Na hraně pravdy a lži

Dlouho skrytá tejemství

„Neřekl..." Theo se naštvaně zamračil. „Miko, já myslel, že už si říkáme všechno. Teda, kromě té tvé věci s Lizzy, jinak všechno."

Mika si povzdechl. „Právě, že to s tím souvisí. Ale nakonec jsem se rozhodl... Měl bys to vědět." podíval se Theovi zpátky do očí. Vidí, že si teď hnědovláska naštval a že už mu Theo tolik nedůvěřuje. Mika to chce napravit, ale cesty ven z téhle situace jsou jen horší, jedná jako druhá. Nadechl se zhluboka, ale věděl, že mu to stejně nepomůže. Nejraději by se postavil, aby mohl Theovi pohlédnout přímo do očí, aby to bylo alespoň trochu důstojné a jen tady neležel v posteli jako totální troska. Jenže kvůli stehnům má přikázané ležet.

„Takže... Ehm..."

Theo z Miky cítil, jak je nervózní. On sám však nevěděl, jak na tuhle situaci reagovat. Snad ještě nikdy neviděl Miku tak nervózního. Nelíbí se mu, že před ním drží nějaké tajemství, ale také ho v téhle chvíli nechtěl opouštět, proto ho opět chytil za ruku oběma rukama, i když měl na tváři nedůvěřivý výraz.

„Yves ví, kdo jsem," vyhrkl ze sebe Mika. „Ví to i o Lizzy, dokonce věděl o nějaké naší starší sestře, která tu prý byla před námi a nepřežila ani první rok... Já o tom neměl tušení a Lizzy nejspíš také ne."

„Miko počkej," brzdil ho Theo. „Vůbec ti nerozumím. Co se mi tady snažíš říct?"

Mikova kamenná maska, kterou dříve tak často nosil, byla naprosto pryč. Možná už nechtěl být věčným lhářem, nechtěl mít další tajemství, i když jich má stále dost. Nechtěl nic tajit před Theem, ani před světem. Jenže svět by to nepřijal... Theo však možná ano.

„Vlastně jim šlo už od začátku jen o tohle. Lizzy a já jsme nevlastní sourozenci, to víš. Sdílíme rodové jméno... Náš otec..." Mika se najednou podíval ke dveřím.

Theo se zmateným výrazem taky. „Proč se díváš ke dveřím? Nikdo sem nejde." podíval se zpátky na Miku.

Blonďák se nervózně pousmál. „Tak trochu jsem doufal, že sem vejde Ida, abych to nestihl říct."

Hnědovlásek se zamračil. „Takže mi to chceš říct, nebo ne?"

Mika unaveně naklonil hlavu stranou. „To je... složité. Slíbil jsem Lizzy, že budu mlčet. Ale tobě jsem to chtěl říct už hodně dlouho."

Theo přimhouřil oči a trochu se zamyslel. „Chápu... Takže mi to nemůžeš říct, protože bys tím porušil nějaký váš slib?"

„V podstatě ano."

Theo si povzdechl a začal Miku hladit po ruce. „Podívej... Jestli nemůžeš, tak to pochopím. Neříkám, že o tom nebudu přemýšlet ve dne v noci a nejspíš mě to bude štvát, ale taky tě do toho nechci nutit. Jestli to chtěla Lizzy držet jako tajemství, nejspíš je to dost vážný a nikdo jako já by neměl vědět-"

„Mé rodové jméno je Ortiz."

Theo se zarazil a nevěřícně mu pohlédl do očí.

Mika najednou cítil obrovský nával nejistoty. Prostě to řekl tak náhle, nechtěl se už trápit s rozhodováním. Možná toho bude litovat, ale před Theem to nemohl skrývat déle, akorát by se to zhoršovalo. Udělal to i pro sebe, takhle alespoň bude mít klid.

Hnědovlásek pomalu pouštěl Mikovu ruku, pak se postavil a s rukama za hlavou začal přecházet ze stany na stranu podél zdi. Mika mlčel. Jednoduše nevěděl, jak má teď pokračovat. Co když to pokazí ještě více? Zároveň by měl nejspíš dát Theovi více času, ať to zpracuje. Hňedovlásek na chvíli přestal pochodovat a dal ruce dolů. Místo toho si však začal mnout bradu. Díval se na Miku, ale jeho trochu nepřítomný pohled šel spíše skrz.