka nenašli, prostě zmizel."

„To fakt říkal?"

„Fakt to říkal," přikyvoval kluk.

Theovi to nedalo a vrazil mezi ně. „Na koho útočili?"

Kluk si ho nedůvěřivě prohlédl. „Hele, jdi si za svým oddílem a neposlouchej tady cizí konverzace, jo?"

„Jméno. Chci jen jeho jméno."

„Jak to mám asi vědět? Žádný jméno neříkal..."

Odnikud se tu zjevila Joann a kadeti se rázem přestali bavit. „Takže tady se dozvěděl o včerejšku někdo, kdo neměl, hm?" zvědavě si je prohlížela. „Máme spolu dnes hodinu?"

„Ne, paní Joann," odpověděl nervózně kluk.

„Vy o včerejšku něco víte?" ptal se zaujatě Theo.

Joann přimhouřila oči. „Tys asi nepochopil, že se na tohle nemáš ptát, co?"

Theo se zamračil. Musel trochu přidat na rychlosti, aby mohl běžet zároveň s ní. „Myslím, že se to stejně dozvím, až půjdu za Mikou, on je totiž taky-"

„Ty jsi v oddílu s Mikou?"

Theo se zarazil. Vždyť právě řekl, že se znají. Jak jinak by se asi znali, než z oddílu. „Ano," odpověděl podrážděně.

Joann se zasmála. „Tak tobě to můžu říct, Mika už na ošetřovně není."

„Cože?"

„Po tom včerejším útoku ho museli přesunout jinam... Takže teď trčí u mě na pokoji. Dala jsem mu ty starý knihy, co stejně nikdy nečtu. Aspoň je někdo konečně opráší," ušklíbla se.

Theo však měl ve tváři zděšení. „Já... já myslel, že se bavili o útoku kadetů, nebo tak. Ale on někdo útočil na Miku!? Kdo to byl? Proč ho nenašli? Jak se dostal do areálu...!?"

Joann podivně zkroutila obličej. „Wou, zpomal, kluku. Tohle jsme se taky snažili vyzkoumat, ale nemáme odpovědi. A ten blonďatej... ehm... Mika říkal něco o tom, že nechce, ať toho člověka hledáme. Úplně to nechápu, ale pak to řešil s Griswaldem a nějak se asi dohodli..." žvanila si dále pro sebe.

Theo na ni zíral naprosto vyděšeně. Myslel, že v areálu je Mika v bezpečí, jenže někdo zaútočil znova, i na tomhle místě. Mika měl pravdu, když říkal, že to Yves jen tak nevzdá. Jak se vůbec dokázal ubránit!? Vždyť včera ho Theo viděl, ani to nevypadalo, že by dokázal sám vstát. Ublížil mu ten člověk? Je Mika v pořádku?