Na hraně pravdy a lži

Hrdinka Lilith

Liam se prodíral davem pryč, ale Joann si ho všimla a kadeta z Omicronu zastavila. „Hej, hej, hej... Kam to jdeš?"

„Prosím..." Klukův tichý hlas se ztrácel v nenávistném pokřikování lidí, ale i tak ho instruktorka slyšela.

„Nemůžeš odejít, ještě není konec," řekla jednoduše.

Liam na ni pohlédl utrápeným pohledem. „Já už to nevydržím. Nemůžu přihlížet, jak toho člověka bičují..."

„To si počkej na tu druhou část," ušklíbla se. Ale když si uvědomila, že už to nejspíš přehnala, pohlédla zamyšleně na kluka. Svraštila obočí, když si konečně všimla jeho bledého výrazu. „Musíme tu být, tak už to prostě je. Je mi to líto, ale musíš to vydržet."

Kluk vypadal, že sotva stojí. „Co když..." na prázdno polkl. „Co když tu omdlím?"

„No..." Než stihla Joann cokoliv odpovědět, kluk se vyvrátil a ona ho musela chytit, jinak by si rozbil hlavu o zem, nebo by s sebou strhl pár lidí okolo. „To je taky řešení," pokrčila rameny a s Liamem v náručí se vydala hledat zbytek Omicronu. Brzy spatřila ty znaky na ramenou kadetů. „Vemte ho někdo," předala Liama do rukou urostlého kluka, který jí připadal na třetí ročník. Dále už se o něj nestarala a vracela se na své původní místo. Jak ten kluk mohl přežít v boji?

Rayden s Liamem v náručí se zmateně podíval ke své vůdkyni.

„Lizzy...?"

Ta je pokrčila tameny. „Dala ho tobě, tak se o něj postarej."

„Ale..."

Zain zatahal Raydena za rukáv. „Hej, ty vysoký člověku."

„Co chceš, drobku?"

„Já si toho kluka převezmu, klidně mi ho dej."

Rayden se na Zaina nejistě podíval. „A uneseš ho?"

Zain se zamračil. „Raději se budu soustředit na to, že mám držet dítě, než poslouchat křičení toho týpka! Vám to nerve uši? Vždyť já ani nevidím přes lidi a cítím bolest z jeho hlasu. Ani když zároveň křičí všichni okolo... Nemůžu to přeslechnout."

Rayden kamarádovi věnoval soucitný pohled, ale stále držel Liama v náručí. Do toho se však opět ozvala Lizzy.

„Brzy přestane," řekla ledovým tónem. „Už mu docházejí síly, jde to vidět."

...

Lidé se pomalu rozcházeli, jen kadeti stále zůstávali na svých místech a vzhlíželi před sebe, kde na vztyčeném kříži viselo přibité tělo bývalého vůdce povstalců plné různých štrámů. Ten muž byl stále naživu, ale už dávno přišel o hlas a snad i jakoukoliv vůli žít. Stala se z něj jen výstraha pro další občany, kteří by se chtěli pokusit o něco podobného. Je jen připomínkou toho, že povstalci vystoupili na světlo... a prohráli.

„Náměstí už je skoro prázdné, teď už můžeme odcházet, no co se tak loudáte!" Začala po kadetech pokřikovat Joann. No to je výborné... Všichni by chtěli odcházet, ale jak už je po všem, stojí tu jak nehybné sloupy.

„Můžeš chodit?" Ptal se Zain Liama, který už byl zpátky při vědomí.

Ace a Shan hleděli s temnými výrazy ke kříži. Nikdo z nich by se teď neodvážil promluvit hlasitým tónem.

„Přál jsem si zemřít, ale..." Ace měl v očích prázdno. „Vždycky jsem přemýšlel nad těmi rychlými způsoby. Jenže tohle..."

„Půjdeme," řekla chladně Shan.